Text 81
antaḥ kṛṣṇaṁ bahir gauraṁ
darśitāṅgādi-vaibhavam
kalau saṅkīrtanādyaiḥ sma
kṛṣṇa-caitanyam āśritāḥ
antaḥ – v nitru; kṛṣṇam – Pán Kṛṣṇa; bahiḥ – navenek; gauram – svĕtlé barvy; darśita – projevil; aṅga – částmi; ādi – počínaje; vaibhavam – expanze; kalau – ve vĕku Kali; saṅkīrtana-ādyaiḥ – společným zpíváním a tak dále; sma – jistĕ; kṛṣṇa-caitanyam – Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi; āśritāḥ – uchylující se k.
„Přijímám útočištĕ u Pána Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua, jenž má navenek svĕtlou barvu pleti, ale v nitru je samotný Kṛṣṇa. V tomto vĕku Kali projevuje svoje expanze (svoje aṅgy a upāṅgy) při společném zpívání svatého jména Pána.“
Śrīla Jīva Gosvāmī použil verš (kṛṣṇa-varṇam tviṣākṛṣṇam), který zde byl citován jako verš 52 a jenž pochází ze Śrīmad-Bhāgavatamu 11.5.32, jako úvodní vzývání příznĕ ve své knize Bhāgavata-sandarbha neboli Ṣaṭ-sandarbha. Tento verš (81) je jeho vysvĕtlením a v daném díle se objevuje hned za ním, jako verš druhý. Verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu vyslovil Karabhājana, jeden z devíti velkých mudrců, a je obšírnĕ vysvĕtlen v Sarva- -saṁvādinī, což je komentář Jīvy Gosvāmīho k jeho vlastnímu dílu Ṣaṭ- -sandarbha.
Antaḥ kṛṣṇa označuje toho, kdo neustále myslí na Kṛṣṇu. Tento postoj je nejvýraznĕjším rysem Śrīmatī Rādhārāṇī. I když na Kṛṣṇu neustále myslí mnoho oddaných, nikdo v tomto ohledu nepřekoná gopī, mezi nimiž je Śrīmatī Rādhārāṇī v myšlení na Kṛṣṇu nejdokonalejší. Vĕdomí Kṛṣṇy Śrīmatī Rādhārāṇī dalece převyšuje vĕdomí Kṛṣṇy ostatních oddaných. A protože Pán Caitanya v touze poznat Kṛṣṇu přijal roli Śrīmatī Rādhārāṇī, myslel na Kṛṣṇu stejným způsobem jako Ona. Tak Kṛṣṇu díky svému myšlení na Nĕho neustále překrýval.
Śrī Kṛṣṇa Caitanya, který byl navenek velmi svĕtlé pleti, podobné tekutému zlatu, zároveň projevil své vĕčné společníky, majestát, expanze a inkarnace. Kázal zpívání Hare Kṛṣṇa a ti, kdo přijímají útočištĕ u Jeho lotosových nohou, jsou slavní.