Text 260
yata adhyāpaka, āra tāṅra śiṣya-gaṇa
dharmī, karmī, tapo-niṣṭha, nindaka, durjana
yata – všichni; adhyāpaka – profesoři; āra – a; tāṅra – jejich; śiṣya-gaṇa – studenti; dharmī – následovníci náboženských rituálních obřadů; karmī – ti, kteří provádĕjí plodonosné činnosti; tapaḥ-niṣṭha – ti, kteří podstupují askezi; nindaka – ti, kdo pomlouvají; durjana – ničemové.
Pán uvažoval takto: „Všichni takzvaní profesoři a vĕdci i se svými studenty obvykle následují usmĕrňující zásady náboženství, plodonosného jednání a askeze, ale zároveň jsou to rouhači a ničemové.“
Zde je popis materialistů, kteří nemají poznání o oddané službĕ. Mohou být velmi zbožní, cílevĕdomĕ pracovat nebo podstupovat askezi, ale pokud pomlouvají Nejvyšší Osobnost Božství, jsou to obyčejní darebáci. To potvrzuje Hari-bhakti-sudhodaya (3.11):
bhagavad-bhakti-hīnasya
jātiḥ śāstraṁ japas tapaḥ
aprāṇasyaiva dehasya
maṇḍanaṁ loka-rañjanam
Bez poznání o oddané službĕ Pánu je velké vlastenectví, plodonosná, politická nebo sociální práce, vĕda či filosofie pouze drahými šaty, které zdobí mrtvé tĕlo. Hřích lidí následujících tyto zásady spočívá v tom, že nejsou oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství a že vždy Pána a Jeho oddané pomlouvají.