Text 41

Śrīpāda Śaṅkarācārya vysvĕtlil tuto čtveřici podob (zvanou catur-vyūha) ve výkladu čtyřicátého druhého aforismu druhé kapitoly druhé khaṇḍy Vedānta-sūtry (utpattyasambhavāt) zavádĕjícím způsobem. V této kapitole Śrī Caitanya-caritāmṛty, ve verších 41–47, Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī odpovídá na zavádĕjící námitky, které Śrīpāda Śaṅkarācārya vznesl proti osobní podobĕ Absolutní Pravdy.

Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda, není jako obyčejná hmotná vĕc, kterou lze poznat pokusy nebo smyslovým vnímáním. V Nārada- -pañcarātře tuto skutečnost vysvĕtlil Pánu Śivovi samotný Nārāyaṇa. Śaṅkarācārya, inkarnace Śivy, však musel uposlechnout nařízení Nārāyaṇa, svého Pána, že má svést monisty, kteří upřednostňují myšlenku konečného zániku. V podmínĕném stavu bytí mají všechny živé bytosti čtyři základní nedostatky, z nichž jedním je sklon k podvádĕní. Śaṅkarācārya dovedl tento sklon do krajnosti, aby svedl monisty.

Vysvĕtlení této čtveřice podob ve védské literatuře nemohou podmínĕné duše pochopit spekulací. Tato čtveřice by tedy mĕla být přijímána přesnĕ tak, jak je popsána. Védy mají takovou autoritu, že i když nĕčemu kvůli své omezené schopnosti vnímání nerozumíme, mĕli bychom daný védský pokyn přijmout, a ne vytvářet výklady poplatné našemu nedokonalému chápání. Śaṅkarācārya však svou Śārīraka-bhāṣyou ještĕ více zmátl již tak pomýlené monisty.

Tato čtveřice podob existuje na zcela duchovní úrovni, pochopitelné pouze z pozice ryzího dobra, vasudeva-sattva (śuddha-sattva), které se dostaví, když se naprosto pohroužíme do poznání Vāsudevy. Tato čtveřice podob v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy Nejvyšší Osobnosti Božství a užívá si vnitřní energie. Myslet si, že absolutní Pán, Osobnost Božství, je žebrák nebo že nemá sílu neboli že je bezmocný, je jednoduše darebáctví. To je typický postoj podmínĕné duše a ještĕ zvĕtšuje její zmatenost. Ten, kdo nechápe rozdíl mezi duchovním a hmotným svĕtem, není schopen zkoumat či znát postavení této transcendentální čtveřice podob. Ve svém komentáři k Vedānta-sūtře 2.2.42–45 se tedy Jeho Svatost Śrīpāda Śaṅkarācārya marnĕ pokoušel prohlásit existenci této čtveřice podob v duchovním svĕtĕ za fiktivní.

Śaṅkarācārya říká (k sūtře 42), že oddaní myslí na Nejvyšší Osobnost Božství Vāsudevu, Śrī Kṛṣṇu, jako na toho, který je jediný, osvobozený od hmotných vlastností a který má vĕčné transcendentální tĕlo oplývající blažeností. Pro oddané, kteří vĕří, že se Nejvyšší Osobnost Božství expanduje na čtyři další vĕčné transcendentální podoby zvané Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha, je konečným cílem. Z Vāsudevy, jenž je první expanzí, pocházejí postupnĕ, jeden po druhém, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Dalším jménem Vāsudevy je Paramātmā, dalším jménem Saṅkarṣaṇa je jīva (živá bytost), dalším jménem Pradyumny je mysl a dalším jménem Aniruddhy je ahaṅkāra (falešné ego). Mezi Nimi je Vāsudeva považován za zdroj hmotné přírody. Śaṅkarācārya proto říká, že Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha musí být stvořeni z této původní příčiny.

Velké duše prohlašují, že Nārāyaṇa, známý jako Paramātmā, Nadduše, existuje nad hmotnou přírodou, což je plnĕ v souladu s výroky védské literatury. I māyāvādī souhlasí s tím, že se Nārāyāna může expandovat do různých podob. Śaṅkara říká, že o toto se s oddanými přít nechce, ale s pojetím, že Saṅkarṣaṇa pochází z Vāsudevy, Pradyumna ze Saṅkarṣaṇa a Aniruddha z Pradyumny, souhlasit nemůže, protože kdyby Saṅkarṣaṇa zastupoval živé bytosti stvořené z tĕla Vāsudevy, nemohly by být vĕčné. Předpokládá se, že živé bytosti se zbaví hmotného znečištĕní dlouhodobým uctíváním Nejvyšší Osobnosti Božství v chrámu, čtením védské literatury a provádĕním yogy a zbožných činností pro dosažení Nejvyššího. Pokud by však byly živé bytosti v určitém okamžiku stvořeny hmotnou přírodou, byly by dočasné a nemĕly by šanci být osvobozeny a sdružovat se s Nejvyšší Osobností Božství. Je-li odstranĕna příčina, jsou spolu s ní odstranĕny i následky. Ve druhé kapitole druhé khaṇḍy Vedānta-sūtry Ācārya Vedavyāsa vyvrátil také pojetí, že živé bytosti se nĕkdy narodily (nātmā śruter nityatvāc ca tābhyaḥ). Živé bytosti jsou vĕčné, protože nebyly nikdy stvořeny.

Śaṅkarācārya dále říká (sūtra 43), že podle oddaných vzešel Pradyumna, který má představovat smysly, ze Saṅkarṣaṇa, který představuje živé bytosti. S tím, že by mohl človĕk stvořit smysly, však nemáme žádnou zkušenost. Oddaní také říkají, že z Pradyumny vzešel Aniruddha, který zastupuje falešné ego. Śaṅkarācārya ale říká, že dokud oddaní nebudou schopni prokázat, jak může ego a prostředky poznávání pocházet z nĕjaké osoby, nelze takové vysvĕtlení Vedānta-sūtry přijmout, protože žádní jiní filosofové tímto způsobem sūtry nepřijímají.

Śaṅkarācārya také nepřijímá (sūtra 44) pojetí oddaných, že Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha jsou stejnĕ mocní jako absolutní Pán, Osobnost Božství, který je naprosto dokonalý v poznání, bohatství, síle, slávĕ, kráse a odříkání a není poznamenán tou nedokonalostí, že by byl v určitém okamžiku stvořen. I kdyby byli úplnými expanzemi, nedostatek daný tím, že byli stvořeni, zůstává. Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha nemohu být jako odlišné individuální osobnosti jedno a totéž. Kdyby totiž byli uznáni za absolutní, úplné a rovnocenné, muselo by být mnoho Bohů. Přijímat více Osobností Božství však není třeba, protože přijetí jednoho všemocného Boha je pro všechny účely dostačující. Přijetí více než jednoho Boha je v rozporu se závĕrem, že Pán Vāsudeva, absolutní Osobnost Božství, nemá sobĕ rovného. I kdybychom však souhlasili s tím, že jsou si všechny podoby z této čtveřice rovny, nevyhneme se problému s jejich dočasností. Dokud neuznáme, že jsou mezi tĕmito osobnostmi rozdíly, je zbytečné považovat Saṅkarṣaṇa za expanzi Vāsudevy, Pradyumnu za expanzi Saṅkarṣaṇa a Aniruddhu za expanzi Pradyumny. Mezi příčinou a následkem musí být rozdíl. Hrnec se například liší od hlíny, ze které byl vyroben, a proto lze usoudit, že hlína je příčinou a hrnec následkem. Bez takových rozdílů nemá příčina a následek žádný význam. Následovníci zásad Pañcarātry navíc neuznávají mezi Vāsudevou, Saṅkarṣaṇem, Pradyumnou a Aniruddhou žádné rozdíly v poznání a vlastnostech. Oddaní sice uznávají jednotu všech tĕchto expanzí, ale proč by ji mĕli omezovat pouze na tuto čtveřici expanzí? To by jistĕ nebylo správné, protože všechny živé bytosti, od Brahmy po nepatrného mravence, jsou expanzemi Vāsudevy, jak potvrzují všechny śruti i smṛti.

K sūtře 45 Śaṅkarācārya dále říká, že oddaní, kteří následují Pañcarātru, prohlašují, že se vlastnosti Boha a Bůh samotný jako jejich vlastník od sebe neliší. Jak ale může Bhāgavatská škola tvrdit, že je šest vznešených atributů, jmenovitĕ moudrost, bohatství, síla, sláva, krása a odříkání, totožných s Pánem Vāsudevou? To není možné.

Všechny tyto argumenty, jimiž Śrīpāda Śaṅkarācārya napadl oddané za jejich vysvĕtlení čtveřice podob Vāsudevy, Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy, vyvrátil Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své Laghu-bhāgavatāmṛtĕ (Pūrva 5.165–193). Říká, že tyto čtyři expanze Nārāyaṇa jsou přítomné v duchovním svĕtĕ, kde jsou známé jako Mahāvastha. Z Nich je Vāsudeva uctíván v srdci meditací, protože je vládnoucím Božstvem srdce, jak je vysvĕtleno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (4.3.23).

Vāsudeva osobnĕ projevuje za účelem zábav druhou expanzi, Saṅkarṣaṇa, který je zdrojem všech živých bytostí, pročež se nĕkdy nazývá jīva. Saṅkarṣaṇova krása překonává krásu svĕtelných paprsků nesčetného množství mĕsíců. Je hodný uctívání jako princip ega. Anantadevu obdařil schopností udržování. Aby zničil toto stvoření, projevuje se jako Nadduše v Rudrovi, Adharmovi (ztĕlesnĕní bezbožnosti), sarpech (hadech), Antakovi (Yamarājovi, pánu smrti) a v démonech.

Pradyumna je třetím projevem a pochází ze Saṅkarṣaṇa. Ti, kteří jsou zvláštĕ obdařeni inteligencí, uctívají tohoto Pradyumnu, expanzi Saṅkarṣaṇa, jako princip inteligence. Na místĕ známém jako Ilāvṛta-varṣa Pradyumnovu slávu neustále opĕvuje bohynĕ štĕstí, která Mu také vždy s velkou oddaností slouží. Barva Jeho pleti je nĕkdy zlatá a nĕkdy namodralá jako barva čerstvých monzunových mraků na nebi. Je původem stvoření hmotného svĕta a je to On, kdo obdařil Amora svojí tvořivou silou. Všichni muži, polobozi a ostatní živé bytosti mají schopnost se rozmnožovat pouze díky Jeho vlivu.

Aniruddhu, posledního z této čtveřice expanzí, velcí mudrci a psychologové uctívají jako princip mysli. Jeho pleť barvou připomíná modrý mrak. Udržuje vesmírné stvoření a je Nadduší Dharmy (božstva zbožnosti), Manuů (praotců lidstva) a devatů (polobohů). Ve védském písmu Mokṣa- -dharma je uvedeno, že Pradyumna je Božstvem celkové mysli, kdežto Aniruddha je Božstvem celkového ega. Veškeré předešlé výroky týkající se čtveřice podob jsou však ve všech ohledech potvrzeny v tantrāch Pañcarātry.

Nepochopitelné síly Nejvyšší Osobnosti Božství jsou jasnĕ vysvĕtleny v Laghu-bhāgavatāmṛtĕ (Pūrva 5.86–100). Mahā-varāha Purāṇa popírá Śaṅkarācāryovy výroky prohlášením:

„Všechny rozmanité expanze Osobnosti Božství jsou transcendentální a vĕčné a všechny opakovanĕ sestupují do všech vesmírů hmotného stvoření. Tĕla všech tĕchto expanzí mají charakter vĕčnosti, blaženosti a poznání a existují vĕčnĕ; není možné, aby zanikla, protože se nejedná o výtvory hmotného svĕta. Jejich podoby tvoří zhuštĕné duchovní bytí, vždy v plné míře oplývající všemi duchovními vlastnostmi a prosté hmotného znečištĕní.“

Nārada-pañcarātra tyto výroky potvrzuje:

„Neklesající Osobnost Božství může projevovat svoje tĕlo různými způsoby, podle různých nálad uctívání, stejnĕ jako se drahokam vaidūrya projevuje v různých barvách, jako je modrá či žlutá.“ Každá inkarnace se od ostatních liší. To je možné díky Pánovĕ nepochopitelné energii, prostřednictvím které se může projevovat zároveň jako jeden, jako různé částečné podoby a jako jejich zdroj. Pro Jeho nepochopitelné energie není nic nemožné.

Nārada v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu říká, že Kṛṣṇa je jeden jediný a nemá sobĕ rovného, ale projevuje se v různých tĕlech:

„Je vskutku úžasné, že se jeden Kṛṣṇa stal zároveň různými Kṛṣṇy v 16 000 palácích, aby přijal za manželky 16 000 královen.“ (Bhāg. 10.69.2) Také Padma Purāṇa vysvĕtluje, že:

„Stejná Osobnost Božství, Puruṣottama, původní osoba, která je vždy prostá hmotných vlastností a nečistot, se může projevit v různých podobách a zároveň v jedné ležící podobĕ odpočívat.“

V desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno: yajanti tvan-mayās tvāṁ vai bahu-mūrty-eka-mūrtikam – „Ó můj Pane, přestože se projevuješ v různých podobách, jsi jeden a nemáš sobĕ rovného. Čistí oddaní se proto soustředí výhradnĕ na Tebe a nikoho jiného neuctívají.“ (Bhāg. 10.40.7) V Kūrma Purāṇĕ se uvádí:

„Pán je osobní, přestože je neosobní. I když je velký, je velikosti atomu, a třebaže je bezbarvý, má načernalou barvu pleti a načervenalé oči.“ Tyto údaje mohou z hmotného hlediska vypadat rozporuplnĕ. Porozumíme-li však, že Nejvyšší Osobnost Božství oplývá nepochopitelnými energiemi, můžeme uznat, že v Pánu mohou tyto skutečnosti vĕčnĕ existovat. V našem současném stavu nemůžeme duchovní činnosti a to, jak probíhají, pochopit, nicménĕ bychom tyto protichůdné popisy nemĕli zavrhovat, přestože jsou nepochopitelné.

I když se to může zdát nepochopitelné, pro Absolutního je dost dobře možné všechny protikladné prvky uvést v soulad. Śrīmad-Bhāgavatam to potvrzuje v šestém zpĕvu (6.9.34–37):

„Ó můj Pane, všechny Tvoje transcendentální zábavy a požitky se zdají být nepochopitelné, protože nejsou omezené hmotnými myšlenkami působícími jako příčiny a následky. Můžeš dĕlat cokoliv, aniž bys musel tĕlesnĕ pracovat. Védy říkají, že Absolutní Pravda má různé energie, a proto nemusí nic dĕlat osobnĕ. Můj drahý Pane, jsi zcela prostý všech hmotných vlastností. Bez vnĕjší pomoci tvoříš, udržuješ a ničíš celý hmotný projev kvalit přírody, a přesto jsi při všech tĕchto činnostech nemĕnný. Na rozdíl od obyčejných démonů a polobohů, kteří trpí nebo si užívají následkem svých činností v hmotném svĕtĕ, Ty výsledky svých činností nepřijímáš. Neovlivnĕn výsledky činností, existuješ vĕčnĕ se svou úplnou vnitřní energií. To my nejsme schopni zcela pochopit.

Jelikož se v Tobĕ Tvých šest vznešených atributů nachází v neomezené míře, nikdo nedokáže spočítat Tvoje transcendentální vlastnosti. Filosofové a jiní myslitelé jsou uneseni protichůdnými projevy tohoto fyzického svĕta a formulováním logických argumentů a soudů. Protože jsou popleteni hrou se slovy a rozrušeni různými výroky písem, jejich teorie se Tebe, jenž vládneš všem a jehož sláva je nepochopitelná, nemohou ani dotknout.

Díky své nepochopitelné energii nejsi vůbec připoutaný ke svĕtským vlastnostem. Tvoje čisté transcendentální poznání, které překonává veškeré představy vzešlé z hmotného uvažování, Tĕ udržuje mimo dosah všech spekulativních postupů. Díky Tvé nepochopitelné energii si v Tobĕ nic neodporuje.

Lidé o Tobĕ mohou nĕkdy uvažovat jako o neosobním či osobním, ale Ty jsi jeden jediný. Zmateným lidem může provaz připadat jako různé druhy hadů. Pro podobnĕ zmatené jedince, kteří si Tebou nejsou jisti, vytváříš podle jejich různých druhů nejistot různé druhy filosofických metod.“

Vždy bychom mĕli mít na pamĕti rozdíly mezi duchovními a hmotnými činnostmi. Nejvyšší Pán může jako zcela duchovní bytost udĕlat cokoliv, aniž by závisel na nĕčí pomoci. Chceme-li v hmotném svĕtĕ vyrobit hlinĕný hrnec, potřebujeme k tomu materiál, nástroj a také hrnčíře. Takové představy bychom však nemĕli vztahovat na činnosti Nejvyššího Pána, protože On může v okamžiku udĕlat cokoliv, aniž by k tomu potřeboval vĕci, které jsou podle našeho chápání nezbytné. Zjeví-li se Pán jako inkarnace, aby splnil určité poslání, neznamená to, že bez své osobní přítomnosti toho není schopen dosáhnout. I když může pouhou vůlí dokázat cokoliv, ze své bezpříčinné milosti jedná tak, jako kdyby závisel na svých oddaných. Jako syn Yaśodāmāty se zjevuje proto, že tuto roli přijímá ze své bezpříčinné milosti, a ne proto, že by závisel na její péči. Když se zjevuje, aby ochránil své oddané, přirozenĕ podstupuje zkoušky a svízele v jejich zájmu.

V Bhagavad-gītĕ je řečeno, že Pán se staví stejnĕ ke každé živé bytosti a že nemá ani nepřátele, ani přátele, ale přesto chová zvláštní náklonnost k oddaným, kteří na Nĕho neustále s láskou myslí. Jak nezaujatost, tak zaujatost tedy patří mezi Pánovy transcendentální vlastnosti a vlivem Jeho nepochopitelné energie jsou správnĕ vyvážené. Pán je Parabrahman neboli zdroj neosobního Brahmanu, jenž je všudypřítomnou podobou nezaujatosti. Ve své osobní podobĕ však Pán jako vlastník všech transcendentálních atributů projevuje svoji zaujatost a staví se na stranu oddaných. Všechny tyto vlastnosti, jako je zaujatost a nestrannost, jsou v Bohu přítomny, jinak bychom se s nimi nemohli setkávat v tomto stvoření. Protože je Absolutní souhrnem veškerého bytí, je v Nĕm vše správnĕ vyvážené. V relativním svĕtĕ jsou tyto vlastnosti projevovány ve zvrácené podobĕ, a proto i nedvojnost vnímáme jako zvrácený odraz. Jelikož neexistuje logika, která by vysvĕtlila dĕní v duchovním svĕtĕ, je Pán nĕkdy popisován jako ten, který stojí mimo dosah naší zkušenosti. Stačí však uznat Pánovu nepochopitelnost, a budeme schopni v Nĕm vidĕt vše vyváženĕ. Neoddaným je řečeno, že Pán se pochopitelným způsobem nedá popsat, protože nemohou porozumĕt Jeho nepochopitelné energii. Autor Brahma-sūter tuto skutečnost uznává a říká: śrutes tu śabda-mūlatvāt – obyčejný človĕk nemůže znát Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, protože Jej lze poznat jedinĕ skrze důkazy Véd. Skanda Purāṇa to potvrzuje takto: acintyāḥ khalu ye bhāvā na tāṁs tarkeṇa yojayet – „O tom, co obyčejný človĕk není schopen pochopit, by se nemĕlo argumentovat.“ Úžasné vlastnosti často nacházíme i u hmotných vĕcí, jako jsou například drahokamy nebo léčivé byliny. Ty se často zdají být opravdu nepochopitelné. Nepřiznáme-li tedy Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, nepochopitelné energie, nemůžeme obhájit Jeho svrchovanost. To, že je Pánova sláva přijímána jako nĕco, čemu je tĕžké porozumĕt, je dáno právĕ tĕmito nepochopitelnými energiemi.

Nevĕdomost a slovní kejklířství, zcela bĕžné v lidské společnosti, nám v porozumĕní nepochopitelných energií Nejvyšší Osobnosti Božství nepomohou. Jsme-li vyznavači nevĕdomosti a slovního kejklířství, nemůžeme uznat Pánovu dokonalost v Jeho šesti vznešených atributech. Jedním z nich je například úplné poznání. Jak bychom v Nĕm tedy mohli nalézt nevĕdomost? Podle védských pokynů a zdravého rozumu si to, že Pán vesmírné stvoření udržuje, a zároveň je k tomuto udržování netečný, vůbec neodporuje, když vlastní nepochopitelné energie. Človĕku pohrouženému v myšlenkách na hady připadá provaz vždy jako had, a podobnĕ se človĕku zmatenému hmotnými vlastnostmi a postrádajícímu poznání o Absolutním jeví Nejvyšší Osobnost Božství podle různých pomatených závĕrů.

Nĕkdo by mohl namítnout, že pokud by byl Absolutní zároveň veškerým poznáním (Brahman) i Osobností Božství oplývající v plné míře šesti vznešenými atributy (Bhagavān), byl by ovlivnĕn dvojností. Aforismus svarūpa-dvayam īkṣyate tento argument vyvrací prohlášením, že i když se Absolutní zjevuje různĕ, žádná dvojnost v Nĕm nemůže být, protože se jedná pouze o jednu osobu v různých projevech. Zdánlivý nesoulad Jeho nepochopitelnĕ protichůdných energií je odstranĕn, jakmile pochopíme, že své zábavy projevuje působením svých energií. Śrīmad-Bhāgavatam (3.4.16) tyto Pánovy nepochopitelné energie popisuje:

„Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nic dĕlat nemusí, ale přesto jedná; i když je nezrozený, rodí se; i když je samotný čas, kterého se všichni bojí, utíká z Mathury ze strachu před nepřítelem, aby se ukryl v pevnosti, a přestože je sobĕstačný, žení se s 16 000 ženami. Dokonce i tĕm nejinteligentnĕjším lidem tyto zábavy připadají jako matoucí protiklady.“ Kdyby tyto Pánovy zábavy nebyly skutečné, mudrci by si s nimi nelámali hlavu. Proto bychom je nikdy nemĕli považovat za vymyšlené. Kdykoliv po tom Pán touží, Jeho nepochopitelná energie (yogamāyā) Mu slouží tak, že tyto zábavy vytváří a provádí.

Písma známá jako Pañcarātra-śāstry jsou uznávaná védská písma, která přijímají všichni velcí ācāryové. Nejedná se tedy o výtvory kvalit vášnĕ a nevĕdomosti. Učenci a brāhmaṇové o nich proto vždy mluví jako o sātvata- saṁhitāch. Tato písma původnĕ vyslovil Nejvyšší Pán Nārāyaṇa, Osobnost Božství. O tom se zvláštĕ pojednává v Mokṣa-dharmĕ (349.68), což je část Śānti-parvy Mahābhāraty. Rozšiřují je osvobození mudrci, jako je Nārada a Vyāsa, kteří netrpí čtyřmi nedostatky podmínĕných duší. Śrī Nārada Muni byl prvním, kdo Pañcarātra-śāstru přednesl. Śrīmad-Bhāgavatam je také považován za sātvata-saṁhitu a Śrī Caitanya Mahāprabhu přímo prohlásil: śrīmad-bhāgavataṁ purāṇam amalam – „Śrīmad-Bhāgavatam je neposkvrnĕná Purāṇa.“ Svévolní redaktoři a učenci, kteří se snaží zkreslovat Pañcarātra-śāstry, aby vyvrátili usmĕrnĕní, která tato písma udávají, jsou nejodpornĕjší z lidí. V moderní dobĕ dokonce tito zlomyslní učenci vytvořili zavádĕjící komentáře k Bhagavad-gītĕ, kterou vyslovil Kṛṣṇa, aby dokázali, že žádný Kṛṣṇa neexistuje. Jakým způsobem māyāvādī zkreslují pañcarātrika-vidhi, si ukážeme nyní.

(1) V komentáři k Vedānta-sūtře 2.2.42 Śrīpāda Śaṅkarācārya tvrdí, že Saṅkarṣaṇa je jīva neboli obyčejná živá bytost, přičemž v žádném védském písmu nenajdeme důkaz o tom, že by kdy oddaní Pána o Saṅkarṣaṇovi nĕco takového řekli. Saṅkarṣaṇa je neklesající úplná část Nejvyšší Osobnosti Božství. Patří do kategorie Viṣṇua a nachází se mimo stvořenou hmotnou přírodu. Je původním zdrojem všech živých bytostí. Upaniṣady prohlašují: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām – „Mezi všemi živými bytostmi je On tou nejvyšší.“ Je proto vibhu-caitanya neboli nejvĕtší. Je přímou příčinou vesmírného projevu i nekonečnĕ malých živých bytostí. On je nekonečnĕ velká živá bytost, zatímco obyčejné živé bytosti jsou nekonečnĕ malé. Nikdy by proto nemĕl být považován za obyčejnou živou bytost, protože to je v rozporu se závĕry autorizovaných písem. Živé bytosti také náleží mimo meze zrození a smrti. To tvrdí Védy, a ti, kdo následují pokyny písem a kdo skutečnĕ přicházejí v učednické posloupnosti, to přijímají.

(2) Na Śaṅkarācāryův komentář k Vedānta-sūtře 2.2.43 je třeba odpovĕdĕt, že původní Viṣṇu, ze kterého pocházejí všechny ostatní, různĕ se dĕlící třídy Viṣṇuů, je Mūla-saṅkarṣaṇa. Mūla znamená „původní“. Saṅkarṣaṇa je sice také Viṣṇu, ale je tím, ze kterého všichni ostatní Viṣṇuové expandují. To je potvrzeno v Brahma-saṁhitĕ (5.46), kde stojí, že stejnĕ jako se plamen zažehnutý jiným plamenem chová jako ten původní, mají Viṣṇuové, kteří emanují z Mūla-saṅkarṣaṇa, stejnou moc jako původní Viṣṇu. Tohoto Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Govindu, který se takto expanduje, bychom mĕli uctívat.

(3) Na Śaṅkarācāryův komentář k aforismu čtyřicet čtyři můžeme odpovĕdĕt, že žádný čistý oddaný, který přísnĕ následuje zásady Pañcarātry, nikdy neuzná tvrzení, že každá expanze Viṣṇua je jiná osobnost, protože tato představa je naprosto scestná. I Śrīpāda Śaṅkarācārya ve svém komentáři ke čtyřicátému druhému aforismu uznal, že Nejvyšší Osobnost Božství se může různĕ expandovat. Jeho komentáře k aforismům čtyřicet dva a čtyřicet čtyři si tedy odporují. Chybou māyāvādských komentářů je to, že tvrdí na jednom místĕ jednu vĕc, a na druhém nĕco zcela opačného jen proto, aby vyvrátily závĕry bhāgavatské školy. To znamená, že māyāvādští komentátoři ani nedodržují pravidla diskuse. Je třeba si všimnout, že i když bhāgavatská škola uznává čtveřici Nārāyaṇových podob, neznamená to, že uznává existenci mnoha Bohů. Oddaní velmi dobře vĕdí, že Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, je jedna jediná, a v žádném případĕ nejsou panteisty neboli uctívači mnoha Bohů, protože to je zcela v rozporu s védskými pokyny. Oddaní jednoznačnĕ pevnĕ vĕří, že Nārāyaṇa je transcendentální a je nepochopitelným vlastníkem různých transcendentálních energií. Učencům proto doporučujeme, aby nahlédli do Laghu-bhāgavatāmṛty Śrīly Rūpy Gosvāmīho, kde jsou tyto myšlenky jasnĕ vysvĕtleny. Śrīpāda Śaṅkarācārya se snažil dokázat, že se Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha expandují postupem od příčiny k následku, a přirovnal je k hlínĕ a hlinĕným nádobám. To však pramení z naprosté nevĕdomosti, protože v Jejich expanzích nic takového jako příčina a následek nehraje roli (nānyad yat sad-asat-param). To samé potvrzuje i Kūrma Purāṇa: deha-dehi-vibhedo`yaṁ neśvare vidyate kvacit – „U Nejvyšší Osobnosti Božství neexistuje rozdíl mezi tĕlem a duší.“ Příčina a následek jsou hmotné povahy. Můžeme například vidĕt, že příčinou synova tĕla je tĕlo otce, avšak duše není ani příčinou, ani následkem. Na duchovní úrovni se žádné rozdíly v příčinĕ a následku nevyskytují. Všechny podoby Nejvyšší Osobnosti Božství jsou duchovnĕ svrchované, a proto jsou rovnoprávnými vládci hmotné přírody. Spočívají ve čtvrtém rozmĕru, a jsou proto vládnoucími osobami na transcendentální úrovni. Protože Je hmotné zákony nemohou ovlivnit, není v Jejich expanzích ani stopy hmotného znečištĕní. Pravidla příčiny a následku se nikde jinde než v hmotném svĕtĕ nenacházejí. Pojetí příčiny a následku se tedy na úplné a transcendentální expanze Nejvyšší Osobnosti Božství nemůže vztahovat. To potvrzuje védská literatura:

„Pán, Osobnost Božství, je dokonalý a úplný, a protože je zcela dokonalý, jsou všechny Jeho emanace, jako například tento vnímatelný svĕt, dokonale vybaveny jako úplné celky. Cokoliv je vytvořeno úplným celkem, je samo o sobĕ úplné. Protože je úplným celkem, zachovává si úplnou rovnováhu, i když z Nĕj tolik úplných jednotek vychází.“ (Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad 5.1) Je zcela zřejmé, že neoddaní porušují pravidla oddané služby, protože chtĕjí celé vesmírné stvoření, které je vnĕjším rysem Viṣṇua, postavit na stejnou úroveň s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, jenž je vládcem māyi, anebo se čtveřicí Jeho expanzí. Pokládat māyu za rovnocennou duchovní energii nebo Nejvyššímu Pánu je známkou ateismu. Toto vesmírné stvoření, které projevuje život v různých podobách od Brahmy až po mravence, je vnĕjším rysem Nejvyššího Pána, a jak je potvrzeno v Bhagavad-gītĕ, představuje pouze jednu čtvrtinu veškeré Pánovy energie (ekāṁśena sthito jagat). Vesmírným projevem energie klamu je hmotná příroda, v níž je vše vytvořeno z hmoty. Nemĕli bychom se proto snažit srovnávat expanze hmotné přírody s catur-vyūhou, čtveřicí expanzí Osobnosti Božství. Māyāvādská škola se o to však naneštĕstí pošetile snaží.

(4) V odpovĕď na Śaṅkarācāryův komentář k Vedānta-sūtře 2.2.45 je v Laghu-bhāgavatāmṛtĕ (Pūrva 5.208–214) popsána podstata transcendentálních vlastností a jejich duchovní povaha: „Nĕkteří říkají, že transcendence musí být prostá veškerých vlastností, protože vlastnosti se projevují pouze u hmoty. Podle nich jsou všechny vlastnosti jako pomíjivé přeludy. To však nelze přijmout. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je absolutní, a proto se Jeho vlastnosti od Nĕho neliší. Jeho podoba, jméno, vlastnosti a vše ostatní, co se k Nĕmu vztahuje, je stejnĕ duchovní jako On sám. Každá kvalitativní expanze absolutního Pána je s Ním totožná. Protože je Absolutní Pravda, Osobnost Božství, zdrojem veškeré blaženosti, jsou jím i všechny transcendentální vlastnosti, které z Pána expandují. To je potvrzeno v písmu známém jako Brahma-tarka, které říká, že Nejvyšší Pán Hari je omezen jen sám sebou, a proto se v případĕ Viṣṇua a Jeho čistých oddaných jejich vlastnosti od nich samotných neliší. Ve Viṣṇu Purāṇĕ je Pán Viṣṇu uctíván následujícími slovy: ,Nechť je k nám Nejvyšší Pán milostivý. Jeho bytí není nikdy nakaženo hmotnými kvalitami.̀ V téže Viṣṇu Purāṇĕ je také řečeno, že o všech vlastnostech připisovaných Nejvyššímu Pánu, jako je poznání, bohatství, krása, síla a vliv, je známo, že se od Nĕho neliší. To je rovnĕž potvrzeno v Padma Purāṇĕ, která vysvĕtluje, že pokud je nĕkdy Nejvyšší Pán popisován jako bez vlastností, znamená to, že nemá žádné hmotné vlastnosti. V prvním zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.16.29) je řečeno: ,Ó Dharmo, ochránce náboženských pravidel, všechny vznešené vlastnosti se vĕčnĕ projevují v Kṛṣṇovĕ osobĕ a oddaní či transcendentalisté, kteří chtĕjí být zbožní, si přejí tyto transcendentální vlastnosti také mít.̀“ Mĕli bychom to tedy chápat tak, že Pán Śrī Kṛṣṇa, transcendentální podoba absolutní blaženosti, je zřídlem všech příjemných transcendentálních vlastností a nepochopitelných energií. V tomto ohledu můžeme odkázat na verše 21, 25, 27 a 28 z dvacáté šesté kapitoly třetího zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu.

Śrīpāda Rāmānujācārya ve svém komentáři k Vedānta-sūtře, známém jako Śrī-bhāṣya, také vyvrací Śaṅkarovy argumenty: „Śrīpāda Śaṅkarācārya se snažil srovnávat Pañcarātry s filosofií ateistického Kapily, čímž chtĕl dokázat, že Pañcarātry odporují pokynům Véd. Pañcarātry říkají, že zosobnĕní jīvy zvané Saṅkarṣaṇa pochází z Vāsudevy, nejvyšší příčiny všech příčin, že Pradyumna neboli mysl pochází ze Saṅkarṣaṇa a že Aniruddha neboli ego pochází z Pradyumny. Nikdo však nemůže tvrdit, že se živá bytost (jīva) rodí nebo že je stvořena, protože to je s učením Véd v rozporu. V Kaṭha Upaniṣadĕ (2.18) je řečeno, že živé bytosti neboli individuální duchovní duše se ani nerodí, ani neumírají. Veškerá védská literatura prohlašuje, že živé bytosti jsou vĕčné. Je-li tedy nĕkde uvedeno, že Saṅkarṣaṇa je jīva, znamená to, že je Božstvem vládnoucím živým bytostem. Podobnĕ je i Pradyumna Božstvem vládnoucím mysli a Aniruddha je Božstvem ovládajícím ego.

Je řečeno, že Pradyumna neboli mysl pochází ze Saṅkarṣaṇa. To by však bylo nepřijatelné, kdybychom Saṅkarṣaṇa považovali za živou bytost, protože živá bytost nemůže být příčinou mysli. Učení Véd říká, že vše, co existuje, včetnĕ života, mysli a smyslů, pochází z Nejvyšší Osobnosti Božství. Není tedy možné, aby mysl byla výtvorem živé bytosti, protože Védy říkají, že vše pochází z Absolutní Pravdy, Nejvyššího Pána.

Podle zjevených písem, jež obsahují skutečnosti, které nemůže nikdo popřít, se Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha vyznačují všemi mocnými rysy absolutní Osobnosti Božství. Tyto členy čtveřice expanzí tedy nelze považovat za obyčejné živé bytosti. Každý z nich je úplnou expanzí Absolutního Boha, a tak se od tohoto Nejvyššího Pána neliší v poznání, bohatství, energii, vlivu, moci a silách. Důkazy Pañcarāter nelze přehlížet. Pouze ti, kdo neprošli řádným výcvikem a Pañcarātry poctivĕ neprostudovali, si myslí, že si Pañcarātry ohlednĕ zrození či počátku živé bytosti odporují se śruti. V tomto ohledu musíme uznat výrok Śrīmad-Bhāgavatamu, který říká, že: ,Absolutní Pán, Osobnost Božství, známý jako Vāsudeva, jenž chová velkou náklonnost ke svým odevzdaným oddaným, se expanduje na čtveřici podob, které jsou Mu podřízené a zároveň jsou s Ním ve všech ohledech totožné.̀ Pauṣkara-saṁhitā říká: ,Písma, která brāhmaṇům doporučují uctívat čtveřici expanzí Nejvyšší Osobnosti Božství, se nazývají āgamy (autorizovaná védská literatura).̀ Ve veškeré vaiṣṇavské literatuře se uvádí, že uctívání této čtveřice podob je stejnĕ dobré jako uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství Vāsudevy, který může ve svých různých expanzích, dokonale oplývajících šesti vznešenými atributy, přijímat od svých oddaných to, co Mu jako výsledek vykonávání svých předepsaných povinností nabízejí. Uctívání expanzí určených pro zábavy, jako je Nṛsiṁha, Rāma, Śeṣa a Kūrma, nás povýší k uctívání Saṅkarṣaṇovy čtveřice. Z této úrovnĕ jsme pak povýšeni na úroveň, kdy můžeme uctívat Vāsudevu, Nejvyšší Brahman. Pauṣkara- -saṁhitā dále říká: ,Provádí-li človĕk úplné uctívání podle pravidel, může dosáhnout Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudevy.̀ Mĕli bychom tedy uznat, že Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha jsou stejnĕ dobří jako Pán Vāsudeva, protože všichni mají nepochopitelné energie a jsou schopni přijmout transcendentální podoby jako Vāsudeva. I když jsou Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha nezrození, mohou se zrakům čistých oddaných zjevovat v různých inkarnacích. To je závĕr veškeré védské literatury. To, že se Pán může díky své nepochopitelné moci zjevit před zraky svých oddaných, si s učením Pañcarāter nijak neodporuje. A protože jsou Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha (v tomto pořadí) Božstvy vládnoucími všem živým bytostem, souhrnu mysli a souhrnu ega, není v žádném rozporu s písmy, když jsou označeni jako ,jīvà, ,mysl̀ a ,egò. Tato Božstva jsou takto označována, stejnĕ jako se nĕkdy slova ,nebè a ,svĕtlò používají k označení Absolutního Brahmanu.

Zrození či vytvoření živé bytosti písma zcela popírají. V Parama- -saṁhitĕ je popsáno, že hmotná příroda, která je využívána pro zámĕry druhých, je ve skutečnosti nečinná a neustále podléhá promĕnám. Pole hmotné přírody je oblast činností tĕch, kteří usilují o plody své práce, a protože je navenek ve vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, je také vĕčné. Jīva neboli živá bytost je ve všech saṁhitách chápána jako vĕčná a Pañcarātry její zrození zcela popírají. Vše, co je vytvořeno, musí být zase zničeno. Kdybychom tedy uznali, že se živá bytost narodila, museli bychom také uznat, že zanikne. Protože však védská literatura říká, že živá bytost je vĕčná, nemĕli bychom si myslet, že byla v určitém okamžiku vytvořena. Na začátku Parama-saṁhity je jednoznačnĕ řečeno, že tvář hmotné přírody se neustále mĕní. Různé výrazy, jako je ,počátek̀, ,zničení̀ a podobnĕ, lze použít pouze ve vztahu k hmotné přírodĕ.

Po zvážení všech tĕchto bodů by nám mĕlo být jasné, že Śaṅkarācāryův výrok, že Saṅkarṣaṇa se rodí jako jīva, je zcela v rozporu s výroky Véd. Jeho tvrzení jsou výše zmínĕnými argumenty zcela vyvrácena. V tomto ohledu je velice nápomocný komentář Śrīdhara Svāmīho k verši 3.1.34 ze Śrīmad- -Bhāgavatamu.“

Zájemci o podrobné vyvrácení Śaṅkarācāryových argumentů, jimiž se snažil dokázat, že Saṅkarṣaṇa je obyčejná živá bytost, se mohou obrátit na Śruta-prakāśiku, komentář Śrīmat Sudarśanācāryi ke Śrī-bhāṣye.

Původní čtveřice podob – Kṛṣṇa, Baladeva, Pradyumna a Aniruddha – se expanduje do další čtveřice, která se nachází na Vaikuṇṭhách duchovního nebe. Čtveřice podob v duchovním nebi je tedy druhým projevem původní čtveřice ve Dvārace. Jak již bylo vysvĕtleno dříve, Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha jsou nemĕnné, transcendentální úplné expanze Nejvyššího Pána a s hmotnými kvalitami nemají žádnou spojitost. Saṅkarṣaṇa z druhé čtveřice je nejen zastoupením Balarāmy, ale je také původní příčinou Příčinného oceánu, na kterém spí Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu a vydechuje semena nesčetných vesmírů.

V duchovním nebi existuje duchovní tvořivá energie odbornĕ zvaná śuddha-sattva, neboli čistá duchovní energie, udržující všechny Vaikuṇṭhy, oplývající úplným poznáním, bohatstvím, silou a tak dále. Ve veškerých činnostech śuddha-sattvy se projevují energie Mahā-saṅkarṣaṇa, který je konečným zdrojem všech individuálních živých bytostí trpících v hmotném svĕtĕ. V dobĕ zničení vesmírného projevu vstupují živé bytosti, které jsou svojí povahou nezničitelné, do tĕla Mahā-saṅkarṣaṇa. Proto je nĕkdy nazýván souhrnnou jīvou. Jako duchovní jiskry mají živé bytosti sklon upadnout ve styku s hmotnou energií do stavu nečinnosti, podobnĕ jako mají jiskry sklon vyhasnout, jakmile opustí oheň. Ve styku s Nejvyšší Bytostí však může duchovní povaha živé bytosti znovu vzplanout. Protože se může jīva neboli živá bytost objevit v oblasti jak hmotné, tak duchovní energie, nazývá se okrajová energie.

Saṅkarṣaṇa je zdrojem Kāraṇa Viṣṇua, který je původní podobou, jež tvoří vesmíry, a tento Saṅkarṣaṇa není nikdo jiný než úplná expanze Śrī Nityānandy Rāmy.