Text 16
aiśvarya-jñānete saba jagat miśrita
aiśvarya-śithila-preme nāhi mora prīta
aiśvarya-jñānete – vĕdom si vznešenosti; saba – celý; jagat – svĕt; miśrita – smíšená; aiśvarya-śithila-preme – k lásce oslabené vznešeností; nāhi – není; mora – Moje; prīta – náchylnost.
„Protože celý svĕt zná Moji vznešenost, hledí na Mne se zbožnou úctou a bázní. Oddanost oslabená touto úctou Mĕ ale nepřitahuje.“
Po svém zjevení Pán Kṛṣṇa uvažoval o tom, že nerozdával transcendentální osobní vztahy druhu dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya, které má se svými oddanými. Človĕk má možnost z védské literatury pochopit vĕdu o Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak se stát oddaným Pána a uctívat Jej v rámci usmĕrňujících pravidel popsaných v písmech, ale tímto způsobem nepochopí, jak Kṛṣṇovi slouží obyvatelé Vradžabhúmi. Jednání Pána ve Vrindávanu nelze pochopit pouhým následováním obřadních pravidel uvedených v písmech. Následováním pokynů písem lze samozřejmĕ zvýšit svoje vnímání Pánovy slávy, ale to nám neumožní navázat s Ním osobní vztah. Vĕnovat přílišnou pozornost Pánovĕ vznešené slávĕ znamená mít menší nadĕji, že s Ním navážeme osobní láskyplné vztahy. Pán se tedy rozhodl, že se zjeví jako Pán Caitanya, aby učil principy tohoto láskyplného jednání.