Text 12
dhānya-rāśi māpe yaiche pātnā sahite
paścāte pātnā uḍāñā saṁskāra karite
dhānya-rāśi – hromady rýže; māpe – množství; yaiche – jak to je; pātnā – zbytečná sláma; sahite – s; paścāte – pozdĕji; pātnā – zbytečná sláma; uḍāñā – provívající; saṁskāra – očištĕní; karite – učinit.
Rýže je původnĕ smíchaná se slámou a je třeba ji provívat, aby se sláma od rýže oddĕlila.
Příklad, který tu Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī použil, je velmi příhodný. V případĕ členů Gauḍīya Maṭhu lze použít stejný postup. Existuje mnoho žáků Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura, ale abychom posoudili, kdo je opravdovým žákem, abychom byli schopni oddĕlit užitečné od neužitečných, musíme porovnat činnosti, které vykonávají k naplnĕní vůle duchovního mistra. Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura dĕlal všechno, co mohl, ve snaze rozšířit učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua do zemí mimo Indii. Bĕhem své přítomnosti podporoval své žáky, aby jezdili kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua mimo Indii, ale ti byli neúspĕšní, protože to s kázáním Jeho poselství v cizích zemích nemysleli vážnĕ. Chtĕli jen získat uznání za to, že byli v cizinĕ, a díky tomu se potom v Indii prohlašovat za navrácené kazatele. Za posledních osmdesát či více let si tento pokrytecký způsob kázání osvojilo mnoho svāmīch, ale nikdo z nich nebyl schopen kázat skutečné učení o vĕdomí Kṛṣṇy ve svĕtĕ. Pouze se vrátili do Indie a lživĕ prohlašovali, že všechny cizince přivedli k myšlenkám vedānty neboli k vĕdomí Kṛṣṇy, a potom v Indii vybírali peníze a žili si spokojenĕ v hmotném blahobytu. Stejnĕ jako províváním rýže oddĕlíme skutečnou rýži od zbytečných plev, pomocí mĕřítka, které zde uvedl Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, můžeme snadno pochopit, kdo je ryzí celosvĕtový kazatel a kdo je k ničemu.