Text 265

Z příslušníků všech společenských tříd varṇāśramské společnosti (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) je brāhmaṇa považován za nejpřednĕjšího, protože je učitelem a duchovním mistrem všech ostatních vareṇ. Mezi duchovními stavy (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyās) je podobnĕ nejvyšším stavem sannyās. Sannyāsī je tedy duchovním mistrem všech vareṇ a āśramů a i od brāhmaṇy se očekává, že se bude sannyāsīmu klanĕt. Kastovní brāhmaṇové se však bohužel vaiṣṇavskému sannyāsīmu neklaní. Jsou tak pyšní, že se neklaní ani indickým sannyāsīm, natož pak evropským nebo americkým. Śrī Caitanya Mahāprabhu však očekával, že se sannyāsīmu pokloní i kastovní brāhmaṇové, protože před pĕti sty lety bylo společenským zvykem okamžitĕ se poklonit každému sannyāsīmu, známému i neznámému.

Sannyāsī z hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy jsou autorizovaní. Všichni studenti hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy jsou řádnĕ zasvĕceni. Hari-bhakti-vilāsa Sanātany Gosvāmīho nařizuje: tathā dīkṣā-vidhānena dvijatvaṁ jāyate nṛṇām – prostřednictvím řádného zasvĕcení se může brāhmaṇou stát kdokoliv. Na začátku tedy studenti našeho hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy souhlasí s tím, že budou žít s oddanými, a jelikož se vzdali čtyř zakázaných činností: nedovoleného sexu, hazardování, jedení masa a požívání omamných látek, dĕlají v duchovních činnostech postupný pokrok. Pokud je u nĕkoho vidĕt, že se ustálil v následování tĕchto zásad, dostane první zasvĕcení (hari-nāma) a zpívá alespoň šestnáct kol dennĕ. Potom za šest mĕsíců až jeden rok je zasvĕcen podruhé a bĕhem řádné obĕti konané se všemi obřady dostává posvátnou šňůru. Po nĕjakém čase, když udĕlá další pokrok a je ochotný se vzdát tohoto hmotného svĕta, dostane řád sannyās. Tehdy získává titul svāmī nebo gosvāmī, což obojí znamená „pán smyslů“. Prostopášní, takzvaní brāhmaṇové v Indii se jim však bohužel ani neklaní, ani je nepřijímají jako pravé sannyāsī. Śrī Caitanya Mahāprabhu očekával, že takzvaní brāhmaṇové budou takovým vaiṣṇavským sannyāsīm vzdávat úctu. Nicménĕ ani nehraje roli, zda projevují úctu nebo zda tyto sannyāsī uznávají jako autorizované, protože śāstra pro takové neposlušné takzvané brāhmaṇy předepisuje trest. Nařízení śāster říká:

„Ten, kdo neprojeví úctu Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, Jeho Božstvu v chrámu nebo tridaṇḍī sannyāsīmu, musí provést prāyaścittu (odčinĕní).“ Pokud se nĕkdo takovému sannyāsīmu nepokloní, jeho předepsanou prāyaścittou je držet celý jeden den půst.