Text 73

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti ve své Amṛta- -pravāha-bhāṣyi krátce poznamenává: „Śrī Advaita Ācārya je jedním z důležitých kmenů stromu přání oddané služby, bhakti-kalpataru. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu jako zahradník zaléval kořen tohoto stromu bhakti, a tak vyživoval všechny jeho kmeny i vĕtve. Pod vlivem māyi, nejnešťastnĕjšího stavu živé bytosti, však nĕkteré vĕtve neuznaly zahradníka, který je zaléval, a za příčinu tohoto velkého bhakti-kalpataru považovaly pouze kmen. Jinak řečeno, vĕtve neboli potomkové Advaity Ācāryi, kteří považovali za původní příčinu rostliny oddanosti Advaitu Ācāryu, a kteří takto ignorovali a porušili pokyny Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, se připravili o vodu, a tak vyschli a odumřeli. To dále znamená, že nejen svedení potomkové Advaity Ācāryi, ale každý, kdo není spojen s Caitanyou Mahāprabhuem, je jako odumřelá vĕtev, i kdyby sám o sobĕ byl velký sannyāsī, vzdĕlaný učenec nebo asketa.“

Tento rozbor, kterým Śrī Bhaktivinoda Ṭhākura podporuje výroky Śrī Kṛṣṇadāse Kavirāje Gosvāmīho, objasňuje postavení současného takzvaného hinduismu, v nĕmž má hlavní slovo māyāvādská filosofie, a který se tak stal slátaninou různých výmyslů. Māyāvādī mají z hnutí Hare Kṛṣṇa velký strach a obviňují ho, že ničí hinduistické náboženství, protože přijímá lidi ze všech částí svĕta a všech náboženských skupin a vĕdecky je zamĕstnává v daiva-varṇāśrama-dharmĕ. Jak jsme již nĕkolikrát vysvĕtlili, slovo „hindu“ se však ve Védách nenachází. Toto slovo pochází pravdĕpodobnĕ z Afghánistánu, převážnĕ muslimské zemĕ, a původnĕ označovalo jeden afghánský průsmyk v Hindúkuši, který je dodnes jedním úsekem obchodní stezky mezi Indií a různými muslimskými zemĕmi.

Pravý védský náboženský systém se nazývá varṇāśrama-dharma, což je potvrzeno ve Viṣṇu Purāṇĕ:

Védská literatura doporučuje lidem následovat zásady varṇāśrama-dharmy. Přijetí varṇāśrama-dharmy činí lidský život úspĕšným, protože spojí človĕka s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, který je cílem lidského života. Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy je tedy určeno celému lidstvu. I když se společnost dĕlí na různé skupiny, všechny lidské bytosti patří ke stejnému druhu, a všechny proto mají možnost porozumĕt svému přirozenému postavení ve vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, Viṣṇuem. Śrī Caitanya Mahāprabhu to potvrzuje: jīvera`svarūpa' haya —— kṛṣṇera nitya-dāsa – „Každá živá bytost je vĕčná část a vĕčný služebník Nejvyšší Osobnosti Božství.“ Každá živá bytost, která dospĕla do lidské podoby, může porozumĕt důležitosti svého postavení, a tak má možnost se stát oddaným Pána Kṛṣṇy. Považujeme tedy za samozřejmé, že by v nauce o vĕdomí Kṛṣṇy mĕlo být vzdĕláváno celé lidstvo. A opravdu zjišťujeme, že lidé v každé části svĕta, v každé zemi, kde kážeme saṅkīrtanové hnutí, přijímají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru snadno a bez okolků. Očividným výsledkem tohoto zpívání je, že všichni členové hnutí Hare Kṛṣṇa se bez ohledu na svoji minulost vzdávají čtyř zásad hříšného života a dostávají se na vznešenou úroveň oddanosti.

Navzdory tomu, že takzvaní následovníci hinduistického náboženství vystupují jako velcí učenci, asketové, hospodáři a svāmī, jsou to všechno neužitečné, uschlé vĕtve védského náboženství. Jsou neschopní a nedokáží udĕlat nic pro rozšíření védské kultury ve prospĕch společnosti. Podstatou védské kultury je poselství Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán Caitanya řekl:

Každého, koho potkáme, bychom mĕli jednoduše poučit o zásadách kṛṣṇa- -kathā, jak jsou vyjádřeny v Bhagavad-gītĕ takové, jaká je a ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Ten, kdo nemá zájem o kṛṣṇa-kathā neboli učení Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, je jako suché, neužitečné dřevo bez živé síly. Vĕtev ISKCON se nepochybnĕ stává úspĕšnou, protože ji zalévá přímo Śrī Caitanya Mahāprabhu, kdežto oddĕlené vĕtve takzvaného hinduistického náboženství, které závidĕjí ISKCONu, usychají a odumírají.