Text 98

Takovýto vážný zájem o prospĕch veřejnosti dĕlá z človĕka pravého ācāryu. Ācārya své následovníky nevykořisťuje. Protože je důvĕrným služebníkem Pána, jeho srdce je vždy plné soucitu s trpícím lidstvem. Ví, že veškeré utrpení je způsobené nedostatkem oddané služby Pánu, a proto se vždycky snaží najít způsoby, jak zmĕnit činnosti lidí, aby byly příznivé pro dosažení oddanosti. To je kvalifikace ācāryi. I když byl Śrī Advaita Prabhu sám dost mocný na to, aby se postaral o nápravu, jako pokorný služebník si myslel, že nikdo nemůže zlepšit pokleslý stav lidské společnosti, dokud se osobnĕ nezjeví Pán.

V pevném sevření māyi se vĕzni první třídy tohoto hmotného svĕta mylnĕ považují za šťastné, protože jsou bohatí, mocní, nápadití a tak dále. Tato hloupá stvoření nevĕdí, že jsou pouhými hračkami v rukách hmotné přírody a že její nemilosrdné nástrahy mohou každým okamžikem rozdrtit všechny jejich plány na bezbožné činnosti na prach. Tito hloupí vĕzni nevidí, že bez ohledu na to, jak se jim podaří umĕle vylepšit svoje postavení, pohromy v podobĕ opakovaného zrození, nemoci, stáří a smrti se budou vždy vymykat jejich kontrole. Ve své hlouposti zanedbávají tyto hlavní životní problémy a zabývají se nerozumnými vĕcmi, které jim nepomohou jejich skutečné problémy vyřešit. Jsou si vĕdomi toho, že nechtĕjí zemřít nebo trpĕt bolestmi nemocí a stáří, ale pod vlivem energie klamu zůstávají zcela lhostejní a nedĕlají nic pro to, aby tyto problémy vyřešili. Tomu se říká māyā. Lidé v sevření māyi jsou po smrti uvrženi do stavu zapomnĕní a podle své karmy se v příštím životĕ stanou psy nebo bohy, i když vĕtšina z nich se stane psy. Aby se v příštím životĕ mohli stát bohy, musí začít s oddanou službou Nejvyšší Osobnosti Božství, jinak mají jisté, že se stanou podle přírodních zákonů psy nebo prasaty.

Vĕzni třetí třídy jsou po hmotné stránce chudší, a tak se snaží napodobovat vĕznĕ první třídy, protože i jim chybí poznání o tom, v jakém vĕzení se ve skutečnosti nacházejí. Tak jsou také ošáleni hmotnou přírodou. Úlohou ācāryi je však zmĕnit činnosti vĕzňů jak první, tak třetí třídy pro jejich skutečný prospĕch. Toto snažení z nĕho dĕlá oddaného, který je Pánu velice drahý. Pán jasnĕ říká v Bhagavad-gītĕ, že Mu v lidské společnosti není nikdo dražší než oddaný, který Mu neustále slouží tím, že hledá způsoby, jak kázat poselství Boha v zájmu skutečného prospĕchu svĕta. Takzvaní ācāryové vĕku Kali se více zajímají o vykořisťování svých následovníků než o zmírňování jejich utrpení, ale Śrī Advaita Prabhu se jako ideální ācārya staral o zlepšení podmínek svĕta.