KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Text 1: Toužím po přízni Pána Caitanyi Mahāprabhua, jehož milostí může i pokleslý človĕk popisovat zábavy Pána.

Text 2: Sláva Śrī Kṛṣṇovi Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi!

Text 3: Sláva Gadādharovi Prabhuovi! Sláva Śrīvāsovi Ṭhākurovi! Sláva Mukundovi Prabhuovi a Vāsudevovi Prabhuovi! Sláva Haridāsovi Ṭhākurovi!

Text 4: Sláva Svarūpovi Dāmodarovi a Murārimu Guptovi! Všechny tyto zářící mĕsíce společnĕ rozptýlily temnotu tohoto hmotného svĕta.

Text 5: Sláva mĕsícům, jimiž jsou oddaní hlavního mĕsíce, Pána Caitanyacandry! Jejich jasný mĕsíční svit ozařuje celý vesmír.

Text 6: Takto jsem přednesl úvod k Caitanya-caritāmṛtĕ, a nyní v chronologickém pořadí popíši zábavy Caitanyi Mahāprabhua.

Text 7: Nejprve Pánovy zábavy představím ve stručném přehledu a potom je rozepíši podrobnĕ.

Text 8: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se zjevil v Navadvípu a po dobu čtyřiceti osmi let si užíval svých zábav před zraky všech.

Text 9: V roce 1407 éry Śaka (1486 n.l.) se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zjevil a v roce 1455 (1534 n.l.) z tohoto svĕta odešel.

Text 10: Dvacet čtyři let žil Pán Caitanya v gṛhastha-āśramu (jako hospodář) a neustále se vĕnoval zábavám hnutí Hare Kṛṣṇa.

Text 11: Po dvaceti čtyřech letech přijal sannyās, stav odříkání, a dalších dvacet čtyři let sídlil v Džagannáth Purí.

Text 12: Z tĕchto posledních dvaceti čtyř let strávil prvních šest let na cestách po Indii – nĕkdy po jižní Indii, nĕkdy po Bengálsku a nĕkdy po Vrindávanu.

Text 13: Zbývajících osmnáct let zůstával nepřetržitĕ v Džagannáth Purí. Tím, jak zpíval nektaruplnou Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, zaplavil každého láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 14: Jeho zábavy hospodáře jsou známé jako ādi-līlā neboli počáteční zábavy. Jeho pozdĕjší zábavy jsou známé jako madhya-līlā a antya-līlā, prostřední a závĕrečné.

Text 15: Všechny zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua bĕhem Jeho ādi-līly zachytil v podobĕ souhrnných zápisků Murāri Gupta.

Text 16: Jeho pozdĕjší zábavy (madhya-līlu a antya-līlu) zaznamenal formou poznámek Jeho sekretář Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, a tak je uchoval jako knihu.

Text 17: Prohlédnutím a vyslechnutím poznámek tĕchto dvou velkých osobností může vaiṣṇava, oddaný Pána, poznat tyto zábavy tak, jak následují jedna po druhé.

Text 18: Pánovy počáteční zábavy se dĕlí na čtyři období: bālya, paugaṇḍa, kaiśora a yauvana (dĕtství, rané chlapectví, pozdní chlapectví, mládí).

Text 19: Uctivĕ se klaním večeru za úplňku v mĕsíci Phālguna, příznivému to okamžiku plnému příznivých znamení, bĕhem nĕhož se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zjevil se zpíváním svatého jména, Hare Kṛṣṇa.

Text 20: Toho večera za úplňku v mĕsíci Phālguna, kdy se Pán narodil, došlo shodou okolností také k zatmĕní mĕsíce.

Text 21: Všichni s radostí zpívali svaté jméno Pána: „Hari! Hari!“ Takto Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zařídil, aby se nejdříve zjevilo svaté jméno, a potom se zjevil i On sám.

Text 22: Bĕhem svého narození, v dĕtství, v raném i pozdním chlapectví a také v mládí Pán Caitanya Mahāprabhu pod různými záminkami vedl lidi k tomu, aby zpívali svaté jméno Hariho (Hare Kṛṣṇa mahā-mantru).

Text 23: Když Pán v dĕtství plakal, vždy přestal, jakmile uslyšel svatá jména Kṛṣṇy a Hariho.

Text 24: Všechny ženy, které se přišly na dítĕ podívat, zpívaly svatá jména „Hari! Hari!“ hned, jak dítĕ zaplakalo.

Text 25: Když to ženy vidĕly, pobavilo je to, smály se a říkaly Pánovi „Gaurahari“. Od té doby je Gaurahari dalším z Jeho jmen.

Text 26: Jeho dĕtství trvalo do dne hāte khaḍi, do začátku Jeho vzdĕlání, a Jeho vĕk od konce dĕtství do svatby se nazývá paugaṇḍa.

Text 27: Po svatbĕ začalo Jeho mládí, a tehdy každého přivádĕl k tomu, aby zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru vždy a všude.

Text 28: Ve vĕku paugaṇḍa se stal vážným studentem a také učil žáky. Tak všude vysvĕtloval svaté jméno Kṛṣṇy.

Text 29: Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vyučoval gramatiku (vyākaraṇa) a vysvĕtloval ji poznámkami, učil své žáky o slávĕ Pána Kṛṣṇy. Všechna vysvĕtlení končila u Kṛṣṇy a Jeho žáci je velmi snadno chápali. Jeho vliv byl úžasný.

Text 30: Když byl Pán Caitanya Mahāprabhu studentem, žádal každého, koho potkal, aby zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Tak zaplavil celé mĕsto Navadvíp zpíváním Hare Kṛṣṇa.

Text 31: Tĕsnĕ před začátkem svého mládí započal saṅkīrtanové hnutí. Ve dne v noci tančil se svými oddanými v extázi.

Text 32: Jak Pán chodil a všude vedl kīrtan, saṅkīrtanové hnutí se šířilo z jedné části mĕsta do druhé. Tímto způsobem zaplavil celý svĕt rozdáváním lásky k Bohu.

Text 33: Pán Caitanya Mahāprabhu žil v oblasti Navadvípu dvacet čtyři let. Každého tam přimĕl zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, a tak se pohroužit do lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 34: Zbývajících dvacet čtyři let poté, co přijal stav odříkání, pobýval Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými oddanými v Džagannáth Purí.

Text 35: Šest z tĕchto dvaceti čtyř let v Níláčale (Džagannáth Purí) neustálým zpíváním a tancováním rozdával lásku k Bohu.

Text 36: Bĕhem tĕchto šesti let cestoval po celé Indii, od mysu Kumárí po Bengálsko a Vrindávan, a všude tančil, zpíval a dával lásku ke Kṛṣṇovi.

Text 37: Činnosti Pána Caitanyi Mahāprabhua při Jeho cestách poté, co přijal sannyās, jsou Jeho hlavní zábavy. Jeho činnosti bĕhem zbývajících osmnácti let jsou označovány jako antya-līlā neboli závĕrečná část Jeho zábav.

Text 38: Šest let z tĕchto osmnácti, kdy žil neustále v Džagannáth Purí, pravidelnĕ pořádal kīrtany a učil všechny oddané milovat Kṛṣṇu prostým zpíváním a tancováním.

Text 39: Zbývajících dvanáct let neopustil Džagannáth Purí a učil každého vychutnávat transcendentální náladu extáze lásky ke Kṛṣṇovi tak, že ji vychutnával sám.

Text 40: Pán Caitanya Mahāprabhu ve dne v noci pociťoval odloučení od Kṛṣṇy. Příznaky tohoto odloučení projevoval pláčem a nesouvislou mluvou šílence.

Text 41: Śrīmatī Rādhārāṇī mluvila nesouvisle při setkání s Uddhavou a Śrī Caitanya Mahāprabhu se ve dne v noci tĕšil ze stejné extatické mluvy v náladĕ Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 42: Pán četl z knih Vidyāpatiho, Jayadevy a Caṇḍīdāse a vychutnával si jejich písnĕ v kruhu svých důvĕrných společníků, jako byl Śrī Rāmānanda Rāya a Svarūpa Dāmodara Gosvāmī.

Text 43: Śrī Caitanya Mahāprabhu si vychutnával všechny tyto extatické činnosti v odloučení od Kṛṣṇy, a tak si splnil všechny své touhy.

Text 44: Zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua jsou nekonečné. Do jaké míry může malá živá bytost tyto transcendentální zábavy popsat?

Text 45: I kdyby se Śeṣa Nāga Ananta osobnĕ snažil shrnout zábavy Pána Caitanyi do sūter, ani se svými tisíci úst by se nedobral jejich konce.

Text 46: Oddaní jako Śrī Svarūpa Dāmodara a Murāri Gupta po zralé úvaze zaznamenali všechny hlavní zábavy Pána Caitanyi v podobĕ poznámek.

Text 47: Základem této knihy jsou zápisky Śrī Svarūpy Dāmodara a Murāriho Gupty, které obšírnĕ rozepsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura. Podle nich popisuji všechny Pánovy zábavy.

Text 48: Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura, autorizovaný spisovatel zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua, je stejnĕ dobrý jako Śrīla Vyāsadeva. Zapsal tyto zábavy takovým způsobem, aby byly čím dál sladší.

Text 49: Jelikož se obával, aby jeho kniha nebyla příliš rozsáhlá, nepopsal nĕkteré pasáže dopodrobna. Já se nyní pokusím tato místa vyplnit, jak jen to půjde.

Text 50: Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura skutečnĕ vychutnal transcendentální zábavy Pána Caitanyi. Já se jen snažím žvýkat zbytky jídla, které po sobĕ zanechal.

Text 51: Moji drazí oddaní Pána Caitanyi, nyní popíši přehled ādi-līly. Píši o tĕchto zábavách jen v krátkosti, protože není možné je popsat úplnĕ.

Text 52: Pán Kṛṣṇa, Vrajendra-kumāra, se po zralé úvaze rozhodl sestoupit na tuto planetu, aby si splnil jistou touhu, kterou mĕl v mysli.

Text 53: Pán Kṛṣṇa tedy nejdříve nechal na zem sestoupit rodinu svých předků. Pokusím se je stručnĕ popsat, protože popsat je úplnĕ není možné.

Text 54 - 55: Nežli se Pán Śrī Kṛṣṇa zjevil jako Pán Caitanya, požádal tyto oddané, aby sestoupili před Ním: Śrī Śacīdevī, Jagannātha Miśru, Mādhavendru Purīho, Keśavu Bhāratīho, Īśvaru Purīho, Advaitu Ācāryu, Śrīvāse Paṇḍita, Ācāryaratnu, Vidyānidhiho a Ṭhākura Haridāse.

Text 56: Byl mezi nimi také Upendra Miśra, obyvatel Šríhatty, velký oddaný Pána Viṣṇua, učenec, bohatý človĕk a sídlo všech dobrých vlastností.

Text 57 - 58: Upendra Miśra mĕl sedm svatých a velmi vlivných synů. Jejich jména byla: (1) Kaṁsāri, (2) Paramānanda, (3) Padmanābha, (4) Sarveśvara, (5) Jagannātha, (6) Janārdana a (7) Trailokyanātha. Jagannātha Miśra, pátý syn, se rozhodl žít na břehu Gangy v Nadii.

Text 59: Jagannātha Miśra byl označován jako Purandara. Stejnĕ jako Nanda Mahārāja a Vasudeva byl oceánem všech dobrých vlastností.

Text 60: Jeho manželka, Śrīmatī Śacīdevī, byla cnostná žena, naprosto oddaná svému manželovi. Její otec se jmenoval Nīlāmbara a jeho příjmení bylo Cakravartī.

Text 61: V Rádhadéši, části Bengálska, kde není vidĕt Gangu, se narodil Nityānanda Prabhu, Gaṅgādāsa Paṇḍita, Murāri Gupta a Mukunda.

Text 62: Pán Kṛṣṇa, Vrajendra-kumāra, nejprve přimĕl nespočet svých oddaných, aby se zjevili, a nakonec se zjevil On sám.

Text 63: Všichni oddaní z Navadvípu se před zjevením Pána Caitanyi Mahāprabhua scházeli v domĕ Advaity Ācāryi.

Text 64: Na tĕchto setkáních vaiṣṇavů Advaita Ācārya přednášel z Bhagavad- -gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu, ostře odsuzoval cesty filosofické spekulace a ploduchtivého jednání a dokazoval svrchovanou dokonalost oddané služby.

Text 65: Ve všech zjevených písmech védské kultury je od začátku až do konce vysvĕtlena oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi. Oddaní Pána Kṛṣṇy proto neuznávají procesy filosofické spekulace, mystické yogy, nadbytečné askeze a takzvaných náboženských obřadů. Jiný proces než oddanou službu nepřijímají.

Text 66: V domĕ Advaity Ācāryi se všichni vaiṣṇavové tĕšili z neustálých rozhovorů o Kṛṣṇovi, neustálého uctívání Kṛṣṇy a neustálého zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Text 67: Śrī Advaita Ācārya Prabhu však cítil bolest, když vidĕl všechny lidi bez vĕdomí Kṛṣṇy, pohroužené pouze v hmotném požitku smyslů.

Text 68: Když vidĕl podmínky, v jakých se celý svĕt nacházel, začal vážnĕ přemýšlet o tom, jak všechny tyto lidi vysvobodit ze spárů māyi.

Text 69: Śrīla Advaita Ācārya uvažoval: „Jedinĕ když samotný Kṛṣṇa sestoupí, aby šířil oddanou službu, budou moci všichni lidé získat osvobození.“

Text 70: Po této úvaze Advaita Ācārya složil slib, že přimĕje Pána Kṛṣṇu, aby sestoupil, a začal uctívat Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu lístky tulasī a vodou Gangy.

Text 71: Hlasitými výkřiky zval Kṛṣṇu, ať se zjeví, a toto opakované naléhání přivábilo Pána, aby sestoupil.

Text 72: Před narozením Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua se z lůna Śacīmāty, manželky Jagannātha Miśry, narodilo osm dcer po sobĕ. Každá z nich však ihned po narození zemřela.

Text 73: Jagannātha Miśra se kvůli smrti svých dĕtí, které umíraly jedno po druhém, velice rmoutil. S touhou mít syna proto uctíval lotosové nohy Pána Viṣṇua.

Text 74: Potom Jagannātha Miśra získal syna Viśvarūpu, který byl nanejvýš mocný a vysoce kvalifikovaný, neboť byl inkarnací Baladevy.

Text 75: Baladevova expanze známá v duchovním svĕtĕ jako Saṅkarṣaṇa je materiální i bezprostřední příčinou hmotného vesmírného projevu.

Text 76: Gigantická vesmírná podoba se jmenuje Viśvarūpa, inkarnace Mahā- -saṅkarṣaṇa. V tomto vesmírném projevu tedy nenacházíme nic jiného než samotného Pána.

Text 77: „Stejnĕ jako jsou v tkaninĕ vlákna podélnĕ i příčnĕ, tak i Nejvyšší Osobnost Božství existuje přímo i nepřímo ve všem, co v tomto vesmírném projevu vidíme. To pro Nĕho není nic úžasného.“

Text 78: Jelikož je Mahā-saṅkarṣaṇa materiální a bezprostřední příčinou vesmírného projevu, nachází se v každém jeho detailu. Pán Caitanya Ho proto nazýval svým starším bratrem. Tito dva bratři jsou v duchovním svĕtĕ známí jako Kṛṣṇa a Balarāma, ale nyní jsou Caitanya a Nitāi. Závĕr tedy zní, že Nityānanda Prabhu je původní Saṅkarṣaṇa, Baladeva.

Text 79: Oba manželé (Jagannātha Miśra a Śacīmātā) mĕli z toho, že získali syna Viśvarūpu, velkou radost, a proto začali zvláštĕ sloužit lotosovým nohám Govindy.

Text 80: V lednu roku 1406 éry Śaka (1485 n.l.) vstoupil Pán Kṛṣṇa do tĕl Jagannātha Miśry i Śacī.

Text 81: Jagannātha Miśra řekl Śacīmātĕ: „Vidím úžasné vĕci! Tvoje tĕlo září a vypadá to, jako kdyby v mém domĕ nyní osobnĕ přebývala bohynĕ štĕstí.“

Text 82: „Všude, kam jdu, mi lidé prokazují úctu. Aniž bych o to žádal, dávají mi sami od sebe cennosti, oblečení a rýži.“

Text 83: Śacīmātā svému manželovi řekla: „Vidím na nebi úžasnĕ zářící lidské bytosti, jako kdyby přednášely modlitby.“

Text 84: Jagannātha Miśra potom odpovĕdĕl: „Ve snu jsem vidĕl, jak Pánovo zářící sídlo vstoupilo do mého srdce.“

Text 85: „Z mého srdce pak vstoupilo do tvého, a z toho chápu, že se brzy narodí nĕjaká velká osobnost.“

Text 86: Po tomto rozhovoru oba manželé s radostí společnĕ sloužili rodinné śālagrāma-śile.

Text 87: Takto přišel třináctý mĕsíc tĕhotenství, ale stále nebylo vidĕt příznaky toho, že by mĕlo dojít k porodu. Jagannātha Miśra proto začal mít vážné obavy.

Text 88: Nīlāmbara Cakravartī (dĕd Śrī Caitanyi Mahāprabhua) potom provedl astrologický výpočet a řekl, že se dítĕ narodí tento mĕsíc a využije k tomu příznivého okamžiku.

Text 89:
Ten vytoužený příznivý okamžik nastal v roce 1407 éry Śaka (1486 n.l.) v mĕsíci Phālguna (únor-březen) večer za úplňku.
 

Text 90: (Podle džjótirvédy, védské astrologie, byl onen příznivý okamžik popsán takto:) Mĕsíc byl ve Lvu (znamení Lva ve zvĕrokruhu), Lev byl ascendent, nĕkolik planet bylo v silném postavení a ṣaḍ-varga a aṣṭa- -varga vykazovaly všechny příznivé vlivy.

Text 91: K čemu je třeba mĕsíce s tĕlem posetým černými skvrnami, když se ukázal neposkvrnĕný mĕsíc – Caitanya Mahāprabhu?

Text 92: Když to Rāhu, černá planeta, uvážil, zakryl mĕsíc v úplňku, a v tu chvíli se všechny tři svĕty topily ve volání: „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa! Hari!“

Text 93: Všichni lidé tak bĕhem zatmĕní mĕsíce pronášeli Hare Kṛṣṇa mahā- -mantru a jejich mysli byly ohromené.

Text 94: Když takto celý svĕt zpíval svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇa v podobĕ Gaurahariho sestoupil na zemi.

Text 95: Celý svĕt byl spokojený. Zatímco hinduisté pronášeli Pánovo svaté jméno, ostatní, zvláštĕ muslimové, je žertem napodobovali.

Text 96: Zatímco všechny ženy na zemi volaly svaté jméno Hariho, na nebeských planetách se zpívalo a tančilo, neboť polobozi byli velice zvĕdaví.

Text 97: V této atmosféře se radovalo všech deset svĕtových stran, stejnĕ jako i voda v řekách. Co víc, všechny živé bytosti, pohyblivé i nehybné, byly zaplavené transcendentální blažeností.

Text 98: Ze své bezpříčinné milosti vyšel mĕsíc v úplňku, Gaurahari, v okrese Nadia, který je přirovnán k Udajagiri, kde lze nejdříve spatřit slunce. Jeho východ na nebi rozptýlil temnotu hříšného života, a tak se všechny tři svĕty radovaly a zpívaly svaté jméno.

Text 99: Śrī Advaita Ācārya tehdy radostnĕ tančil ve svém domĕ v Šántipuru. Vzal Haridāse Ṭhākura, tančil s ním a hlasitĕ zpíval Hare Kṛṣṇa. Nikdo však nechápal, proč ti dva tančí.

Text 100: Když Advaita Ācārya a Haridāsa Ṭhākura vidĕli, že došlo k zatmĕní mĕsíce, oba dva se smáli. Odešli okamžitĕ ke Ganze a s velkou radostí se v ní vykoupali. Advaita Ācārya využil příležitosti zatmĕní mĕsíce k tomu, aby svou mentální silou vĕnoval brāhmaṇům různé milodary.

Text 101: Když Haridāsa Ṭhākura vidĕl celý svĕt plný radosti, jeho mysl nad tím žasla a přímo i nepřímo se vyjádřil Advaitovi Ācāryovi: „Tvoje tančení a rozdávání milodarů na mĕ působí velice příjemnĕ. Je mi jasné, že tyto činnosti mají nĕjaký zvláštní smysl.“

Text 102: Ācāryaratna (Candraśekhara) a Śrīvāsa Ṭhākura byli bez sebe radostí a okamžitĕ šli ke Ganze, aby se vykoupali v jejích vodách. Oba s myslí plnou štĕstí zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a mentální silou rozdávali milodary.

Text 103: Všichni oddaní, ať už byli kdekoli, v každém mĕstĕ a každé zemi, takto tančili, provádĕli saṅkīrtan a silou svých myslí, plných radosti, rozdávali milodary pod záminkou zatmĕní mĕsíce.

Text 104: Na návštĕvu přišli rozliční vážení brāhmaṇové a brāhmaṇské ženy s podnosy plnými dárků. Když vidĕli novorozené dítĕ, jehož podoba připomínala přírodní třpytící se zlato, všichni Mu s radostí dávali svá požehnání.

Text 105: V převlečení za manželky brāhmaṇů přinesly různé dárky i všechny nebešťanky, včetnĕ manželek Pána Brahmy, Pána Śivy, Pána Nṛsiṁhadevy, krále Indry a Vasiṣṭhy Ṛṣiho a nebeské tanečnice Rambhy.

Text 106: Na nebi všichni polobozi, jako obyvatelé Gandharvaloky, Siddhaloky a Cāraṇaloky, pronášeli modlitby a tančili za doprovodu hudby, písní a bubnování. V Navadvípu se také sešli všichni profesionální tanečníci, hudebníci a udíleči požehnání a s velkou radostí tančili.

Text 107: Nikomu nebylo jasné, kdo přichází a kdo odchází, kdo tančí a kdo zpívá, a nerozumĕli ani navzájem svým jazykům. Přesto však byly veškeré strasti i nářky ihned rozptýlené a lidé zažívali naprostou blaženost. I Jagannātha Miśra byl štĕstím bez sebe.

Text 108: Candraśekhara Ācārya a Śrīvāsa Ṭhākura přišli za Jagannāthem Miśrou a různými způsoby upoutávali jeho pozornost. Provedli obřady, které se podle náboženských zásad mají vykonat v dobĕ zrození. Jagannātha Miśra také rozdával různé milodary.

Text 109: Cokoliv Jagannātha Miśra dostal darem a cokoliv mĕl v domĕ, rozdal brāhmaṇům, profesionálním zpĕvákům, tanečníkům, bhāṭům a chudým. Všechny uctil bohatými dary.

Text 110: Mālinī, manželka Śrīvāse Ṭhākura, doprovázená manželkou Candraśekhara (Ācāryaratny) a dalšími ženami, s velkou radostí přišla uctít dítĕ náležitostmi, jako je rumĕlka, kurkuma, olej, pražená rýže, banány a kokosové ořechy.

Text 111: Jednoho dne krátce poté, co se Pán Caitanya Mahāprabhu narodil, se Sītādevī, manželka Advaity Ācāryi, která si zaslouží, aby ji uctíval celý svĕt, šla se svolením svého manžela a s různými dárky podívat na toto nejvznešenĕjší dítĕ.

Text 112: Přinesla různé druhy zlatých ozdob, jako ozdoby na paže, náhrdelníky, nákotníčky a náramky.

Text 113: Dále tygří drápy zasazené ve zlatĕ, hedvábné a krajkové pásy, ozdoby rukou a nohou, hezky barvená hedvábná sárí a dĕtské šatičky také z hedvábí. Dítĕ dostalo i mnoho dalších cenností, včetnĕ zlatých a stříbrných mincí.

Text 114: Sītā Ṭhākurānī dorazila v doprovodu svých služebných do domu Jagannātha Miśry na palankýnu zakrytém látkou a přivezla s sebou mnoho příznivých předmĕtů, jako je čerstvá tráva, rýže, gorocana, kurkuma, kuṅkuma a santálové dřevo, které naplnily velký koš.

Text 115: Sītā Ṭhākurānī přišla do domu Śacīdevī s mnoha druhy potravin, odĕvů a dalších dárků, a když spatřila novorozené dítĕ, užasla, protože jí bylo zřejmé, že až na rozdíl v barvĕ pleti je to přímo samotný Kṛṣṇa z Gókuly.

Text 116: Když Sītā Ṭhākurānī uvidĕla transcendentální tĕlesnou záři dítĕte a Jeho zlatu se podobající, pĕknĕ stavĕné tĕlo plné příznivých znaků, byla velmi spokojená a srdce jí jihlo z mateřské náklonnosti.

Text 117: Požehnala novorozenĕti tak, že Mu na hlavu položila čerstvou trávu a rýži a řekla: „Budiž požehnán dlouhým životem!“ Ale ze strachu z duchů a čarodĕjnic Mu dala jméno Nimāi.

Text 118: V den, kdy se matka i dítĕ vykoupali a opustili porodní dům, jim Sītā Ṭhākurānī dala různé ozdoby a oblečení a uctila také Jagannātha Miśru. Matka Śacīdevī a Jagannātha Miśra potom uctili ji, a tak se s radostnou myslí vrátila domů.

Text 119: Tak se matce Śacīdevī a Jagannāthovi Miśrovi splnily všechny touhy, protože dostali syna, který byl manželem bohynĕ štĕstí. Jejich dům byl vždy plný bohatství a obilí. Když vidĕli milované tĕlo Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jejich blaženost den za dnem rostla.

Text 120: Jagannātha Miśra byl ideální vaiṣṇava. Byl klidný, zdrženlivý co se týče smyslového požitku, čistý a sebeovládnutý. Nemĕl tedy touhu užívat si hmotného bohatství. Všechny peníze, které díky vlivu svého transcendentálního syna získal, daroval brāhmaṇům pro uspokojení Viṣṇua.

Text 121: Když Nīlāmbara Cakravartī propočítal okamžik narození Pána Caitanyi Mahāprabhua, sdĕlil v ústraní Jagannāthovi Miśrovi, že na tĕle dítĕte i v okamžiku Jeho zrození vidí všechny příznaky velké osobnosti. Z toho poznal, že toto dítĕ v budoucnosti vysvobodí všechny tři svĕty.

Text 122: Takto se Pán Caitanya Mahāprabhu ze své bezpříčinné milosti zjevil v domĕ Śacīdevī. Každý, kdo naslouchá tomuto vyprávĕní o Jeho zrození, získá Jeho zvláštní milost, a tak dosáhne lotosových nohou Pána.

Text 123: Každý, kdo se narodil v lidském tĕle, ale nepřijímá učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, maří svoji příležitost. Amṛtadhunī je proudící řeka nektaru oddané služby. Pokud nĕkdo poté, co dostal lidské tĕlo, nepije vodu z této řeky a místo ní pije vodu z otrávené jámy hmotného štĕstí, bylo by pro nĕho lepší, ne aby žil, ale už dávno zemřel.

Text 124: Položil jsem si na hlavu lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Nityānandy Prabhua, Ācāryi Advaitacandry, Svarūpy Dāmodara, Rūpy Gosvāmīho a Raghunātha dāse Gosvāmīho jako své vlastnictví, a tímto způsobem jsem já, Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, popsal příchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua.