Text 13
ācāryaratnera nāma ‘śrī-candraśekhara’ —
yāṅra ghare devī-bhāve nācilā īśvara
ācāryaratnera – Ācāryaratny; nāma – jméno; śrī-candraśekhara – Śrī Candraśekhara; yāṅra – jehož; ghare – v domĕ; devī-bhāve – jako bohynĕ; nācilā – tančil; īśvara – Śrī Caitanya Mahāprabhu.
Ācāryaratna se také jmenoval Śrī Candraśekhara Ācārya. V divadelním představení hraném v jeho domĕ hrál Pán Caitanya bohyni štĕstí.
V dobĕ přítomnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua se hrála i divadelní představení, ale všichni herci byli čistí oddaní a nikomu zvenčí nebylo dovoleno se jich zúčastnit. Členové ISKCONu by mĕli tento příklad následovat. Kdykoliv hrají divadlo o životĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua nebo Pána Kṛṣṇy, herci musí být čistí oddaní. Profesionální herci nemají pochopení pro oddanou službu, a proto taková představení postrádají život, i když jejich provedení může být velice umĕlecké. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura tĕmto hercům říkal yātrā-dale-nārada neboli „fraškovitý Nārada“. Nĕkdy v divadle hraje nĕjaký herec roli Nārady Muniho i přesto, že jeho soukromý život vůbec život Nārady Muniho nepřipomíná, protože není oddaný. V divadelních představeních o životech Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pána Kṛṣṇy takoví herci nejsou zapotřebí.
Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu hrával v Candraśekharovĕ domĕ divadlo s Advaitou Prabhuem, Śrīvāsem Ṭhākurem a dalšími oddanými. Místo, kde Candraśekharův dům stál, je dnes známé jako Vradžapattana. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura na tomto místĕ založil pobočku svého Śrī Caitanya Maṭhu. Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozhodl přijmout stav odříkání, Śrī Nityānanda Prabhu o tom Candraśekharovi Ācāryovi řekl, a ten byl proto u toho, když Pán Caitanya přijal od Keśavy Bhāratīho v Katoji sannyās. Byl to právĕ on, kdo první po Navadvípu rozšířil zprávu o tom, že Pán Caitanya přijal sannyās. Śrī Candraśekhara Ācārya byl přítomen u mnoha důležitých zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua. Proto je druhou vĕtví Caitanyova stromu.