Text 31
dharma chāḍi’ rāge duṅhe karaye milana
kabhu mile, kabhu nā mile, — daivera ghaṭana
dharma chāḍi' – vzdávající se náboženských zvyklostí; rāge – v lásce; duṅhe – oba; karaye – činí; milana – setkání; kabhu – nĕkdy; mile – setkají se; kabhu – nĕkdy; nā mile – se nesetkají; daivera – osudu; ghaṭana – událost.
„Čistá připoutanost nás spojí i na úkor morálních a náboženských povinností (dharmy). Osud nás nĕkdy svede dohromady a jindy nás zase rozdĕlí.“
Když gopī zaslechly zvuk Kṛṣṇovy flétny, vybĕhly uprostřed noci ven, jen aby se s Ním setkaly. Śrīla Rūpa Gosvāmī podle toho složil pĕkný verš (viz Ādi 5.224), který popisuje překrásného chlapce jménem Govinda, jak ve svitu mĕsíce stojí na břehu Jamuny se svou flétnou u rtů. Ti, kdo si chtĕjí užívat života na základĕ materialistické společnosti, přátelství a lásky, by nemĕli chodit k Jamunĕ podívat se na Govindovu podobu. Zvuk flétny Pána Kṛṣṇy je tak sladký, že kvůli nĕmu gopī zapomnĕly na své vztahy k příbuzným a utekly uprostřed noci za Kṛṣṇou.
Tím, že takto opustily své domovy, gopī porušily védská pravidla rodinného života. To naznačuje, že když se plnĕ projeví přirozené pocity lásky ke Kṛṣṇovi, může oddaný zavrhnout i obecnĕ platná společenská pravidla. V hmotném svĕtĕ pouze zaujímáme různá postavení s různými atributy, ale čistá oddaná služba začíná v okamžiku, kdy jsme od všech tĕchto atributů osvobozeni. K tomu dojde, jakmile se probudí láska ke Kṛṣṇovi.
Spontánní náklonnost Śrī Kṛṣṇy k Jeho drahým nedílným částem vytváří nadšení, které nutí Śrī Kṛṣṇu a gopī sejít se. Ke zvĕtšení tohoto transcendentálního nadšení je mezi milým a milou potřeba nálady odloučení. V podmínkách hmotného strádání po utrpení způsobeném odloučením nikdo netouží. Na transcendentální úrovni však toto odloučení díky své absolutní povaze svazek lásky posiluje a obohacuje touhu milenců po setkání. Čas odloučení přináší z transcendentálního pohledu více chuti než skutečné setkání, které postrádá pocity rostoucího očekávání, neboť oba milenci jsou přítomni.