Text 117
vācā sūcita-śarvarī-rati-kalā-prāgalbhyayā rādhikāṁ
vrīḍā-kuñcita-locanāṁ viracayann agre sakhīnām asau
tad-vakṣo-ruha-citra-keli-makarī-pāṇḍitya-pāraṁ gataḥ
kaiśoraṁ saphalī-karoti kalayan kuñje vihāraṁ hariḥ
vācā – řečí; sūcita – vyjevující; śarvarī – noční; rati – v mileneckých radovánkách; kalā – části; prāgalbhyayā – drzost; rādhikām – Śrīmatī Rādhārāṇī; vrīḍā – ze studu; kuñcita-locanām – přimĕl Ji zavřít oči; viracayan – činící; agre – před; sakhīnām – Jejími přítelkynĕmi; asau – tento; tat – Jí; vakṣaḥ- -ruha – na ňadra; citra-keli – s různými zábavami; makarī – v kreslení delfínů; pāṇḍitya – vynalézavosti; pāram – hranice; gataḥ – kdo dosáhl; kaiśoram – mládí; sa-phalī-karoti – činí úspĕšným; kalayan – provádí; kuñje – v křovinách; vihāram – zábavy; hariḥ – Nejvyšší Osobnost Božství.
„Když Pán Kṛṣṇa vyprávĕl o Jejich mileneckých radovánkách z předešlé noci, Śrīmatī Rādhārāṇī se před svými přítelkynĕmi tak stydĕla, že zavřela oči. Toho Pán využil a pomaloval Její ňadra obrázky delfínů při různých zábavných hrách, přičemž prokázal nejvyšší míru vynalézavosti. Takto si Pán Hari úspĕšnĕ užíval mládí při radovánkách v křovinách ve společnosti Śrī Rādhy a Jejích přítelkyň.“
Tento verš je z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (2.1.231) od Śrīly Rūpy Gosvāmīho.