Text 146
aparikalita-pūrvaḥ kaś camatkāra-kārī
sphurati mama garīyān eṣa mādhurya-pūraḥ
ayam aham api hanta prekṣya yaṁ lubdha-cetāḥ
sarabhasam upabhoktuṁ kāmaye rādhikeva
aparikalita – nezakoušené; pūrvaḥ – dříve; kaḥ – kdo; camatkāra-kārī – udivující; sphurati – projeví; mama – Moje; garīyān – vĕtší; eṣaḥ – toto; mādhurya-pūraḥ – množství sladkosti; ayam – toto; aham – Já; api – dokonce; hanta – bĕda; prekṣya – když vidím; yam – co; lubdha-cetāḥ – Moje zmatená mysl; sa-rabhasam – dravĕ; upabhoktum – užívat; kāmaye – touha; rādhikā iva – jako Śrīmatī Rādhārāṇī.
„Kdo může projevit vĕtší sladkost, než je ta Moje, sladkost, kterou nikdo předtím neochutnal a která všechny udivuje? Bĕda, když vidím tu krásu, Moje mysl je zmatena a sám bych si jí chtĕl užívat tak jako Śrīmatī Rādhārāṇī.“
Tento verš je z Lalita-mādhavy (8.34) Śrīly Rūpy Gosvāmīho. Vyslovil jej Pán Kṛṣṇa, když ve fontánĕ s drahokamy ve Dvárace spatřil krásu svého vlastního odrazu.