Text 71

Pokud je v hmotném svĕtĕ od původního předmĕtu nĕjaká část oddĕlena, daného předmĕtu tím ubude. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ale činnostmi māyi není ani v nejmenším ovlivnĕn. Īśopaniṣad říká:

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a úplný, a protože je plnĕ dokonalý, jsou všechny Jeho expanze, jako je například tento hmotný svĕt, dokonale vybaveny jako úplné celky. Cokoliv z tohoto úplného celku vychází, je také samo o sobĕ úplné. A protože On je úplný celek, zůstává v dokonalé rovnováze i přesto, že z Nĕho vychází tolik dalších úplných celků.“ (Śrī Īśopaniṣad, vzývání)

Na úrovni Absolutního se jedna plus jedna rovná jedna a jedna minus jedna je také jedna. Části Nejvyššího Pána by tedy nemĕly být chápány v hmotném smyslu. V duchovním svĕtĕ nemá hmotná energie žádný vliv a hmotné posuzování částí tam nepatří. V patnácté kapitole Bhagavad-gīty Pán říká, že živé bytosti jsou Jeho nedílné části. V duchovních i hmotných vesmírech je nespočet živých bytostí, ale Pán Kṛṣṇa i přesto zůstává úplný sám v sobĕ. Myslet si, že Bůh ztratil svoji osobnost, protože se rozdĕlil na mnoho částí po celém vesmíru, je iluze. To je hmotný pohled. Takto lze uvažovat pouze pod vlivem hmotné energie, māyi. V duchovním svĕtĕ není hmotná energie přítomna.

V kategorii viṣṇu-tattvy nedochází u žádné z následujících expanzí k úbytku síly, stejnĕ jako nedochází k úbytku svĕtla svíce, od které zapalujeme další svíce. Jedna svíce může zapálit tisíce dalších, a stále si zachová stejnou svítivost. I když se všechny viṣṇu-tattvy, od Kṛṣṇy a Pána Caitanyi po Rāmu, Nṛsiṁhu, Varāhu a tak dále, zjevují v různých podobách a různých vĕcích, všechny se vyznačují stejnou nejvyšší silou.

Polobozi, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva, přicházejí do styku s hmotnou energií, a jejich moc a síla jsou proto jiného stupnĕ. Všechny inkarnace Viṣṇua však mají stejnou moc, neboť Jich se māyā nemůže ani dotknout.