Text 145
vicāra kariye yadi āsvāda-upāya
rādhikā-svarūpa ha-ite tabe mana dhāya
vicāra – úvahu; kariye – činím; yadi – pokud; āsvāda – chutnat; upāya – způsob; rādhikā-svarūpa – povaha Śrīmatī Rādhārāṇī; ha-ite – stát se; tabe – potom; mana – mysl; dhāya – žene se za.
„Začnu-li uvažovat o způsobu, jak ji vychutnat, přistihnu se, že dychtím po roli Rādhiky.“
Kṛṣṇa je úžasnĕ a neomezenĕ přitažlivý. Nikdo nemůže zjistit, kde tato přitažlivost končí. Pouze Śrīmatī Rādhārāṇī ji může ve svém postavení v kategorii āśraya vychutnávat v této míře. Třebaže je zrcadlo transcendentální lásky Śrīmatī Rādhārāṇī dokonale čisté, v transcendentálním způsobu poznávání Kṛṣṇy vypadá ještĕ čistší a nejčistší. Kṛṣṇovy transcendentální rysy vypadají v zrcadle srdce Śrīmatī Rādhārāṇī stále novĕjší a svĕžejší. Kṛṣṇova přitažlivost se jinými slovy zvĕtšuje úmĕrnĕ tomu, jak ji vnímá Śrīmatī Rādhārāṇī. Oba se snaží překonat jeden druhého a ani jeden z Nich nechce být ve zvĕtšování intenzity své lásky poražen. Pán Kṛṣṇa se tedy zjevil jako Śrī Caitanya Mahāprabhu proto, že toužil pochopit její rozpoložení stále se zvĕtšující lásky.