Text 91 - 92
atra sargo visargaś ca
sthānaṁ poṣaṇam ūtayaḥ
manvantareśānukathā
nirodho muktir āśrayaḥ
daśamasya viśuddhy-arthaṁ
navānām iha lakṣaṇam
varṇayanti mahātmānaḥ
śrutenārthena cāñjasā
atra – ve Śrīmad-Bhāgavatamu; sargaḥ – stvoření složek vesmíru; visargaḥ – Brahmovo tvoření; ca – a; sthānam – udržování stvoření; poṣaṇam – udĕlování příznĕ Pánovým oddaným; ūtayaḥ – podnĕty k činnostem; manu- -antara – předepsané povinnosti v obdobích Manuů; īśa-anukathāḥ – popis Pánových inkarnací; nirodhaḥ – ukončení stvoření; muktiḥ – osvobození; āśrayaḥ – konečné útočištĕ, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; daśamasya – desátého (āśraya); viśuddhi-artham – za účelem dokonalého poznání; navānām – devíti; iha – zde; lakṣaṇam – povahu; varṇayanti – popisují; mahā- -ātmānaḥ – velké duše; śrutena – modlitbou; arthena – vysvĕtlením; ca – a; añjasā – přímo.
„,Zde (ve Śrīmad-Bhāgavatamu) je popsáno deset témat: (1) stvoření složek vesmíru, (2) Brahmovo tvoření, (3) udržování stvoření, (4) zvláštní přízeň udĕlovaná oddaným, (5) podnĕty k činnostem, (6) předepsané povinnosti pro občany poslušné zákonů, (7) popis Pánových inkarnací, (8) zničení stvoření, (9) osvobození od hrubohmotné a jemnohmotné existence, (10) konečné útočištĕ, Nejvyšší Osobnost Božství. Toto desáté téma je útočištĕm všech ostatních. Kvůli odlišení konečného útočištĕ od ostatních devíti témat popsali mahājanové tĕchto devĕt přímo i nepřímo v různých modlitbách či přímých vysvĕtleních.̀“
Tyto verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.10.1–2) vyjmenovávají deset témat, o kterých se v Bhāgavatamu pojednává. Desáté téma je podstatou, a ostatních devĕt jsou kategorie od ní odvozené. Tato témata jsou:
(1) Sarga: prvotní tvoření, při nĕmž Viṣṇu projeví pĕt hrubohmotných prvků, pĕt předmĕtů smyslového vnímání, deset smyslů, mysl, inteligenci, falešné ego a celkovou hmotnou energii neboli vesmírnou podobu.
(2) Visarga: druhotné tvoření, při nĕmž Brahmā ve vesmíru (brahmāṇḍĕ) vytváří pohyblivá i nehybná tĕla.
(3) Sthāna: udržování vesmíru Osobností Božství, Viṣṇuem. Viṣṇuova funkce je důležitĕjší a Jeho sláva vĕtší než sláva Brahmy a Pána Śivy, neboť Brahmā sice tvoří a Pán Śiva ničí, ale Viṣṇu vše udržuje.
(4) Poṣaṇa: zvláštní péče a ochrana, kterou Pán poskytuje oddaným. Tak jako se král stará o své království a své svĕřence, ale svým rodinným členům přesto vĕnuje zvláštní péči, i Pán, Osobnost Božství, vĕnuje zvláštní péči svým oddaným – duším, které se Mu plnĕ odevzdaly.
(5) Ūti: podnĕt k tvoření neboli počáteční síla, která je příčinou všech výtvorů, jichž je podle času, místa a objektů třeba.
(6) Manv-antara: období vlády Manuů, kteří předkládají usmĕrňující zásady pro živé bytosti toužící dosáhnout v lidském životĕ dokonalosti. Zákony Manua, uvedené v Manu-saṁhitĕ, ukazují k této dokonalosti cestu.
(7) Īśānukathā: informace z písem týkající se Pána, Osobnosti Božství, Jeho inkarnací na Zemi a činností Jeho oddaných. Písma, která pojednávají o tĕchto tématech, jsou pro pokrok v lidském životĕ nezbytná.
(8) Nirodha: stažení všech energií použitých ve stvoření. Tyto energie vycházejí z Pána, Osobnosti Božství, jenž vĕčnĕ leží v oceánu Kāraṇa. Vesmírné výtvory, projevené Jeho dýcháním, jsou časem opĕt zničeny.
(9) Mukti: osvobození podmínĕných duší uvĕznĕných v hrubohmotných a jemnohmotných obalech v podobĕ tĕla a mysli. Duše může dosáhnout duchovního nebe ve svém původním duchovním tĕle a zamĕstnat se transcendentální láskyplnou službou Pánu na Vaikuṇṭhaloce nebo Kṛṣṇaloce, pokud se vzdala veškeré připoutanosti ke hmotĕ včetnĕ hrubohmotného a jemnohmotného tĕla. Když se duše nachází ve svém původním přirozeném postavení, říká se, že je osvobozená. Je možné se zamĕstnat transcendentální láskyplnou službou Pánu a stát se jīvan-muktou, duší osvobozenou již v tomto hmotném tĕle.
(10) Āśraya: Transcendence, summum bonum, ze kterého vše pochází, na kom vše spočívá a s kým vše po zničení splyne, je zdrojem i oporou všeho. Āśraya se také nazývá Nejvyšší Brahman, jako například ve Vedānta-sūtře (athāto brahma-jijñāsa, janmādy asya yataḥ). Zvláštĕ Śrīmad- -Bhāgavatam popisuje tento Nejvyšší Brahman jako āśrayu. A protože tento āśraya je Śrī Kṛṣṇa, je studium vĕdy o Kṛṣṇovi nejvĕtší životní nezbytností.
Śrīmad-Bhāgavatam uznává Śrī Kṛṣṇu za útočištĕ všech projevů, protože Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je konečným zdrojem všeho a nejvyšším cílem všech.
Zde je tedy třeba vzít v úvahu dva různé principy: āśraya, ten, kdo poskytuje útočištĕ, a āśrita, ti, kteří potřebují ochranu. Āśrita existují v závislosti na původním principu āśraya. Prvních devĕt kategorií, popsaných v prvních devíti zpĕvech Śrīmad-Bhāgavatamu, počínaje stvořením a konče osvobozením, včetnĕ puruṣa-avatārů, inkarnací, okrajové energie neboli živých bytostí a vnĕjší energie neboli hmotného svĕta, jsou všechny āśrita. Modlitby ve Śrīmad-Bhāgavatamu ovšem smĕřují k āśraya-tattvĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi. Velké duše, způsobilé k vyprávĕní Śrīmad- -Bhāgavatamu, tĕchto devĕt kategorií pečlivĕ popsaly, a to nĕkdy popisy přímými, a jindy nepřímými, jako jsou příbĕhy. Jejich skutečným zámĕrem je dokonale poznat Absolutní Transcendenci, Śrī Kṛṣṇu, protože celý hmotný i duchovní svĕt spočívá na Jeho tĕle.