Text 232
se saba pāinu āmi vṛndāvane āya
sei saba labhya ei prabhura kṛpāya
se saba – to vše; pāinu – získal jsem; āmi – já; vṛndāvane – do Vrindávanu; āya – přicházející; sei saba – to vše; labhya – dosažitelné; ei – toto; prabhura kṛpāya – milostí Pána Nityānandy.
Toto vše jsem získal příchodem do Vrindávanu a bylo to možné díky milosti Pána Nityānandy.
Všichni obyvatelé Vrindávanu jsou vaiṣṇavové. Jejich společnost je dokonale příznivá, protože neustále tak či onak zpívají svaté jméno Kṛṣṇy. I když nĕkteří z nich nenásledují přísnĕ zásady oddané služby, z celkového pohledu to jsou oddaní Kṛṣṇy a přímo či nepřímo zpívají Jeho jméno. Ať už to dĕlají zámĕrnĕ, či nevĕdomky, mají to štĕstí, že se zdraví voláním jmen Rādhy nebo Kṛṣṇy i cestou po ulici. Proto je jejich jednání příznivé, buď přímo, nebo nepřímo.
Současné mĕsto Vrindávan založili gauḍīya-vaiṣṇavové v dobĕ, kdy tam přišlo šest Gosvāmīch, kteří vedli budování svých nĕkolika chrámů. Devadesát procent všech vrindávanských chrámů patří gauḍīya-vaiṣṇavské škole neboli následovníkům učení Pána Caitanyi Mahāprabhua a Pána Nityānandy, a sedm z nich je velice slavných. Obyvatelé Vrindávanu se nezajímají o nic jiného než o uctívání Rādhy a Kṛṣṇy. V posledních letech však nĕkteří bezcharakterní, takzvaní knĕží známí jako kastovní gosvāmī zavedli soukromé uctívání polobohů. Toho se však žádný striktní vaiṣṇava neúčastní. Ti, kdo se vážnĕ zajímají o vaiṣṇavský způsob oddané služby, se k tomuto uctívání polobohů nepřipojují.
Gauḍīya-vaiṣṇavové nikdy nedĕlají rozdíly mezi Rādhā-Kṛṣṇou a Pánem Caitanyou. Naopak říkají, že se Pán Caitanya od Rādhy a Kṛṣṇy neliší, protože je spojením Jejich podob. Existují však pomýlení lidé, kteří se snaží dokázat, jak jsou velice pokročilí, prohlašováním, že rádi zpívají svaté jméno Pána Gaury místo jmen Rādhy a Kṛṣṇy. Tím zámĕrnĕ rozlišují mezi Pánem Caitanyou a Rādhā-Kṛṣṇou. Podle nich je systém nadīyā-nāgarī, který nedávno ve svých plodných mozcích vynalezli, uctíváním Gaury, Pána Caitanyi, ale Rādhu s Kṛṣṇou uctívají neradi. Argumentují tím, že se Pán Caitanya zjevil jako spojení Rādhy a Kṛṣṇy, takže Rādhu a Kṛṣṇu již není třeba uctívat. Čistí oddaní považují toto rozlišování tĕchto takzvaných oddaných Pána Caitanyi Mahāprabhua za rozvratné. Každého, kdo dĕlá rozdíly mezi Rādhā-Kṛṣṇou a Gaurāṅgou, je třeba považovat za hračku v rukou māyi.
Jiní odmítají Pána Caitanyu Mahāprabhua uctívat, neboť Ho považují za svĕtskou osobu. Každá škola, která dĕlá rozdíly mezi Pánem Caitanyou Mahāprabhuem a Rādhā-Kṛṣṇou, ať již tím, že uctívá Rādhā-Kṛṣṇu jako odlišné od Pána Caitanyi, nebo tím, že uctívá Pána Caitanyu, ale ne Rādhā- -Kṛṣṇu, patří do skupiny prākṛta-sahajiyů.
Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, autor Śrī Caitanya-caritāmṛty, předpovídá ve verších 225 a 226, že ti, kdo zavádĕjí vymyšlené metody uctívání, v budoucnosti postupnĕ zanechají uctívání Rādhy a Kṛṣṇy, a přestože se budou nazývat oddanými Pána Caitanyi, zanechají i Jeho uctívání a poklesnou na úroveň hmotných činností. Konečným životním cílem skutečných oddaných Pána Caitanyi je uctívat Śrī Śrī Rādhu a Kṛṣṇu.