Text 32
ūrdhva-bāhu kari’ kahoṅ, śuna, sarva-loka
nāma-sūtre gāṅthi’ para kaṇṭhe ei śloka
ūrdhva-bāhu kari' – se zvednutýma rukama; kahoṅ – prohlašuji; śuna – prosím poslouchejte; sarva-loka – všechny osoby; nāma – svatého jména; sūtre – na šňůru; gāṅthi' – navlékající; para – zavĕste si; kaṇṭhe – na krk; ei – tento; śloka – verš.
Zvedám ruce a prohlašuji: „Všichni mĕ prosím poslouchejte! Navléknĕte si tento verš na šňůru svatého jména a noste ho na krku, abyste na nĕj ani na okamžik nezapomnĕli.“
Při zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je možné, že se človĕk zpočátku dopouští mnoha přestupků, kterým se říká nāmābhāsa a nāma- -aparādha. Na této úrovni není možné zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry dosáhnout dokonalé lásky ke Kṛṣṇovi. Je proto nutné zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru podle zásad výše zmínĕného verše tṛṇād api su-nīcena taror iva sahiṣṇunā. V této souvislosti je třeba si povšimnout toho, že zpívání zahrnuje pohyb horního a dolního rtu i jazyka. To vše se musí při zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry zapojit. Slova „Hare Kṛṣṇa“ je třeba vyslovovat i slyšet velice zřetelnĕ. Občas totiž nĕkdo místo zpívání se správnou výslovností za pomoci rtů a jazyka pouze mechanicky vydává syčivé zvuky. Zpívání je velice jednoduché, ale je třeba ho praktikovat zodpovĕdnĕ. Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī proto všechny vyzývá, aby tento verš neustále nosili povĕšený kolem krku.