Text 200
sei haite jihvā mora bale ‘hari’ ‘hari’
icchā nāhi, tabu bale, — ki upāya kari
sei haite – od té doby; jihvā – jazyk; mora – můj; bale – říká; hari hari – zvuk „Hari, Hari“; icchā – touha; nāhi – není; tabu – přesto; bale – říká; ki – jaký; upāya – prostředek; kari – mohu dĕlat.
„,Od té doby můj jazyk také stále opakuje Hari, Hari. Nechci to říkat, ale můj jazyk to přesto říká. Nevím, co mám dĕlat.̀“
Nevĕřící démoni nechápou moc svatého jména a nĕkdy si tropí žerty z vaiṣṇavů, kteří zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Takové žertování je pro nĕ také prospĕšné. Čtrnáctý verš druhé kapitoly šestého zpĕvu Śrīmad- -Bhāgavatamu uvádí, že i když se Hare Kṛṣṇa mahā-mantra pronese žertem, v nĕjakém obyčejném rozhovoru, při poukazování na nĕco jiného nebo nedbale, říká se tomu nāmābhāsa, což je recitace témĕř na transcendentální úrovni. Tato úroveň nāmābhāsa je lepší než nāmāparādha. Nāmābhāsa probouzí ten nejvyšší druh myšlení, myšlení na Pána Viṣṇua. Ten, kdo myslí na Pána Viṣṇua, se osvobodí od hmotného požitku. Postupnĕ se tak přiblíží k transcendentální službĕ Pánu a stane se způsobilým zpívat Pánovo svaté jméno na zcela transcendentální úrovni.