Text 53

Přibližnĕ patnáct kilometrů od Kolkaty se na břehu Gangy nachází vesnice Endijádaha-grám. Śrīla Gadādhara dāsa byl znám jako obyvatel této vesnice (eṅḍiyādaha-vāsī gadādhara dāsa). Bhakti-ratnākara, sedmá vlna, přináší informaci o tom, že po odchodu Pána Caitanyi Mahāprabhua odešel Gadādhara dāsa z Navadvípu do Katoji a potom do Endijádahy, kde se usadil. Říká se o nĕm, že je září tĕla Śrīmatī Rādhārāṇī, podobnĕ jako je Śrīla Gadādhara Paṇḍita Gosvāmī inkarnací samotné Śrīmatī Rādhārāṇī. Caitanya Mahāprabhu je nĕkdy popisován jako rādhā-bhāva-dyuti-suvalita neboli ten, kdo se vyznačuje náladami a tĕlesným leskem Śrīmatī Rādhārāṇī. Gadādhara dāsa je touto dyuti neboli tĕlesnou září. V Gaura-gaṇoddeśa- -dīpice (154) je popsán jako expanze energie Śrīmatī Rādhārāṇī. Počítá se mezi společníky jak Śrīly Gaurahariho, tak Nityānandy Prabhua; jako oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua je jednou ze společnic Pána Kṛṣṇy v náladĕ milostné lásky a jako oddaný Pána Nityānandy je považován za jednoho z Kṛṣṇových přátel zapojených v čisté oddané službĕ. Třebaže byl jedním ze společníků Pána Nityānandy Prabhua, nepatřil mezi pasáčky, ale setrvával na transcendentální úrovni milostné lásky. V Katoji založil chrám Śrī Gaurasundara.

V roce 1434 Śakābdy (1512 n.l.) byl Pán Nityānanda Prabhu zmocnĕn Pánem Caitanyou, aby kázal saṅkīrtanové hnutí v Bengálsku, a Gadādhara dāsa byl jedním z Jeho hlavních pomocníků. Kázal saṅkīrtanové hnutí tak, že každého žádal, aby zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Tuto jednoduchou kazatelskou metodu Śrīly Gadādhara dāse může následovat úplnĕ každý, bez ohledu na to, kde stojí na společenském žebříčku. Je pouze třeba být upřímným a vážným služebníkem Nityānandy Prabhua a kázat toto učení od domu k domu.

Když Śrīla Gadādhara dāsa Prabhu kázal hari-kīrtan, správce toho kraje choval vůči saṅkīrtanovému hnutí velkou nenávist. Śrīla Gadādhara dāsa se jednoho večera vydal po vzoru Pána Caitanyi Mahāprabhua do Kázího domu a požádal ho, aby zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Kází odpovĕdĕl: „Dobře, zítra budu zpívat Hare Kṛṣṇa.“ Když to Śrīla Gadādhara dāsa Prabhu uslyšel, začal tančit a řekl: „Proč až zítra? Už teď jsi vyslovil Hare Kṛṣṇa mantru, tak jen pokračuj.“

V Gaura-gaṇoddeśa-dīpice (verše 154–55) se říká:

Śrīla Gadādhara dāsa je považován za spojení podob Candrakānti, která je září Śrīmatī Rādhārāṇī, a Pūrṇānandy, která je tou nejpřednĕjší z drahých přítelkyň Pána Balarāmy. Śrīla Gadādhara dāsa tak byl jedním ze společníků Caitanyi Mahāprabhua i Nityānandy Prabhua.

Jednou, když se Śrīla Gadādhara dāsa Prabhu vracel s Nityānandou Prabhuem z Džagannáth Purí do Bengálska, úplnĕ se zapomnĕl a začal nahlas vykřikovat, jako kdyby byl dívka z Vradžabhúmi prodávající jogurt, a Śrīla Nityānanda Prabhu si toho všiml. Jindy zase, pohroužen do extáze gopī, nesl na hlavĕ nádobu plnou vody z Gangy, jako kdyby prodával mléko. Když se Pán Caitanya Mahāprabhu na své cestĕ do Vrindávanu objevil v domĕ Rāghavy Paṇḍita, přišel Ho Gadādhara dāsa navštívit, a Śrī Caitanya Mahāprabhu z toho mĕl takovou radost, že mu položil nohu na hlavu. Bĕhem pobytu ve vesnici Endijádaha tam Gadādhara dāsa zavedl uctívání mūrti Bāla Gopāla. Śrī Mādhava Ghoṣa hrál spolu se Śrī Nityānandou Prabhuem a Gadādharem dāsem hru známou jako Dāna-khaṇḍa. To je vysvĕtleno v Caitanya-bhāgavatĕ (Antya 5.318–94).

Hrobka Gadādhara dāse Prabhua ve vesnici Endijádaha byla v péči saṁyogī-vaiṣṇavů a pozdĕji na ni dohlížel Siddha Bhagavān dāsa Bābājī z Kálny. Na jeho pokyn tam Śrī Madhusūdana Malik, jeden z členů aristokratické rodiny Maliků z Nárikeladángy v Kolkatĕ, založil pāṭavāṭī (klášter) v bengálském roce 1256 (1849 n.l.). Zařídil také uctívání Božstva jménem Śrī Rādhākānta. Jeho syn Balāicāṅda Malik tam v bengálském roce 1312 (1905 n.l.) instaloval Božstva Gaura-Nitāie. Na trůnu v chrámu jsou tedy jak Božstva Gaura-Nityānandy, tak i Božstva Rādhā-Kṛṣṇy. Pod trůnem je deska s nápisem v sanskrtu. V tomto chrámu mají i malé Božstvo Pána Śivy jako Gopeśvary. To vše je vyryto na kameni vedle vstupních dveří.