Text 67
kṛṣṇe bhagavattā-jñāna — saṁvitera sāra
brahma-jñānādika saba tāra parivāra
kṛṣṇe – v Kṛṣṇovi; bhagavattā – jehož vlastností je, že je původní Nejvyšší Osobnost Božství; jñāna – poznání; saṁvitera – energie poznání; sāra – podstata; brahma-jñāna – poznání Brahmanu; ādika – a tak dále; saba – všechno; tāra – toho; parivāra – příbuzní.
Podstatou energie samvit je poznání, že Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Kṛṣṇa. Veškeré další druhy poznání, jako je například poznání Brahmanu, jsou pouze jeho součásti.
Výsledkem činnosti samvit-śakti je schopnost poznávat. Tuto schopnost má Pán i živé bytosti. Śrī Kṛṣṇa má jako Nejvyšší Osobnost Božství úplné poznání o všem a všude, a proto nemá s poznáváním problémy. Zatímco obyčejné živé bytosti brání v poznávání nespočetné překážky, Pán může získat poznání tak, že na danou vĕc pouze pohlédne. Poznávání živých bytostí se dĕlí do tří kategorií: přímé poznání, nepřímé poznání a zvrácené poznání. Smyslové vnímání hmotných předmĕtů hmotnými smysly, jako je oko, ucho, nos a ruka, přinese vždy zcela jistĕ poznání zvrácené. Tuto iluzi předvádí hmotná energie, zvrácenĕ ovlivnĕná samvit-śakti. Negativní poznávání objektu, jenž je mimo dosah smyslového vnímání, je cesta nepřímého poznávání, což není úplnĕ nedokonalé, ale výsledkem je pouze částečné poznání v podobĕ neosobní duchovní realizace a monismu. Je-li však poznávací činitel samvit osvícen energií hlādinī, která je součástí stejné duchovní energie, jednají pak společnĕ, a jedinĕ tímto způsobem lze dosáhnout poznání Osobnosti Božství. V tomto stavu by mĕla být samvit-śakti udržována. Hmotné poznání a nepřímé duchovní poznání jsou jejími vedlejšími produkty.