Text 141
kīrtanera dhvanite kājī lukāila ghare
tarjana garjana śuni’ nā haya bāhire
kīrtanera – saṅkīrtanového hnutí; dhvanite – kvůli zvuku; kājī – Čánd Kází; lukāila – se schoval; ghare – v místnosti; tarjana – reptání; garjana – protesty; śuni' – když slyšel; nā – ne; haya – vyšel; bāhire – ven.
Hlasité zpívání Hare Kṛṣṇa mantry Kázího velice vydĕsilo, a proto se schoval ve svém pokoji. Poté, co slyšel, jak lidé rozzuřenĕ protestují a reptají, radĕji vůbec nevycházel z domu.
Kázího nařízení, které zakazovalo provádĕt saṅkīrtan, mohlo zůstat platné pouze do té doby, dokud nevzniklo hnutí odporu. Zpĕváci, kterých stále přibývalo, pod vedením Nejvyššího Pána, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Kázího nařízení neposlouchali. Lidé se shromáždili v tisících a vytvořili skupiny, v nichž zpívali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a hlasitĕ protestovali. Kází mĕl velký strach, jaký by človĕk za takových okolností přirozenĕ mít mĕl.
V dnešní dobĕ se také mohou lidé na celém svĕtĕ spojit v hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy a protestovat proti současným zdegradovaným vládám svĕtových bezbožných společností, které jsou založené na všech možných hříšných činnostech. Śrīmad-Bhāgavatam říká, že ve vĕku Kali se vládních křesel zmocní zlodĕji, násilníci a lidé čtvrté třídy, kteří nemají ani vzdĕlání, ani kulturu, a budou vykořisťovat obyvatele. To je jeden z příznaků Kali- -yugy, které se už objevily. Přestože si lidé nemohou být jisti svými životy a majetkem, takzvané vlády pokračují a vládní ministři dostávají tučné platy, i když nejsou schopni pro společnost udĕlat nic dobrého. Jediným řešením této situace je posílit saṅkīrtanové hnutí pod praporem vĕdomí Kṛṣṇy a protestovat proti hříšným činnostem všech vlád tohoto svĕta.
Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy není nĕjaké sentimentální náboženské hnutí; je to hnutí určené k nápravĕ všech nesrovnalostí ve společnosti. Pokud se k nĕmu lidé vážnĕ připojí a budou tuto povinnost vykonávat vĕdeckým způsobem, jak nařídil Śrī Caitanya Mahāprabhu, pak místo zmatku a beznadĕje, které panují za neschopných vlád, na svĕtĕ zavládne mír a blahobyt. Ve společnosti se vždy nacházejí násilníci a zlodĕji, a jakmile není slabá vláda schopna vykonávat svoje povinnosti, tito lupiči a násilníci se objeví na veřejnosti, aby konali svoje dílo. Celá společnost se tak stává peklem, ve kterém slušný človĕk nemůže žít. Je zde naléhavĕ třeba dobré vlády – vlády lidí, kteří si jsou vĕdomi Kṛṣṇy. Dokud si masy lidí nebudou vĕdomy Kṛṣṇy, nemohou být dobrými lidmi. Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, které Śrī Caitanya Mahāprabhu začal zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, má stále svoji sílu. Lidé by mu proto mĕli vážnĕ a vĕdecky porozumĕt a šířit ho po celém svĕtĕ.
Toto saṅkīrtanové hnutí započaté Śrī Caitanyou Mahāprabhuem je popsané ve dvacáté třetí kapitole Madhya-khaṇḍy Caitanya-bhāgavaty počínaje veršem 241, který říká: „Můj drahý Pane, nechť je moje mysl upřená na Tvoje lotosové nohy.“ Oddaní následovali zpívání Pána Caitanyi a opakovali to, co zpíval On. Takto Pán postupoval a vedl celou skupinu cestami podél břehu Gangy. Když došel ke svému vlastnímu ghāṭu neboli místu ke koupání, tančil víc a víc. Potom pokračoval k Mādhāiovu ghāṭu. Tak Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Pán známý jako Viśvambhara, tančil po březích Gangy. Potom pokračoval k Bárakóna-ghátu, poté k Nágarija-ghátu a pak prošel skrze Gangánagar do Simuliji, čtvrti na konci mĕsta. Všechna tato místa obklopují Šrí Májápur. Po příchodu do Simuliji Pán pokračoval ke Kázího domu, až dorazil k jeho dveřím.