Text 54
ṛte ’rthaṁ yat pratīyeta
na pratīyeta cātmani
tad vidyād ātmano māyāṁ
yathābhāso yathā tamaḥ
ṛte – bez; artham – hodnoty; yat – to, co; pratīyeta – zdá se být; na – ne; pratīyeta – zdá se být; ca – jistĕ; ātmani – ve vztahu ke Mnĕ; tat – to; vidyāt – musíš vĕdĕt; ātmanaḥ – Moje; māyām – energie klamu; yathā – stejnĕ jako; ābhāsaḥ – odraz; yathā – stejnĕ jako; tamaḥ – temnota.
„Cokoliv se jeví jako pravda nezávisle na Mnĕ, je zajisté Moje energie klamu, protože beze Mnĕ nic existovat nemůže. Je to jako odraz skutečného svĕtla ve stínu. Ve svĕtle totiž nejsou ani stíny, ani odrazy.“
V předchozím verši byla popsána Absolutní Pravda a její povaha. Abychom ji mohli skutečnĕ pochopit, musíme pochopit také pravdu relativní. Zde je tedy tato relativní pravda popsána. Nazývá se māyā neboli hmotná příroda. Māyā neexistuje nezávisle, ale ménĕ inteligentní lidé jsou uchváceni úžasnými činnostmi māyi, aniž by tušili, že za vším stojí řízení Nejvyššího Pána. V Bhagavad-gītĕ (9.10) je řečeno: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram – hmotná příroda jedná a vytváří pohyblivé i nehybné živé bytosti pouze díky tomu, že na ni dohlíží Kṛṣṇa.
Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je opravdová povaha māyi, iluzivní existence hmotného projevu, jasnĕ popsána. Absolutní Pravda je podstata a relativní pravda existenčnĕ závisí na svém vztahu s ní. Protože māyā znamená energie, je vysvĕtleno, že relativní pravda je energií Absolutní Pravdy. Jelikož je tĕžké pochopit rozdíl mezi absolutní a relativní pravdou, lze pro vyjasnĕní použít následující příklad. Absolutní Pravdu můžeme přirovnat ke slunci, které je vnímáno prostřednictvím dvou relativních pravd: odrazu a temnoty. Temnota je nepřítomnost svĕtla a odraz je promítnutí svĕtla do temnoty. Ani temnota, ani odraz neexistují nezávisle. Temnota vzniká, když je zadrženo sluneční svĕtlo. Postavíme-li se například čelem ke slunci, naše záda budou v temnotĕ. Protože tedy temnota existuje pouze v nepřítomnosti slunce, je vůči slunci relativní. Duchovní svĕt je přirovnán ke skutečné sluneční záři a tento hmotný svĕt k temným oblastem, kde slunce není vidĕt.
Pokud tedy hmotný projev vypadá jako úžasný, je to díky zvrácenému odrazu nejvyšší sluneční záře, Absolutní Pravdy, jak potvrzuje Vedānta- -sūtra. Vše, co zde můžeme vidĕt, má svoji podstatu v Absolutním. Tak jako je temnota daleko od slunce, je také hmotný svĕt daleko od duchovního. Védská literatura nás vede k tomu, abychom se nenechali uchvátit temnými oblastmi (tamaḥ), ale radĕji se snažili dosáhnout zářících oblastí Absolutního (yogī-dhāma).
Duchovní svĕt je jasnĕ osvĕtlený, zatímco hmotný svĕt zahaluje temnota. A protože je hmotný svĕt svojí povahou temný, je třeba tuto temnotu rozptylovat slunečním či mĕsíčním svitem, nebo různými druhy umĕlých svĕtel, zvláštĕ v noci. Proto Nejvyšší Pán zařídil existenci slunečního a mĕsíčního svĕtla. Jeho sídlo však není třeba osvĕtlovat sluncem, mĕsícem či elektřinou, jak popisuje Bhagavad-gītā (15.6), protože tam vše vydává vlastní záři.
To, co je relativní, dočasné a vzdálené od Absolutní Pravdy, se nazývá māyā neboli nevĕdomost. Bhagavad-gītā vysvĕtluje, že tato nevĕdomost se projevuje dvĕma způsoby. Nižší iluze je neživá hmota a vyšší iluze je živá bytost. Živé bytosti ovšem můžeme nazvat iluzorními pouze tehdy, jsou-li zapleteny v iluzorních strukturách a činnostech hmotného svĕta. Ve skutečnosti živé bytosti iluzorní nejsou, protože jsou částmi Pánovy vyšší energie, a pokud nechtĕjí, nemusí být pokryty māyou. Činnosti živých bytostí v duchovním království tedy nejsou iluzorní; jsou to skutečné, vĕčné činnosti osvobozených duší.