Text 111
tvaṁ bhakti-yoga-paribhāvita-hṛt-saroja
āsse śrutekṣita-patho nanu nātha puṁsām
yad yad dhiyā ta urugāya vibhāvayanti
tat tad vapuḥ praṇayase sad-anugrahāya
tvam – Ty; bhakti-yoga – oddanou službou; paribhāvita – nasycen; hṛt – srdce; saroje – na lotosu; āsse – sídlíš; śruta – slyšen; īkṣita – vidĕn; pathaḥ – jehož cesta; nanu – jistĕ; nātha – ó Pane; puṁsām – oddanými; yat yat – cokoliv; dhiyā – myslí; te – oni; uru-gāyā – ó Pane, jenž jsi oslavován vznešenými způsoby; vibhāvayanti – rozjímají o; tat tat – této; vapuḥ – podobĕ; praṇayase – projevuješ; sat – svým oddaným; anugrahāya – prokázat přízeň.
„Ó můj Pane, vždy sídlíš na dohled a doslech svých čistých oddaných. Žiješ také v jejich lotosům podobných srdcích, jež jsou očištĕna oddanou službou. Ó můj Pane, jenž jsi oslavován vznešenými modlitbami, prokazuješ svým oddaným zvláštní přízeň tím, že se projevuješ ve vĕčných podobách, ve kterých Tĕ vítají.“
Tento text ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.9.11) je modlitba Pána Brahmy k Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇovi, ve které žádá o požehnání, aby mohl tvořit. Poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství lze získat z popisů védských písem. Brahma-saṁhitā (5.29) například uvádí, že ve svém sídle z kamene cintāmaṇi (zázračného kamene) Pán Kṛṣṇa jedná jako pasáček krav a obsluhují Ho stovky a tisíce bohyní štĕstí. Māyāvādī se domnívají, že oddaní si Kṛṣṇovu podobu vymysleli, ale popisy Kṛṣṇy a Jeho různých transcendentálních podob se nacházejí v hodnovĕrných védských písmech.
Slovo śruta ve śrutekṣita-pathaḥ znamená Védy a slovo īkṣita vyjadřuje, že způsobem, jak poznat Nejvyšší Osobnost Božství, je správné studium védských písem. Boha nebo Jeho podoby si nemůžeme vymýšlet. Ti, kdo mají vážný zájem o osvícení, žádné výmysly neberou v potaz. Zde Brahmā říká, že Kṛṣṇu lze poznat cestou správného pochopení védských textů. Je- -li človĕk na základĕ studia podoby, jména, vlastností, zábav a doprovodu Osobnosti Božství přitahován k Pánu, může provádĕt oddanou službu. Pánova podoba se otiskne do jeho srdce a zůstane tam transcendentálnĕ umístĕna. Dokud oddaný nerozvine transcendentální lásku k Pánu, nebude moci na Pána v srdci neustále myslet. Toto neustálé myšlení na Pána je vznešenou dokonalostí jógového procesu, jak je potvrzeno v Bhagavad-gītĕ (6.47), kde stojí, že kdokoliv, kdo je pohroužen v takových myšlenkách, je nejlepší ze všech yogīch. Tato transcendentální pohrouženost se nazývá samādhi. Čistý oddaný, který vždy myslí na Nejvyšší Osobnost Božství, je kvalifikovaný Pána vidĕt.
O Urugāyovi (Pánu, jenž je oslavován vznešenými modlitbami) nemůže nikdo mluvit, dokud není transcendentálnĕ pokročilý. Brahma-saṁhitā (5.33) potvrzuje, že Pán má nespočet podob (advaitam acyutam anādim ananta-rūpam). Pán se expanduje do nesčetného množství podob zvaných svāṁśa. Když oddaný poté, co o nich slyšel, k jedné přilne a vždy na ni myslí, Pán se mu v ní zjeví. Pán Kṛṣṇa tĕší zvláštĕ ty oddané, v jejichž srdcích sídlí díky jejich vznešené transcendentální lásce.