Text 30
āmiha nā jāni tāhā, nā jāne gopī-gaṇa
duṅhāra rūpa-guṇe duṅhāra nitya hare mana
āmiha – Já; nā jāni – nebudu vĕdĕt; tāhā – to; nā jāne – nebudou vĕdĕt; gopī-gaṇa – gopī; duṅhāra – obou; rūpa-guṇe – krása a vlastnosti; duṅhāra – obou; nitya – vždy; hare – unáší; mana – mysli.
„Ani Já, ani gopī si toho nevšimneme, protože naše mysli budou neustále pohroužené do krásy a vlastností toho druhého.“
Vaikuṇṭhským planetám v duchovním nebi vládne Nārāyaṇa. Jeho oddaní mají stejné tĕlesné rysy jako On a slouží Mu s oddaností na úrovni úcty. Nad tĕmito Vaikuṇṭhami je však Goloka neboli Kṛṣṇaloka, kde původní Osobnost Božství, Kṛṣṇa, ve svých nevázaných milostných vztazích plnĕ projevuje svoji energii blaženosti. A protože oddaní v hmotném svĕtĕ o tĕchto zábavách témĕř nic nevĕdí, Pán jim je chce ukázat.
Na Goloce Vṛndāvanu probíhá výmĕna lásky známá jako parakīya-rasa. Je to nĕco jako zalíbení vdané ženy v jiném muži, než je její manžel. V tomto svĕtĕ je takový vztah odporný, protože je zvráceným odrazem parakīya-rasy v duchovním svĕtĕ, kde je nejvyšším druhem milostného vztahu. Tyto city mezi oddaným a Pánem vznikají vlivem yogamāyi. Bhagavad-gītā říká, že oddané na nejvyšší úrovni opatruje daiva-māyā neboli yogamāyā: mahātmānās tu māṁ pārtha daivīṁ prakṛtim āśritāḥ (Bg. 9.13). Ti, kdo jsou skutečnĕ velké duše (mahātmové), jsou plnĕ pohrouženi ve vĕdomí Kṛṣṇy a neustále zaneprázdnĕni službou Pánu. Jsou pod ochranou daivī-prakṛti neboli yogamāyi. Yogamāyā vytváří situaci, ve které je oddaný připraven pro lásku ke Kṛṣṇovi překročit všechny usmĕrňující zásady. U oddaného je přirozené, že nechce překračovat zákony úcty k Nejvyšší Osobnosti Božství, ale pod vlivem yogamāyi je připraven udĕlat cokoliv, aby zdokonalil svoji lásku k Nejvyššímu Pánu.
Ti, kdo jsou pod vlivem hmotné energie, vůbec nejsou schopni činnosti yogamāyi vnímat, protože podmínĕná duše tĕžko pochopí čisté vztahy mezi Pánem a Jeho oddanými. Pokud však človĕk vykonává oddanou službu podle usmĕrňujících pravidel, může se stát velice pokročilým, a pak začne vnímat jednání s čistou láskou, řízené yogamāyou.
V duchovních láskyplných citech, podnícených energií yogamāyou, se jak Kṛṣṇa, tak vradžské dívky zapomínají v duchovní extázi. Pod vlivem tohoto zapomnĕní hraje přitažlivá krása gopī důležitou roli v transcendentálním uspokojení Pána, který nemá nic společného se svĕtským sexem. Protože duchovní láska k Bohu stojí nad vším svĕtským, navenek to vypadá, že gopī porušují pravidla svĕtské morálky. To svĕtské moralisty ustavičnĕ mate. Yogamāyā proto Pána a Jeho zábavy ukrývá před zraky materialistů, což je potvrzeno i v Bhagavad-gītĕ (7.25), kde Pán říká, že si vyhrazuje právo nezjevovat se každému.
Činnosti yogamāyi umožňují Pánu a gopīm, aby se v láskyplné extázi nĕkdy setkali a nĕkdy odloučili. Tyto Pánovy transcendentální láskyplné vztahy jsou pro empiriky, zahloubané v neosobním rysu Absolutní Pravdy, nepředstavitelné. Pán se proto materialistům osobnĕ zjevuje, aby jim daroval tu nejvyšší podobu duchovní realizace a zároveň aby vychutnával její esenci. Je tak milostivý, že osobnĕ sestupuje, aby pokleslé duše odvedl zpátky domů, do království Boha, kde jsou Pánovy erotické principy vĕčnĕ vychutnávány v jejich skutečné podobĕ, zcela odlišné od zvrácené sexuální lásky, která je tolik zbožňována pokleslými dušemi v jejich chorobném stavu a které se tolik oddávají. Pán projevuje rāsa-līlu v podstatĕ proto, aby přimĕl všechny pokleslé duše k zavržení jejich chorobné morálky a zbožnosti a aby je přivábil do království Boha, kde si mohou užívat skutečnosti. Ten, kdo opravdu pochopí, co rāsa-līla je, zajisté získá odpor k svĕtskému sexu. Uslyší-li realizovaná duše o Pánovĕ rāsa-līle ze správného zdroje, úplnĕ se zřekne hmotné sexuální rozkoše.