Text 60
hlādinī karāya kṛṣṇe ānandāsvādana
hlādinīra dvārā kare bhaktera poṣaṇa
hlādinī – energie hlādinī; karāya – zapříčiňuje; kṛṣṇe – v Pánu Kṛṣṇovi; ānanda-āsvādana – vychutnávání blaženosti; hlādinīra dvārā – prostřednictvím energie blaženosti; kare – činí; bhaktera – oddaného; poṣaṇa – vyživování.
Tato energie blaženosti přináší Kṛṣṇovi potĕšení a navíc vyživuje Jeho oddané.
O energii hlādinī pojednává obšírnĕ Śrīla Jīva Gosvāmī ve své práci Prīti-sandarbha, kde cituje prohlášení Véd: „K Osobnosti Božství vede jedinĕ oddaná služba. Setkat se s Pánem tváří v tvář může oddaný pouze prostřednictvím oddané služby. Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, přitahuje oddaná služba a svrchovanost védského poznání spočívá právĕ ve znalosti vĕdy o oddané službĕ.“
Co je tím přitažlivým prvkem, který Pána nadchne tak, že oddanou službu přijme? Jaká je povaha takové služby? Védská písma nás učí, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Absolutní Pravda, je sobĕstačný a že Jej māyā neboli nevĕdomost v žádném případĕ nemůže ovlivnit. To znamená, že síla, která Nejvyššího přemůže, musí být čistĕ duchovní. Nemůže být součástí hmotného stvoření. Neosobní pojetí blaženosti Brahmanu je hmotné, ale blaženost, kterou prožívá Nejvyšší Osobnost Božství, nemůže být hmotné povahy. Oddaná služba je vzájemný vztah dvou osob, a proto nemůže být omezena pouze na naše vlastní já. Blaženost seberealizace, brahmānanda, se tedy s oddanou službou nedá vůbec srovnat.
Vnitřní energie Nejvyšší Osobnosti Božství je tří druhů, a to hlādinī- -śakti neboli energie blaženosti, sandhinī-śakti neboli energie bytí a samvit- -śakti neboli energie poznání. Ve Viṣṇu Purāṇĕ (1.12.69) je Pán osloven následovnĕ: „Ó Pane, jsi oporou všeho. Tři atributy hlādinī, sandhinī a samvit se v Tobĕ nacházejí jako jedna duchovní energie. Hmotné kvality, které zapříčiňují štĕstí, neštĕstí a jejich smĕsi, však v Tobĕ nejsou přítomny, protože nemáš žádné hmotné vlastnosti.“
Hlādinī je osobním projevem blaženosti Nejvyšší Osobnosti Božství, jejímž prostřednictvím si Pán užívá radosti. Tato energie blaženosti je v Nejvyšším Pánu přítomná neustále, a proto nelze přijmout domnĕnku impersonalistů, že se Pán zjevuje v hmotné kvalitĕ dobra. Závĕr impersonalistů je v rozporu s védským tvrzením, že Pán vlastní transcendentální energii blaženosti. Projeví-li se milostí Pána tato energie blaženosti v osobĕ oddaného, říká se tomuto projevu láska k Bohu. „Láska k Bohu“ je pouze jiný název pro Pánovu energii blaženosti. Výmĕna oddané služby mezi Pánem a Jeho oddaným je tedy projevem Pánovy transcendentální energie blaženosti.
I když tato Pánova energie, která Jej vždy obohacuje transcendentální blažeností, není hmotná, Śaṅkarovi stoupenci ji za hmotnou považují, protože o totožnosti Nejvyššího Pána a Jeho energie blaženosti nic nevĕdí. Tito nevzdĕlanci nemohou pochopit rozdíl mezi neosobní duchovní blažeností a různorodostí v rámci duchovní energie blaženosti. Energie hlādinī poskytuje Pánu veškerou transcendentální blaženost, a On ji udĕluje svému čistému oddanému.