Text 35

Śrīla Jīva Gosvāmī ve své práci zvané Bhakti-sandarbha (202) píše, že cílem všech vaiṣṇavů je neznečištĕná oddaná služba a že je třeba ji provádĕt ve společnosti dalších oddaných. Když se človĕk sdružuje s oddanými Pána Kṛṣṇy, rozvine smysl pro vĕdomí Kṛṣṇy, a tak začne tíhnout k láskyplné službĕ Pánu. To je způsob, jak se přiblížit k Nejvyššímu Pánu postupným oceňováním oddané služby. Ten, kdo touží po ryzí oddané službĕ, se musí sdružovat s oddanými Śrī Kṛṣṇy, protože pouze díky takové společnosti může podmínĕná duše získat chuť pro transcendentální lásku, čímž obnoví svůj vĕčný vztah k Bohu v Jeho určité podobĕ a s určitou transcendentální náladou (rasou), která jí vĕčnĕ náleží.

Znát Nejvyšší Absolutní Pravdu může ten, kdo díky činnostem vykonávaným s vĕdomím Kṛṣṇy rozvinul lásku ke Kṛṣṇovi. Avšak ten, kdo se snaží Bohu porozumĕt pouze pomocí logických argumentů, neuspĕje a ani nerozvine chuť pro ryzí oddanost. Tajemství spočívá v pokorném naslouchání tĕm, kteří vĕdu o Bohu dokonale znají, a také v tom, že začneme sloužit v náladĕ, která je usmĕrňována duchovním učitelem. Oddaný, kterého již přitahuje jméno, podoba, vlastnosti atd. Nejvyššího Pána, bude veden ve svém určitém stylu oddané služby; nemá zapotřebí mařit čas a přibližovat se k Pánovi pomocí logiky. Zkušený duchovní mistr dobře ví, jak zamĕstnat energii svého žáka v transcendentální láskyplné službĕ Pánu, a tak oddaného zamĕstnává určitou oddanou službou v souladu s jeho sklony. Zasvĕcujícího duchovního mistra musí mít oddaný pouze jednoho, protože písma přijetí více než jednoho vždy zakazují. Co se však týče duchovních mistrů, kteří udílejí pokyny, jejich množství není nijak omezeno. Bĕžné je, že duchovní mistr, který žáka neustále poučuje o duchovní vĕdĕ, se pozdĕji stane i jeho zasvĕcujícím duchovním mistrem.

Je třeba mít neustále na pamĕti, že človĕk, který se zdráhá přijmout duchovního mistra a zasvĕcení, ve své snaze vrátit se zpátky k Bohu jistĕ ztroskotá. Ten, kdo není náležitĕ zasvĕcený, se může představovat jako velký oddaný, ale ve skutečnosti se na své cestĕ k duchovní realizaci nutnĕ setká s mnoha úskalími, což vyústí v pokračování jeho hmotné existence bez jakékoliv úlevy. Taková bezmocná osoba je přirovnána k lodi bez kormidla, protože taková loď nemůže nikdy doplout ke svému cíli. Přijmout duchovního mistra je tedy nevyhnutelné, pokud vůbec chce získat přízeň Pána. Služba duchovnímu mistrovi je základ. Není-li možné sloužit duchovnímu mistrovi přímo, musí mu oddaný sloužit vzpomínáním na jeho pokyny. Mezi duchovním mistrem a jeho pokyny není rozdíl. V jeho nepřítomnosti by tedy jeho nařízení mĕla být tím, na co je žák hrdý. Jestliže si nĕkdo myslí, že už se s nikým, včetnĕ duchovního mistra, nemusí radit, dopouští se přestupku u lotosových nohou Pána. Takový provinilec se nikdy nemůže vrátit zpátky k Bohu. Povinností upřímného človĕka je tedy přijmout pravého duchovního mistra, jak nařizují śāstry. Śrīla Jīva Gosvāmī radí, abychom nepřijímali duchovního mistra jen na základĕ rodových, zabĕhlých společenských či náboženských zvyklostí. Abychom mohli dĕlat skutečný pokrok v duchovním chápání, mĕli bychom se jednoduše snažit najít opravdu kvalifikovaného duchovního mistra.