Text 91

Tento verš pochází ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.2). Slova mahā- -muni-kṛte vyjadřují, že Śrīmad-Bhāgavatam sestavil velký mudrc Vyāsadeva, který je také nĕkdy nazýván Nārāyaṇa Mahā-muni, jelikož je inkarnací Śrī Nārāyaṇa. Vyāsadeva proto není obyčejný človĕk, ale zmocnĕnec Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrīmad-Bhāgavatam sestavil proto, aby představil nĕkteré ze zábav Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a Jeho oddaných.

Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je jasnĕ popsán rozdíl mezi skutečným náboženstvím a tím, které jen nĕco předstírá. Podle tohoto původního a pravého komentáře k Vedānta-sūtře existuje mnoho druhů předstírané víry, které se tváří jako náboženství, přičemž na skutečnou podstatu náboženství neberou ohledy. Skutečné náboženství je vrozenou vlastností živé bytosti, kdežto předstírané náboženství je formou nevĕdomosti, která za jistých nepříznivých okolností umĕle pokrývá čisté vĕdomí duše. Když umĕlé náboženství z mentální úrovnĕ vládne, to skutečné zůstává v latentním stavu. Živá bytost je však může probudit, bude-li naslouchat s čistým srdcem.

Cesta náboženství, kterou předepisuje Śrīmad-Bhāgavatam, se od všech podob nedokonalé zbožnosti liší. Náboženství můžeme rozdĕlit do následujících tří skupin: (1) cesta ploduchtivého jednání, (2) cesta poznání a mystických sil, (3) cesta uctívání a oddané služby.

Cesta plodonosného jednání (karma-kāṇḍa) je podvod, i když je ozdobena náboženskými obřady určenými k vylepšení našich hmotných podmínek, protože nám nemůže dopomoci k úlevĕ od hmotné existence a dosažení nejvyššího cíle. Živá bytost neustále tvrdĕ zápasí, aby se zbavila utrpení hmotné existence, ale cesta ploduchtivého jednání ji dovede buď k dočasnému štĕstí, nebo k dočasnému neštĕstí v této hmotné existenci. Zbožná ploduchtivá činnost nám umožní dočasnĕ cítit hmotné štĕstí, zatímco hříšné činnosti nás zavedou do strastiplné hmotné chudoby a bídy. I kdybychom se však ocitli uprostřed toho nejdokonalejšího hmotného štĕstí, neosvobodí nás to od utrpení zrození, smrti, stáří a nemocí. I hmotnĕ šťastný človĕk tedy potřebuje vĕčnou úlevu, kterou mu svĕtská zbožnost v podobĕ ploduchtivého jednání nemůže nikdy přinést.

Cesty rozvoje poznání (jñāna-mārga) a rozvoje mystických sil (yoga- -mārga) jsou podobnĕ riskantní, protože nikdo neví, kde se následováním tĕchto nejistých metod ocitne. Empirický filosof, který hledá duchovní poznání, se může usilovnĕ snažit spekulovat po mnoho a mnoho životů, ale dokud nedosáhne nejčistší kvality dobra – jinými slovy dokud netranscenduje úroveň hmotné spekulace – není možné, aby pochopil, že vše pochází z Vāsudevy, Osobnosti Božství. Jeho připoutanost k neosobnímu rysu Nejvyššího Pána mu brání postoupit na transcendentální úroveň chápání zvanou vasudeva, a tak musí kvůli nečistému stavu své mysli znovu poklesnout na úroveň hmotné existence i poté, co dosáhl nejvyššího stádia osvobození. K tomuto poklesnutí dochází kvůli tomu, že nevyužije svoje právo na oddanou službu Pánu.

Co se týče mystických sil yogīch, ty jsou také pouhými hmotnými pouty na cestĕ seberealizace. Jeden nĕmecký učenec, který se v Indii stal oddaným Pána, prohlásil, že materialistická vĕda již dosáhla chvályhodného pokroku v napodobení mystických sil yogīch. Tento učenec tedy nepřijel do Indie proto, aby se učil yogovou metodu rozvoje mystických sil, ale proto, aby se naučil cestu transcendentální láskyplné služby Nejvyššímu Pánu, tak, jak je popsána ve vznešeném Śrīmad-Bhāgavatamu. Mystické síly mohou yogīho učinit hmotnĕ mocným, a tak mu poskytnout dočasnou úlevu od utrpení zrození, smrti, stáří a nemoci – což dokáží i jiné materialistické vĕdní obory – ale nemají tu moc zbavit ho jich trvale. Podle bhāgavatské školy je tedy tato cesta náboženství také jen způsob, jak podvést své následovníky. V Bhagavad-gītĕ je nejvznešenĕjší a nejmocnĕjší yogī jasnĕ definován: je to ten, který dokáže v srdci neustále vzpomínat na Nejvyššího Pána a s láskou Mu slouží.

Cesta uctívání nesčetných devů, polobohů spravujících vesmír, je ještĕ riskantnĕjší a nejistĕjší než výše zmínĕné procesy karma-kāṇḍa a jñāna- -kāṇḍa. Tento systém uctívání mnoha bohů, jako je Durgā, Śiva, Gaṇeśa, Sūrya a neosobní podoba Viṣṇua, přijímají lidé zcela zaslepení horečnou touhou po uspokojení smyslů. Pokud je toto uctívání správnĕ provedeno, co se týče obřadů, které jsou uvedeny v śāstrāch a které je v dnešní dobĕ bídy a nouze velice tĕžké provádĕt, jistĕ může splnit naše touhy po smyslovém požitku, ale úspĕch dosažený tĕmito metodami je pomíjivý a dobrý leda pro ménĕ inteligentní osoby. To je výrok Bhagavad-gīty. Žádný duševnĕ zdravý človĕk by se nemĕl s tak dočasnými výhodami spokojit.

Žádná ze tří výše zmínĕných náboženských cest nemůže človĕka osvobodit od tří druhů utrpení hmotné existence, jimiž jsou utrpení způsobená tĕlem a myslí, jinými živými bytostmi a polobohy. Proces náboženství popsaný ve Śrīmad-Bhāgavatamu však svým následovníkům trvalou úlevu od tří druhů utrpení přinést může. Bhāgavatam totiž popisuje nejvyšší podobu náboženství, návrat živé bytosti do jejího původního postavení transcendentální láskyplné služby Nejvyššímu Pánu, jež je prostá nákazy tužbami po uspokojení smyslů, ploduchtivém jednání a rozvoji poznání za účelem splynutí s Absolutním a totožnosti s Nejvyšším Pánem.

Za podvod tedy musí být považován jakýkoliv proces náboženství založený na hrubém či subtilním uspokojování smyslů, protože není schopen poskytnout svým následovníkům trvalou ochranu. V tomto ohledu je důležité slovo projjhita. Pra- znamená „úplné“ a ujjhita vyjadřuje zavržení. Zbožnost v podobĕ ploduchtivého jednání je přímo metodou hrubého uspokojování smyslů, kdežto proces rozvoje duchovního poznání s cílem splynout s Absolutním je metodou subtilního uspokojování smyslů. Veškerá taková předstíraná zbožnost, založená na hrubém či subtilním uspokojování smyslů, je v procesu bhāgavata-dharmy neboli transcendentálního náboženství, které je vĕčnou úlohou živé bytosti, zcela zavržena.

Bhāgavata-dharma, princip náboženství, který je popsaný ve Śrīmad- -Bhāgavatamu a jehož předbĕžnou studií je Bhagavad-gītā, je určen osvobozeným osobám nejvyššího řádu, jež nepřikládají žádný význam uspokojování smyslů, jež podporují náboženství založená na podvodu. Nejpřednĕjším zájmem tĕch, kdo jednají pro plody, tĕch, kdo se touží povznést na vyšší planety, empirických filosofů a tĕch, kdo touží po osvobození, je vylepšení svého hmotného postavení. Oddaní Pána však žádné podobné sobecké touhy nemají. Slouží Nejvyššímu Pánu jen proto, aby Ho potĕšili. Śrī Arjuna chtĕl uspokojit svoje smysly tak, že se chtĕl stát nenásilným a zbožným mužem, a proto se nejdříve rozhodl nebojovat. Když si však zcela osvojil principy bhāgavata-dharmy, které vrcholí úplným odevzdáním se vůli Nejvyššího Pána, zmĕnil svoje rozhodnutí a souhlasil s tím, že bude bojovat pro Pánovo potĕšení. Tehdy řekl:

„Můj milý Kṛṣṇo, jenž nikdy nepoklesneš, má iluze je nyní pryč. Tvojí milostí se mi vrátila pamĕť. Nyní jsem neochvĕjný a zbavený pochyb a jsem připraven jednat podle Tvých pokynů.“ (Bg. 18.73) Mít takové čisté vĕdomí je přirozeným stavem živé bytosti. Každý takzvaný náboženský proces neslučující se s tímto ryze duchovním postavením živé bytosti tudíž musí být považován za náboženský proces založený na podvodu.

Pravou podobou náboženství je láskyplná služba Bohu. Tento vztah živé bytosti s Absolutní Osobností Božství založený na službĕ je vĕčný. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je popsán jako vastu neboli Podstata a živé bytosti jsou popsány jako vāstavové neboli nespočetné vzorky Podstaty na úrovni relativní existence. Vztah částí podstaty s Nejvyšší Podstatou nemůže být nikdy zničen, protože je to vĕčná vlastnost, která je živé bytosti vrozená.

Ve styku s hmotnou přírodou projevují živé bytosti různé příznaky onemocnĕní hmotným vĕdomím. Vyléčit tuto nemoc je nejvyšším cílem lidského života. Léčebnému procesu se říká bhāgavata-dharma či sanātana- -dharma, skutečné náboženství a to je popsáno na stránkách Śrīmad- -Bhāgavatamu. Takže každý, kdo díky svým zbožným činnostem z minulých životů dychtí naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu, okamžitĕ realizuje přítomnost Nejvyššího Pána ve svém srdci, a tak splní poslání svého života.