Text 42

Vidyāpati byl známý autor písní o zábavách Rādhy a Kṛṣṇy. Narodil se v brāhmaṇské rodinĕ a bydlel v Mithile. Odhaduje se, že své písnĕ skládal za vlády krále Śivasiṁhy a královny Lachimādevī na počátku čtrnáctého století éry Śaka, témĕř sto let před zjevením Pána Caitanyi Mahāprabhua. Dnes žije dvanáctá generace Vidyāpatiho potomků. Vidyāpatiho písnĕ o zábavách Pána Kṛṣṇy vyjadřují silné pocity odloučení od Kṛṣṇy a Śrī Caitanya Mahāprabhu si ve své extázi odloučení od Kṛṣṇy všechny tyto písnĕ vychutnával.

Jayadeva se narodil bĕhem vlády Mahārāje Lakṣmaṇa Seny z Bengálska v jedenáctém až dvanáctém století éry Śaka. Jeho otcem byl Bhojadeva a matkou Vāmādevī. Po mnoho let žil v Navadvípu, který byl v té dobĕ hlavním mĕstem Bengálska. Jeho rodištĕ se nacházelo v okrese Bírbhúm, ve vesnici Kendubilva. Podle názoru nĕkterých autorit se však narodil v Uríse a jiní říkají, že se narodil v jižní Indii. Poslední dny svého života strávil v Džagannáth Purí. Jednou z jeho neznámĕjších knih je Gīta-govinda, plná transcendentálních nálad odloučení od Kṛṣṇy. Jak je uvedeno ve Śrīmad- -Bhāgavatamu, gopī pociťovaly před tancem rāsa odloučení od Kṛṣṇy, a Gīta- -govinda tyto pocity vyjadřuje. Mnoho vaiṣṇavů napsalo ke Gīta-govindĕ své komentáře.

Caṇḍīdāsa se narodil ve vesnici Nánnuru, která také leží v Bengálsku v okrese Bírbhúm. Narodil se v brāhmaṇské rodinĕ a říká se, že to bylo na začátku čtrnáctého století éry Śaka. Podle nĕkterých byli Caṇḍīdāsa a Vidyāpati velcí přátelé, protože díla obou v hojné míře vyjadřují pocity odloučení. Pocity extáze popsané Caṇḍīdāsem a Vidyāpatim přímo projevoval Śrī Caitanya Mahāprabhu. Všechny tyto pocity si vychutnával v roli Śrīmatī Rādhārāṇī a Jeho vhodnými společníky pro tento účel byli Śrī Rāmānanda Rāya a Śrī Svarūpa Dāmodara Gosvāmī. Tito důvĕrní společníci Pána Caitanyi Mahāprabhua Mu velice pomáhali v zábavách, kdy se cítil jako Rādhārāṇī.

Śrī Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti poznamenává, že pocity odloučení, které Pán Caitanya Mahāprabhu vychutnával z knih Vidyāpatiho, Caṇḍīdāse a Jayadevy, jsou zvláštĕ vyhrazené pro osoby, jako byl Śrī Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara, kteří byli díky svému pokročilému duchovnímu vĕdomí paramahaṁsové, nejdokonalejší z lidí. Tyto námĕty by nemĕli probírat obyčejní lidé, kteří se snaží napodobovat činnosti Pána Caitanyi Mahāprabhua. Kritičtí studenti svĕtské poezie a literáti, kteří si nejsou vĕdomi Boha a zajímají se jen o tĕlesný smyslový požitek, nemají zapotřebí tak vysoce transcendentální literaturu číst. Lidé holdující smyslovému požitku by se nemĕli snažit napodobovat spontánní úroveň oddané služby, zvanou rāgānuga. Písnĕ Caṇḍīdāse, Vidyāpatiho a Jayadevy popisují transcendentální činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Svĕtští komentátoři tĕchto písní jednoduše pomáhají lidem stát se zvrhlíky, což ve svĕtĕ vede pouze ke společenským skandálům a ateismu. Zábavy Rādhy a Kṛṣṇy by si nikdo nemĕl mylnĕ vykládat jako chování chlapce a dívky tohoto svĕta. Svĕtské sexuální vztahy chlapců a dĕvčat jsou zcela odporné. Tĕm, kdo mají tĕlesné vĕdomí a touží po smyslovém požitku, je proto zakázáno vĕnovat se diskusím o transcendentálních zábavách Śrī Rādhy a Kṛṣṇy.