Text 21
tam imam aham ajaṁ śarīra-bhājāṁ
hṛdi hṛdi dhiṣṭhitam ātma-kalpitānām
prati-dṛśam iva naikadhārkam ekaṁ
samadhigato ’smi vidhūta-bheda-mohaḥ
tam – Jemu; imam – tomuto; aham – já; ajam – nezrozenému; śarīra-bhājām – podmínĕných duší, které mají tĕla; hṛdi hṛdi – v každém srdci; dhiṣṭhitam – sídlícímu; ātma – samy; kalpitānām – které jsou v představách; prati-dṛśam – pro každé oko; iva – jako; na eka-dhā – ne jedním způsobem; arkam – slunce; ekam – jedno; samadhigataḥ – ten, kdo získal; asmi – jsem; vidhūta – odstranĕna; bheda-mohaḥ – jehož mylná představa duality.
(Praotec Bhīṣma řekl:) „Tak jako se slunce jeví různým pozorovatelům umístĕné na různých místech, i Ty, nezrozený, se jevíš různĕ přítomný jako Paramātmā v každé živé bytosti. Když však pozorovatel ví, že je jedním ze Tvých služebníků, neuvažuje již dále z hlediska takové duality. Proto jsem nyní schopen ocenit Tvé vĕčné podoby, dobře si vĕdom toho, že Paramātmā je pouze Tvou úplnou částí.“
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.9.42) vyslovil Bhīṣmadeva, praotec Kuruovců, když na konci svého života ležel na lůžku ze šípů. Arjuna, Kṛṣṇa a nesčetní přátelé, obdivovatelé, příbuzní a mudrci se shromáždili okolo a Maharāja Yudhiṣṭhira přijímal od umírajícího Bhīṣmy morální a náboženské pokyny. Když nadešel Bhīṣmův poslední okamžik, vyslovil tento verš s očima upřenýma na Pána Kṛṣṇu.
Podobnĕ jako mnoho různých osob pozoruje jedno slunce, je i jedno částečné zastoupení Pána Kṛṣṇy, žijící v srdcích všech živých bytostí jako Paramātmā, vnímáno různĕ. Ten, kdo naváže důvĕrný styk s Pánem Kṛṣṇou prostřednictvím vĕčné služby, vidí Nadduši jako lokalizované částečné zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhīṣma vĕdĕl, že Nadduše je částečnou expanzí Pána Kṛṣṇy, jehož znal jako nejvyšší, nezrozenou transcendentální podobu.