Text 212

V seznamu přestupků proti zpívání svatého jména Pána stojí: dharma-vrata-tyāga-hutādi-sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ – myslet si, že zpívání svatého jména Pána je na stejné úrovni jako vykonávání nĕjakých příznivých náboženských obřadů, je přestupek. Z materialistického hlediska vytváří provádĕní náboženských obřadů příznivou atmosféru pro hmotný prospĕch celého svĕta. Materialisté si proto vymýšlejí náboženské zásady, aby mohli při vykonávání svých hmotných činností pohodlnĕ a nerušenĕ žít. Jelikož nevĕří v existenci Boha, vytvořili si pojetí, že Bůh je neosobní a že si človĕk může představit Boha, v jakékoliv podobĕ chce. Uctívají proto mnoho podob polobohů jako různé projevy Pána. Takovým lidem se říká bahv-īśvara-vādī neboli následovníci tisíců bohů. Zpívání jmen tĕchto polobohů považují za příznivou činnost. Velcí takzvaní svāmī napsali knihy, ve kterých se říká, že lze zpívat jakékoliv jméno: Durgā, Kālī, Śiva, Kṛṣṇa, Rāma a tak dále, protože všechna tato jména jsou dobrá pro vytvoření příznivé atmosféry ve společnosti. Jsou tedy označeni jako pāṣaṇḍī – nevĕřící nebo démonští bezvĕrci.

Tito pāṣaṇḍī neznají skutečnou hodnotu zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy. Hloupĕ pyšní na to, že se z hmotného pohledu narodili jako brāhmaṇové, a že proto mají vyšší postavení ve společnosti, považují ostatní třídy – kṣatriyi, vaiśyi a śūdry – za nižší. Podle nich nesmí svaté jméno Kṛṣṇy zpívat nikdo jiný než brāhmaṇové, protože pokud by ho zpíval nĕkdo jiný, zmenšila by se jeho moc. Nevĕdí, jakou moc ve skutečnosti svaté jméno Pána Kṛṣṇy má. Bṛhan-nāradīya Purāṇa doporučuje:

„V tomto vĕku Kali není jiný způsob, jiný způsob, jiný způsob jak udĕlat duchovní pokrok než zpívání svatého jména, svatého jména, svatého jména Pána.“ Pāṣaṇḍī však nechtĕjí uznat, že svaté jméno Kṛṣṇy má takovou moc, aby pouhé jeho zpívání nĕkoho osvobodilo, i když to potvrzuje samotný Śrīmad-Bhāgavatam (12.3.51): kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet. Jakýkoliv človĕk z jakékoliv části svĕta, který se vĕnuje zpívání svatého jména Kṛṣṇy, může být osvobozen a po smrti se může vrátit domů, zpátky k Bohu. Darebáci pāṣaṇḍī si ale myslí, že když svaté jméno zpívá nĕkdo jiný než brāhmaṇa, moc svatého jména se vytratí. Podle jejich úsudku se moc svatého jména zmenší, místo aby osvobodila pokleslé duše. Pāṣaṇḍī vĕří v existenci mnoha bohů a zpívání svatého jména Kṛṣṇy nepovažují za nic lepšího než zpívání ostatních manter, což znamená, že nevĕří slovům śāstry (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam). Śrī Caitanya Mahāprabhu však ve své Śiksāṣṭace potvrzuje: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ – človĕk by mĕl zpívat svaté jméno Pána neustále, dvacet čtyři hodin dennĕ. Pāṣaṇḍī jsou ale tak pokleslí a neprávem pyšní na své zrození v rodinách brāhmaṇů, že si myslí, že když budou lidé nižších tříd neustále zpívat svaté jméno, tak místo, aby osvobodilo všechny pokleslé duše, ztratí svoji moc.

Ve verši 211 jsou význačná slova kṛṣṇera kīrtana kare nīca bāḍa bāḍa, která vyjadřují, že se k saṅkīrtanovému hnutí může připojit každý. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.18): kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ. To je seznam jmen caṇḍālů. Pāṣaṇḍī říkají, že když se tĕmto lidem nižší třídy dovolí zpívat, zvĕtší se tím jejich vliv. Myšlenka, že by ostatní také rozvinuli duchovní vlastnosti, se jim vůbec nezamlouvá, protože to by ukončilo jejich falešnou pýchu na zrození v rodinách vznešené kasty brāhmaṇů s monopolem na duchovní činnosti. My však i navzdory všem protestům takzvaných hinduistů a členů brāhmaṇské kasty šíříme hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ podle pokynů śāster a nařízení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Máme proto jistotu, že osvobozujeme mnoho pokleslých duší, neboť z nich dĕláme oprávnĕné uchazeče o návrat domů, zpátky k Bohu.