Text 196
upetya pathi sundarī-tatibhir ābhir abhyarcitaṁ
smitāṅkura-karambitair naṭad-apāṅga-bhaṅgī-śataiḥ
stana-stavaka-sañcaran-nayana-cañcarīkāñcalaṁ
vraje vijayinaṁ bhaje vipina-deśataḥ keśavam
upetya – poté, co vyšly na střechy svých domů; pathi – na cestĕ; sundarī-tatibhiḥ ābhiḥ – ženami z Vradži; abhyarcitam – jenž je uctíván; smita- aṅkura-karambitaiḥ – propletený s výhonky jemných úsmĕvů; naṭat – tanec; apāṅga – pohledů; bhaṅgī-śataiḥ – stovkami stylů; stana-stavaka – množství ňader; sañcarat – toulající se okolo; nayana – dvou očí; cañcarīka – jako včely; añcalam – toho, jehož koutky; vraje – ve Vradži; vijayinam – přicházejícího; bhaje – uctívám; vipina-deśataḥ – z lesa; keśavam – Pána Keśavu.
„Uctívám Pána Keśavu, jehož uctívají gopī, jež vycházejí na střechy svých výstavních domů, když se vrací z lesa, a setkávají se s Ním na cestĕ prostřednictvím stovek tanečních stylů svých pohledů a jemných úsmĕvů. Koutky Jeho očí se jako velké černé včely potulují okolo jejich ňader.“
Tento výrok se nachází v Keśava-aṣṭace (8) ze Stava-māly Śrīly Rūpy Gosvāmīho.