Text 35
īśvarera dainya kari’ kariyāche bhikṣā
ataeva daṇḍa kari’ karāiba śikṣā
īśvarera – Nejvyšší Osobnosti Božství; dainya – chudobu; kari' – prohlašující; kariyāche – udĕlal; bhikṣā – žebrání; ataeva – proto; daṇḍa – trest; kari' – dát mu; karāiba – způsobí; śikṣā – ponaučení.
„Jelikož ale dĕlá z inkarnace Boha chudého žebráka, potrestám ho, abych ho napravil.“
Popisovat nĕkoho jako inkarnaci Boha neboli Nārāyaṇa a zároveň říkat, že je chudák, je protikladné a je to nejvĕtší přestupek. Māyāvādští filosofové bĕhem svého misionářského působení, kdy ničí védskou kulturu kázáním, že každý je Bůh, popisují chudáky jako daridra-nārāyaṇy neboli „chudé Nārāyaṇy“. Pán Caitanya Mahāprabhu takové hloupé a neautorizované nápady nikdy neuznával a vážnĕ nás varoval: māyāvādī-bhāṣya śunile haya sarva-nāśa – „Každý, kdo následuje zásady māyāvādské filosofie, je zcela jistĕ odsouzen k záhubĕ.“ Takové hlupáky je třeba potrestat, aby se napravili.
Ačkoliv je protiklad říci, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nebo Jeho inkarnace je chudák, ze zjevených písem víme, že když se Pán zjevil jako Vāmana, žebral u Mahārāje Baliho o nĕjakou půdu. Každému je nicménĕ jasné, že Vāmanadeva nebyl žádný chudák. Jeho žebrání od Mahārāje Baliho byl způsob, jak mu projevit přízeň. Když Mu potom Bali Mahārāja pozemek skutečnĕ daroval, Vāmanadeva projevil svoji všemocnost a třemi kroky zabral všechny tři svĕty. Takzvané daridra-nārāyaṇy by nikdo jako inkarnace přijímat nemĕl, protože nejsou ani v nejmenším schopni předvést majestát opravdové inkarnace Boha.