Text 44
hāḍike āniyā saba dūra karāila
jala-gomaya diyā sei sthāna lepāila
hāḍike – metaře; āniyā – když zavolali; saba – všechno; dūra karāila – nechali vyhodit; jala – voda; gomaya – kravský trus; diyā – po smíchání; sei – to; sthāna – místo; lepāila – nechali vytřít.
Zavolali metaře (hāḍiho), a ten všechny ty vĕci pro uctívání vyhodil a celé místo vyčistil tak, že tam vytřel smĕsí vody a kravského trusu.
Lidé, kteří jsou ve védské společnosti zamĕstnáni veřejnými úklidovými pracemi, jako je odstraňování výkalů a zametání ulic, se nazývají hāḍi. Nĕkdy jsou nedotknutelní, zvláštĕ když jsou v zamĕstnání. I oni však mají právo stát se oddanými. To udává Śrī Bhagavad-gītā (9.32), kde Pán vyhlašuje:
māṁ hi pārtha vyapāśritya
ye 'pi syuḥ pāpa-yonayaḥ
striyo vaiśyās tathā śūdrās
te 'pi yānti parāṁ gatim
„Ó synu Pṛthy, i lidé nižšího zrození – ženy, vaiśyové (obchodníci) a śūdrové (dĕlníci) – mohou dosáhnout nejvyššího cíle, pokud se ke Mnĕ uchýlí.“
V Indii žije mnoho nedotknutelných příslušníků nižší třídy, ale podle vaiṣṇavských zásad je vítán každý, aby přijal toto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy na duchovní úrovni života, a tak se zbavil svých problémů. Na hmotné úrovni rovnocennost ani bratrství nemohou existovat.
Když Pán Caitanya říká tṛṇād api su-nīcena taror iva sahiṣṇunā, naznačuje tím, že se musíme povznést nad hmotné pojetí života. Jakmile nĕkdo opravdu pochopí, že není hmotným tĕlem, ale duchovní duší, bude pokornĕjší než příslušník nižší třídy, protože bude duchovnĕ pokročilý. Tato pokora, kdy se človĕk považuje za nižšího než tráva, se nazývá su-nīcatva, a být snášenlivĕjší než strom se nazývá sahiṣṇutva neboli snášenlivost. Vĕnovat se oddané službĕ a nezajímat se o hmotné pojetí života se nazývá amānitva, nezájem o svĕtskou úctu, ale přesto se oddaný v tomto postavení nazývá māna- -da, protože je připravený bez váhání projevit úctu druhým.
Mahátmá Gándhí započal hnutí hari-jana, aby očistil nedotknutelné, ale neuspĕl, protože si myslel, že hari-janou neboli osobním společníkem Pána se človĕk může stát nĕjakými hmotnými úpravami. To však není možné. Dokud plnĕ nezrealizujeme, že nejsme toto tĕlo, ale duchovní duše, nepřipadá v úvahu, abychom se stali hari-janou. Ti, kdo nekráčejí ve stopách Pána Caitanyi Mahāprabhua a Jeho učednické posloupnosti, nedovedou rozlišit mezi hmotou a duší, a proto jsou všechny jejich představy pouze zašmodrchanou smĕsicí problémů. Ve skutečnosti jsou ztracení v matoucí síti Māyādevī.