Text 14 - 15

Pro hledání původní příčiny stvoření existují dva druhy výzkumů. Jedním závĕrem je, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zcela blažená, vĕčná a vševĕdoucí podoba, je nepřímou příčinou tohoto vesmírného projevu a přímou příčinou duchovního svĕta, kde se nachází jak nesčetné množství duchovních planet nazývaných Vaikuṇṭhy, tak i Jeho osobní sídlo, známé jako Goloka Vṛndāvan. Existují tedy dva projevy: hmotný vesmír a duchovní svĕt. Stejnĕ jako je v hmotném svĕtĕ nesčetné množství planet a vesmírů, je i v duchovním svĕtĕ nesčetné množství duchovních planet a vesmírů, k nimž patří Vaikuṇṭhy a Goloka. Nejvyšší Pán je příčinou jak hmotných, tak duchovních svĕtů. Druhým závĕrem samozřejmĕ je, že příčinou tohoto vesmírného projevu je nevysvĕtlitelná a neprojevená prázdnota. Tento argument je nesmyslný.

První závĕr přijímají vedāntští filosofové a druhý je podpořen ateistickým filosofickým systémem sāṅkhya-smṛti, který je v přímém rozporu s vedāntským filosofickým závĕrem. Materialističtí vĕdci nejsou schopni vnímat žádnou vĕdomou duchovní podstatu, která by mohla být příčinou stvoření. Ateističtí sāṅkhyoví filosofové si myslí, že příčinou projevů vĕdĕní a života, které lze vidĕt u nesčetných živých bytostí, jsou tři kvality vesmírného projevu. Stoupenci sāṅkhyi se tak stavĕjí proti závĕrům Vedānty týkajícím se původní příčiny stvoření.

Ve skutečnosti je však příčinou všech druhů stvoření nejvyšší absolutní duše, vždy úplná jako energie i jako energetický zdroj. Příčinou vesmírného projevu je energie Nejvyšší Absolutní Osoby, ve které jsou všechny energie uchovávány. Filosofové zabývající se hmotným vesmírem subjektivnĕ jsou schopni vnímat pouze úžasné energie hmoty, a pojetí Boha považují pouze za výtvor hmotné energie. Podle nich je zdroj energie také jejím výtvorem. Mylnĕ se domnívají, že živí tvorové v tomto vesmírném projevu jsou vytvořeni hmotnou energií, a stejnĕ uvažují i o nejvyšší absolutní vĕdomé bytosti.

Protože se materialističtí filosofové a vĕdci příliš zaobírají svými nedokonalými smysly, docházejí přirozenĕ k závĕru, že živá síla je výsledkem kombinace hmoty. Skutečnost je však naprosto opačná. Hmota je výtvorem duše. Podle Bhagavad-gīty je zdrojem všech energií nejvyšší duše, Osobnost Božství. Při pokroku ve výzkumu omezené hmoty, ohraničené prostorem a časem, je človĕk ohromen různými úžasnými vesmírnými projevy, a takto fascinován přirozenĕ pokračuje cestou výzkumů neboli vzestupného způsobu poznávání. Sestupným způsobem chápání však přijímá jako příčinu všech příčin Nejvyšší Absolutní Osobu, Osobnost Božství, která oplývá různými energiemi a není ani neosobní, ani nĕjaká prázdnota. Neosobní projev Nejvyššího Pána je dalším projevem Jeho energie. Závĕr, že hmota je původní příčinou stvoření, proto nemá se skutečností nic společného. Příčinou hmotného projevu je totiž pohled nepochopitelnĕ mocného Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. Hmotná příroda je uvedena do pohybu svrchovanou autoritou a podmínĕná duše, omezená časem a prostorem, je chycena do pasti posvátné úcty před hmotným projevem. Materialističtí filosofové a vĕdci ve skutečnosti vnímají Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, skrze projevy Jeho hmotné energie. Tomu, kdo kvůli neznalosti vztahu mezi energií a jejím zdrojem nechápe moc Nejvyššího Pána a Jeho různých energií, vždy hrozí, že se dopustí chyby zvané vivarta. Dokud materialističtí vĕdci a filosofové nedojdou ke správnému závĕru, budou setrvávat v hmotném poli, bez náležitého pochopení Absolutní Pravdy.

Velký vaiṣṇavský filosof Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa tyto materialistické závĕry pĕknĕ vysvĕtlil ve svém komentáři k Vedānta-sūtře, známém jako Govinda-bhāṣya. Píše tam toto:

„Sāṅkhyový filosof Kapila spojil různé základní pravdy podle vlastního názoru. Hmotná příroda se podle nĕho skládá z vyváženého stavu tří hmotných kvalit – dobra, vášnĕ a nevĕdomosti. Hmotná příroda vydává hmotnou energii, známou jako mahat, a z té vyvĕrá falešné ego. Ego pak vytváří pĕt druhů předmĕtů smyslového vnímání, a ty potom deset smyslů (pĕt poznávacích a pĕt činných), mysl a pĕt hrubohmotných prvků. Připočítá-li se k tĕmto dvaceti čtyřem prvkům puruṣa neboli poživatel, vychází z toho dvacet pĕt různých pravd. Neprojevený stav tĕchto pĕtadvaceti základních pravd se nazývá prakṛti neboli hmotná příroda. Kvality hmotné přírody se mohou slučovat ve třech různých stavech, a to jako příčina štĕstí, příčina neštĕstí a příčina iluze. Kvalita dobra je příčinou hmotného štĕstí, kvalita vášnĕ je příčinou hmotného neštĕstí a kvalita nevĕdomosti je příčinou iluze. Naše hmotné zážitky jsou ohraničeny tĕmito třemi projevy štĕstí, neštĕstí a iluze. Krásná žena je například zdrojem štĕstí pro toho, kdo je jejím manželem, ale ta samá kráska je příčinou utrpení pro muže, kterého odmítla nebo který ji rozzlobil, a když svého muže opustí, stane se pro nĕho příčinou iluze.

Mezi dva druhy smyslů patří deset vnĕjších smyslů a jeden vnitřní, neboli mysl. Celkem je tedy smyslů jedenáct. Podle Kapily je hmotná příroda vĕčná a všemocná. Původnĕ duše neexistovala a hmota nemá příčinu. Sama je hlavní příčinou všeho. Je všudypřítomnou příčinou všech příčin. Sāṅkhyová filosofie považuje souhrn energie (mahat-tattvu), falešné ego a pĕt předmĕtů smyslového vnímání za sedm různých projevů hmotné přírody, jež má dva rysy, známé jako hmotná příčina a bezprostřední příčina. Puruṣa neboli poživatel je nemĕnný, kdežto hmotná příroda se mĕní neustále. Přestože je však neživá, je příčinou požitku a osvobození mnoha živých tvorů. Její činnosti leží mimo vnímací schopnost smyslů, ale lze je vytušit pomocí vyšší inteligence. Hmotná příroda je sice jedna, ale vzájemným působením tří kvalit je schopna vytvořit souhrn veškeré energie a úžasný hmotný projev. Tyto projevy dĕlí hmotnou přírodu na dvĕ části, a to na bezprostřední příčinu a hmotnou příčinu. Puruṣa, poživatel, je nečinný a bez hmotných kvalit, ale zároveň je Pánem, jenž existuje oddĕlenĕ v každém tĕle jako symbol poznání. Pochopením hmotné příčiny může človĕk vytušit, že puruṣa, poživatel, který je nečinný, stojí stranou všech druhů požitků a vrchního dozoru. Sāṅkhyovā filosofie dochází po popisech povahy prakṛti (hmotné přírody) a puruṣi (poživatele) k závĕru, že stvoření je pouze výsledkem jejich spojení či vzájemné blízkosti. V hmotné přírodĕ jsou pak díky tomuto spojení patrné příznaky života, ale človĕk může také vytušit, že v osobnosti poživatele neboli puruṣi jsou přítomné schopnosti ovládat a užívat si. Je-li puruṣa pro nedostatek poznání pod vlivem iluze, považuje se za poživatele. Nabude-li však plného poznání, osvobodí se. Sāṅkhyová filosofie puruṣu popisuje jako vĕčnĕ netečného k činnostem prakṛti.

Sāṅkhyový filosof přijímá tři druhy důkazů: přímé vnímání, logickou úvahu a tradiční autoritu. Jsou-li tyto důkazy úplné, vše je dokonalé. V této dokonalosti je zahrnut i proces srovnávání. Jiným způsobem se nic dokázat nedá. Ohlednĕ důkazů daných přímým vnímáním a důkazů získaných od tradiční autority nepanují žádné velké spory. Sāṅkhya označuje za příčiny vesmírného projevu tři druhy postupů: pariṇāmāt (přemĕnu), samanvayāt (uzpůsobení) a śaktitaḥ (dílo energií).“

Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa se ve vlastním komentáři k Vedānta-sūtře snažil prokázat, že tyto závĕry o takzvaných příčinách vesmírného stvoření jsou neplatné, což podle jeho názoru vyvrací celou sāṅkhyovou filosofii. Materialističtí filosofové přijímají hmotu jako hmotnou i bezprostřední příčinu stvoření; pro nĕ je hmota příčinou všech druhů projevů. Obyčejnĕ uvádĕjí příklad hlinĕného džbánu a hlíny. Hlína je příčinou džbánu, ale nachází se jak v příčinĕ, tak v následku. Následkem je sice džbán a hlína je příčinou, ale hlínu je vidĕt všude. Strom je hmota, ale plodí ovoce. Voda je hmota, ale teče. Zastánci sāṅkhyi tedy říkají, že hmota je příčinou pohybu i tvoření, a tak může být považována za hmotnou i bezprostřední příčinu všeho ve vesmírném projevu. Śrīla Baladeva Vidyābhūṣaṇa proto vymezil povahu pradhāny takto:

„Hmotná příroda je nečinná, a tudíž nemůže být příčinou hmoty ani jako hmotná, ani jako bezprostřední příčina. Když vidíme úžasné uspořádání a řízení vesmírného projevu, svĕdčí to o tom, že za vším stojí živý mozek, protože bez nĕho by to nemohlo takto fungovat. Nemĕli bychom si představovat, že toto uspořádání může vzniknout bez vĕdomého řízení. Na základĕ praktické zkušenosti víme, že nečinné cihly samy nikdy nepostaví velký dům.

Příklad džbánu nelze přijmout, protože džbán nevnímá radost a bolest. Toto vnímání je vnitřní záležitostí. Tĕlesný pokryv neboli džbán se s ním tedy nedá spojovat.

Materialističtí vĕdci nĕkdy tvrdí, že stromy rostou ze zemĕ samy, bez pomoci zahradníka, protože k tomu má hmota sklon. Intuici, kterou má živá bytost od narození, považují také za cosi hmotného. Sklony, jako je tĕlesná intuice, však nemohou být pokládány za nezávislé, neboť svĕdčí o přítomnosti duše v tĕle. Strom či jakékoliv jiné tĕlo živé bytosti ve skutečnosti neprojevuje žádné sklony či intuici – ty se projevují díky duši v tĕle. V této souvislosti je velice vhodný příklad auta a řidiče. Auto může zatáčet vlevo či vpravo, ale nikdo nemůže říci, že auto coby hmota zatáčí samo bez řidiče. Auto nemá žádné sklony ani intuice nezávislé na zámĕrech řidiče, který sedí v nĕm. Stejné pravidlo se týká samočinného růstu stromů v lese. K růstu dochází díky přítomnosti duše uvnitř stromu.

Pošetilci vidí, jak se štíři rodí z hromady rýže, a tak považují za samozřejmé, že je zplodila rýže. Ve skutečnosti samička štíra naklade vajíčka do rýže, a pokud rýže vhodnĕ zkvasí, vylíhne se nĕkolik mláďat, která za čas vylezou ven. To neznamená, že štíry zrodila rýže. Nĕkdy lze také vidĕt, jak ze špinavé postele vylézají štĕnice. To však neznamená, že je zrodila postel, ale že živé bytosti ke zrodu využily špinavého prostředí postele. Živé bytosti jsou různých druhů. Nĕkteré se rodí z embryí, nĕkteré z vajec a nĕkteré z kvašení nebo potu. Různé živé bytosti tedy přicházejí na svĕt různým způsobem, ale to by nikoho nemĕlo vést k závĕru, že je plodí hmota.

Příklad samočinného vyrůstání stromů ze zemĕ, který uvádĕjí materialisté, je stejné podstaty. Živá bytost využije jistých podmínek k tomu, že vyroste ze zemĕ. Podle Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣady je každá živá bytost nucena vyšší silou přijmout určitý druh tĕla, které odpovídá jejím dřívĕjším činnostem. Existuje mnoho různých druhů tĕl, a živá bytost přijímá tato tĕla různých tvarů pod božským řízením.

Když si človĕk myslí: ,Udĕlal jsem to,̀ slovo ,jsem̀ neznamená tĕlo. Poukazuje na nĕco více než tĕlo, na nĕco uvnitř tĕla. Tĕlo jako takové nemá ani sklony, ani intuici; ty má duše v tĕle. Materialističtí vĕdci nĕkdy tvrdí, že příčinou spojení mužského a ženského tĕla jsou jejich tĕlesné sklony, a spojení je pak příčinou zrození dítĕte. Sāṅkhya však tvrdí, že puruṣa není nikdy ničím ovlivnĕn, tak odkud tento sklon plodit dĕti pochází?

Materialističtí vĕdci také nĕkdy uvádĕjí příklad mléka, které se samo zmĕní v tvaroh, nebo příklad dešťové vody, která z mraků dopadá na zemi a vytváří různé druhy stromů a vstupuje do různých druhů kvĕtů a plodů s různými vůnĕmi a chutĕmi. Říkají proto, že hmota vytváří různé hmotné vĕci sama od sebe. Jako odpovĕď na tento argument lze jen opakovat tvrzení Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣady, že různé druhy živých bytostí jsou do různých tĕl umístĕny řízením vyšší síly. Díky svým dřívĕjším činnostem dostávají různé duše pod dohledem vyšší moci šanci získat určitý druh tĕla, jako například tĕlo stromu, zvířete, ptáka nebo zvířete, a za tĕchto okolností rozvinou své různé sklony. To dále potvrzuje i Bhagavad-gītā (13.22).

,Živá bytost takto v hmotné přírodĕ kráčí svou cestou života a užívá si tří kvalit hmotné přírody, což je způsobeno jejím stykem s touto hmotnou přírodou. Tak se v různých životních druzích setkává s dobrem a zlem.̀ Duše dostává různé druhy tĕl. Kdyby duše nedostávaly například různá tĕla stromů, nemĕly by kde vyrůstat různé druhy ovoce a kvĕtů. Určité druhy stromů plodí určité druhy kvĕtů a ovoce. Není pravda, že mezi nimi neexistují rozdíly. Určitý strom nemá kvĕty různých barev nebo ovoce různých chutí. Jsou zde vymezené odlišné druhy, tak jako mezi lidmi, zvířaty, ptáky a ostatními. Existuje nesčetné množství živých bytostí, jimž jejich činnosti, vykonávané v hmotném svĕtĕ podle různých kvalit hmotné přírody, umožňují různé druhy života.

Mĕli bychom tedy pochopit, že pradhāna neboli hmota nemůže jednat, dokud nedostane podnĕt od živého tvora. Materialistickou teorii, že hmota jedná nezávisle, tedy nelze přijmout. Hmota se nazývá prakṛti, což znamená, že se jedná o energii ženského rodu. Žena je prakṛti. Nemůže porodit dítĕ, aniž by se spojila s puruṣou, mužem. Příčinou zrození dítĕte je puruṣa, protože on vstříkne duši, nacházející se v semenu, do lůna ženy. Žena jako hmotná příčina dá duši tĕlo a jako bezprostřední příčina dítĕ porodí. I když to tedy vypadá, že hmotnou i bezprostřední příčinou zrození dítĕte je žena, původní příčinou je puruṣa neboli muž. Podobné je to i s hmotným svĕtem, ve kterém se vytvářejí různé projevy jenom díky tomu, že do nĕj vstoupí Garbhodakaśāyī Viṣṇu. Ten je přítomný nejen ve vesmíru, ale také v tĕlech všech živých bytostí a v každém atomu. Z Brahma-saṁhity víme, že Nadduše je přítomná ve vesmíru, v atomu a v srdci každé živé bytosti. Teorii, že hmota je příčinou celého vesmírného projevu, tedy človĕk s dostatečným poznáním hmoty a duše nemůže přijmout.

Materialisté nĕkdy také tvrdí, že tak jako sláma, kterou sežere kráva, automaticky vytvoří mléko, i hmotná příroda za různých okolností vytváří různé projevy, a proto je ona původní příčinou. Toto tvrzení můžeme vyvrátit odpovĕdí, že zvíře stejného druhu, jako je kráva – totiž býk – žere také slámu jako kráva, ale mléko nedává. Za tĕchto okolností nelze tvrdit, že sláma ve styku s určitým životním druhem vytváří mléko. Správný závĕr je, že existuje vyšší řízení, jak je potvrzeno v Bhagavad-gītĕ (9.10), kde Pán říká: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram – ,Tato hmotná příroda jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti.̀ Nejvyšší Pán říká mayādhyakṣeṇa (,pod Mým dohledem̀). Když si to tedy Pán přeje, kráva přemĕní sežranou slámu v mléko, a když si to nepřeje, nemůže mléko ze slámy v tomto spojení vzniknout. Kdyby to bylo v přírodĕ zařízeno tak, že sláma vytváří mléko, mohlo by vzniknout mléko i z otýpky slámy. To však není možné. Dáme-li tu samou slámu ženĕ, také z ní nevytvoří mléko. To je význam výroku z Bhagavad- -gīty, že vše se odehrává pouze z vyššího nařízení. Hmota sama o sobĕ nemá sílu vytvářet cokoliv nezávisle. Závĕrem tedy je, že hmota, které schází vĕdomí, nemůže být příčinou hmotného stvoření. Svrchovaným stvořitelem je Nejvyšší Osobnost Božství.

Kdybychom přijali hmotu jako původní příčinu stvoření, byla by veškerá autorizovaná písma na svĕtĕ k ničemu, neboť v každém písmu, a zvláštĕ ve védských písmech, jako je Manu-smṛti, je za svrchovaného stvořitele prohlašována Nejvyšší Osobnost Božství. Manu-smṛti je pokládána za nejvyšší védská nařízení lidstvu. Manu je zákonodárcem pro celé lidstvo, a v Manu- -smṛti je jasnĕ řečeno, že před stvořením se celý vesmír utápĕl v temnotĕ, bez poznatků a různorodosti, a byl v neprojeveném stavu, jako sen. Všude byla tma. Potom do tohoto vesmíru vstoupil Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a přestože je neviditelný, stvořil viditelný vesmírný projev. V hmotném svĕtĕ se Nejvyšší Pán neprojevuje svou osobní přítomností, ale existence vesmírného projevu s veškerou různorodostí je důkazem toho, že vše bylo stvořeno pod Jeho vedením. Vstoupil do vesmíru se všemi tvořivými energiemi, a tak z tohoto neomezeného prostoru odstranil temnotu.

Podoba Nejvyšší Osobnosti Božství je popsána jako transcendentální, velice jemná, vĕčná, všudypřítomná, nepředstavitelná, a proto neprojevená hmotným smyslům podmínĕného živého tvora. Pán se chtĕl expandovat na mnoho živých bytostí, a tak nejprve ve vesmírném prostoru stvořil obrovskou vodní masu, a tu potom oplodnil živými bytostmi. Díky tomu se objevilo velké tĕleso, zářící jako tisíc sluncí, a v nĕm se nacházel první tvořivý princip, Brahmā. Vznešený Parāśara Ṛṣi to potvrzuje ve Viṣṇu Purāṇĕ. Říká, že tento viditelný vesmírný projev vytvořil Pán Viṣṇu a udržuje ho pod svojí ochranou. On je hlavním udržovatelem a také ničitelem vesmírné podoby.

Tento vesmírný projev je jednou z rozmanitých energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak jako pavouk vylučuje sliny a splétá z nich svými pohyby pavučinu, kterou pozdĕji zase vsouká do svého tĕla, Pán Viṣṇu projevuje ze svého transcendentálního tĕla tento vesmírný projev, který do sebe pozdĕji opĕt vstřebá. Všichni velcí védští mudrci uznávají, že původním stvořitelem je Nejvyšší Osobnost Božství.

Nĕkdy můžeme slyšet tvrzení, že neosobní spekulace velkých filosofů jsou určeny k pokroku v poznání, a to bez potřeby náboženských obřadních předpisů. Ty jsou ale určeny právĕ k rozvoji duchovního poznání. Provádĕním náboženských obřadů človĕk nakonec dosáhne nejvyššího cíle poznání, kdy pochopí, že Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, je nejvyšší příčinou všeho. V Bhagavad-gītĕ je jasnĕ řečeno, že dokonce i ti, kdo prosazují jen cestu poznání bez jakýchkoliv náboženských obřadů, pokročí po mnoha a mnoha životech spekulování v poznání a dospĕjí k závĕru, že Vāsudeva je nejvyšší příčinou všeho, co existuje. Toto dosažení životního cíle se projeví tak, že se tento pokročilý a vzdĕlaný učenec či filosof odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství. Náboženské obřady jsou ve skutečnosti určeny k očištĕní mysli poskvrnĕné v tomto hmotném svĕtĕ a zvláštním rysem současného vĕku Kali je, že človĕk může snadno očišťovat mysl zpíváním svatých jmen Boha: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Védy (Kaṭha Upaniṣad 1.2.15) říkají: sarve vedā padam āmananti – ,Veškeré védské poznání je hledáním Nejvyšší Osobnosti Božství.̀ Také další pokyn Véd zní: nārāyaṇa-parā vedāḥ – ,Védy jsou určeny k poznání Nārāyaṇa, Nejvyššího Pána.̀ Bhagavad-gītā (15.15) to také potvrzuje: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ – ,Všechny Védy vedou k poznání Kṛṣṇy.̀ Hlavním účelem studia Véd, provádĕní védských obĕtí i spekulování o Vedānta-sūtře je poznat Kṛṣṇu. Přijetí neosobního pojetí prázdnoty či neexistence Nejvyšší Osobnosti Božství celé studium Véd znehodnotí. Neosobní spekulace sleduje vyvrácení védských závĕrů. Každá neosobní spekulace je tedy v rozporu se zásadami Véd, standardních písem. A protože se spekulace impersonalistů neřídí védskými principy, jsou s nimi jejich závĕry v rozporu. Vše, co není podpořeno védskými zásadami, musí být považováno za pouhý výplod představivosti nepodložený patřičnými důkazy. Žádné neosobní výklady kterýchkoli védských textů tedy nelze přijmout.

Snaží-li se nĕkdo popírat závĕry Véd na základĕ neautorizovaných, takzvaných písem, bude pro nĕho velice tĕžké dosáhnout správných závĕrů co se týče Absolutní Pravdy. Způsob, jakým lze odstranit nesrovnalosti mezi dvĕma navzájem si protiřečícími písmy, je porovnat jejich text s Védami, protože védské závĕry jsou přijímány jako konečné. Odkazujeme-li se na určité písmo, musí to být písmo autorizované, což se pozná podle toho, zda přísnĕ následuje védská nařízení. Předkládá-li nĕkdo jinou nauku, kterou sám vytvořil, ukáže se tato nauka planou, protože každá nauka, která se snaží dokázat nesmyslnost védských důkazů, se okamžitĕ sama stává nesmyslnou. Následovníci Véd jednotnĕ přijímají autoritu Manua a Parāśary v učednické posloupnosti. Jejich výroky však nepodporují ateistického Kapilu, protože Kapila, o kterém se zmiňují Védy, je jiný Kapila, syn Kardamy a Devahūti. Ateistický Kapila je potomkem Agniho dynastie a je jednou z podmínĕných duší. Kapila, syn Kardamy Muniho, je však přijímán jako inkarnace Vāsudevy. Padma Purāṇa přináší důkazy o tom, že Nejvyšší Osobnost Božství Vāsudeva se rodí jako inkarnace Kapily a svoji teistickou sāṅkhyovou filosofii učí všechny polobohy a brāhmaṇu jménem Āsuri. V nauce ateistického Kapily se nachází mnoho výroků, které jsou v přímém rozporu s védskými zásadami. Tento ateistický Kapila neuznává Nejvyšší Osobnost Božství. Tvrdí, že živá bytost je sama Nejvyšší Pán a že nikdo vyšší neexistuje. Jeho pojetí takzvaného podmínĕného a osvobozeného života je materialistické a odmítá uznat důležitost vĕčného času. Všechy podobné výroky jsou v rozporu s Vedānta-sūtrou.“