Text 165
ātmendriya-prīti-vāñchā — tāre bali ‘kāma’
kṛṣṇendriya-prīti-icchā dhare ‘prema’ nāma
ātma-indriya-prīti – pro potĕšení vlastních smyslů; vāñchā – touhy; tāre – tomu; bali – říkám; kāma – chtíč; kṛṣṇa-indriya-prīti – pro potĕšení smyslů Pána Kṛṣṇy; icchā – touha; dhare – nese; prema – láska; nāma – název.
Touha po uspokojení vlastních smyslů je kāma (chtíč), ale touha po uspokojení smyslů Pána Kṛṣṇy je prema (láska).
Zjevená písma popisují čistou lásku následovnĕ:
sarvathā dhvaṁsa-rahitaṁ
saty api dhvaṁsa-kāraṇe
yad bhāva-bandhanaṁ yūnoḥ
sa premā parikīrtitaḥ
„Nedojde-li k rozpadu milostného vztahu i přesto, že je k tomu vážný důvod, označuje se takový vztah důvĕrné lásky za čistý.“
Ovládnuté gopī byly touto čistou láskou poutány ke Kṛṣṇovi. Pro nĕ sexuální láska založená na ukájení smyslů nepřipadala v úvahu. Jejich jedinou náplní života bylo starat se o to, aby byl Kṛṣṇa ve všech ohledech šťastný, bez ohledu na jejich osobní zájmy. Svoji duši zasvĕtily výhradnĕ uspokojení Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. Mezi gopīmi a Kṛṣṇou tedy neexistoval sebemenší náznak sexuální lásky.
Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty zde oprávnĕnĕ prohlašuje, že sexuální láska je osobní smyslový požitek. Všechny védské usmĕrňující zásady týkající se touhy po slávĕ, rodičovství, bohatství a tak dále jsou různé stupnĕ uspokojování smyslů. Činnosti určené k uspokojení smyslů lze vykonávat pod rouškou obecného blaha, nacionalismu, náboženství, altruismu, morálních zásad, biblických zásad, zdravotních předpisů, plodonosných činností, ostýchavosti, tolerance, osobního pohodlí, vysvobození z hmotného otroctví, pokroku, rodinné náklonnosti, strachu ze společenského nátlaku nebo ze zákonem stanoveného trestu, ale toto vše jsou pouze různé podskupiny stejné podstaty – uspokojování smyslů. Všechny tyto dobré činnosti jsou v podstatĕ vykonávány pro osobní uspokojení smyslů, protože při následování tĕchto obecnĕ vychvalovaných morálních a náboženských zásad není nikdo schopen obĕtovat vlastní zájmy. Nad tímto vším je však transcendentální úroveň, kde se považujeme pouze za vĕčné služebníky Kṛṣṇy, absolutní Osobnosti Božství. Všechny činnosti konané s tímto služebnickým postojem se nazývají čistá láska k Bohu, protože jsou určeny pro absolutní smyslový požitek Śrī Kṛṣṇy. Na druhou stranu každá činnost konaná pro požitek z jejích plodů či výsledků je uspokojováním smyslů. Tyto činnosti je vidĕt nĕkdy v hrubých a nĕkdy v jemných podobách.