Text 35
‘bhavet’ kriyā vidhiliṅ, sei ihā kaya
kartavya avaśya ei, anyathā pratyavāya
bhavet – bhavet; kriyā – sloveso; vidhi-liṅ – nařízení rozkazovacím způsobem; sei – toto; ihā – zde; kaya – říká; kartavya – má být udĕláno; avaśya – jistĕ; ei – toto; anyathā – jinak; pratyavāya – újma.
Použití slovesa ,bhavet̀, které je v rozkazovacím způsobu, nám říká, že to určitĕ musíme udĕlat. Neuposlechnout by znamenalo zanedbat svoji povinnost.
Tento příkaz se vztahuje na čisté oddané. Začátečníci budou schopni tyto vĕci pochopit teprve poté, co dosáhnou vyšší úrovnĕ usmĕrnĕnou oddanou službou pod zkušeným vedením duchovního mistra. Potom budou také způsobilí k naslouchání o milostném pomĕru mezi Rādhou a Kṛṣṇou.
Dokud stále žijeme hmotným podmínĕným životem, musíme dodržovat přísnou kázeň týkající se morálních a nemorálních činností. Absolutní svĕt je transcendentální a prostý takovýchto rozdílů, protože tam nemůže být nic znečištĕné. V tomto hmotném svĕtĕ je však kvůli sexuálnímu apetytu nutné rozlišovat mezi morálním a nemorálním chováním. V duchovním svĕtĕ sexuální činnosti neexistují. Pomĕry mezi milenci v duchovním svĕtĕ jsou projevy čisté transcendentální lásky a ryzí blaženosti.
Ten, koho nepřitahuje transcendentální krása rasy, bude stažen na úroveň zalíbení ve hmotĕ, jednání znečištĕného hmotou, a tak bude postupnĕ spĕt do nejtemnĕjších oblastí pekelného života. Pochopením milostné lásky Rādhy a Kṛṣṇy se však od připoutanosti k hmotné, takzvané lásce mezi mužem a ženou človĕk osvobodí. Podobnĕ ten, kdo pochopí čistou rodičovskou lásku, kterou ke Kṛṣṇovi chovají Nanda a Yaśodā, bude zachránĕn před pouty hmotné rodičovské náklonnosti. Přijme-li nĕkdo Kṛṣṇu jako nejvyššího přítele, hmotné přátelství pro nĕho ztratí kouzlo, a tak se vyhne nepříjemným překvapením spojených s takzvaným přátelstvím hádavých materialistů. Přitahuje-li nĕkoho služba Kṛṣṇovi, nemusí již dále sloužit hmotnému tĕlu v degradovaném stavu hmotné existence, kde si dĕlá falešné nadĕje, že se v budoucnosti stane vládcem. A také toho, kdo neutrálnĕ vidí Kṛṣṇovu vznešenost, nebude jež nikdy přitahovat takzvaná úleva, kterou poskytuje neosobní nebo voidistická filosofie. Nebudeme-li přitahováni transcendentální povahou Kṛṣṇy, budeme zcela jistĕ přitahováni hmotným požitkem, čímž se zapleteme do tĕsné sítĕ ctnostných a hříšných činností, a tak budeme pokračovat v převtĕlování z jednoho hmotného tĕla do druhého. Nejvyšší životní dokonalosti lze dosáhnout pouze vĕdomím Kṛṣṇy.