Text 29 - 30
māyāvādī, karma-niṣṭha kutārkika-gaṇa
nindaka, pāsaṇḍī yata paḍuyā adhama
sei saba mahādakṣa dhāñā palāila
sei vanyā tā-sabāre chuṅite nārila
māyāvādī — stoupenci neosobní filosofie; karma-niṣṭha — ti, kteří pracují pro plody; kutārkika-gaṇa — falešní logici; nindaka — rouhači; pāṣaṇḍī — neoddaní; yata — všichni; paḍuyā — studenti; adhama — nejnižší třída; seisaba — ti všichni; mahā-dakṣa — jsou velice šikovní; dhāñā — utíkající; palāila — odešli; sei vanyā — tato záplava; tā-sabāre — jich všech; chuṅite — dotknout se; nārila — nemohla.
Protože se však impersonalisté, lidé dychtící po plodech své práce, falešní logici, rouhači, neoddaní a nejnižší mezi studenty umí velice šikovnĕ vyhýbat hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, nemohla se jich tato záplava vĕdomí Kṛṣṇy dotknout.
Moderní impersonalisté se podobnĕ jako māyāvādští filosofové v minulosti, například Prakāśānanda Sarasvatī z Váránasí, o hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy Pána Caitanyi nezajímají. Neznají skutečnou hodnotu tohoto svĕta, považují jej za falešný a nechápou, jak ho může hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy využívat. Jsou natolik pohrouženi v neosobních myšlenkách, že veškerou duchovní různorodost považují nezbytnĕ za hmotnou. Jelikož neznají nic víc než svoji mylnou představu brahmajyoti, nemohou pochopit, že Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je duchovní, a tím pádem se vymyká pojetí hmotné iluze. Kdykoliv se Kṛṣṇa zjeví, ať osobnĕ, nebo jako oddaný, tito māyāvādští filosofové Ho pokládají za obyčejnou lidskou bytost. To je odsouzeno v Bhagavad-gītĕ (9.11):
avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto mama bhūta-maheśvaram
„Hlupáci se Mi vysmívají, když sestoupím v lidské podobĕ, protože neznají Mou transcendentální povahu Nejvyššího Pána všeho, co existuje.“
Existují však i bezcharakterní lidé, jež zneužívají Pánova zjevení, a představují se jako inkarnace, a tak podvádĕjí nevinnou veřejnost. Jakákoliv inkarnace Boha musí projít testy určenými výroky śāster a také musí provádĕt neobvyklé činnosti. Za inkarnaci Boha bychom nemĕli přijímat kdejakého darebáka, ale nejdříve bychom mĕli vyzkoušet, zda je skutečnĕ schopen jednat jako Nejvyšší Osobnost Božství. Například Kṛṣṇa učil Arjunu Bhagavad-gītĕ a Arjuna Jej přijal jako Nejvyšší Osobnost Božství. Pro naše pochopení však Arjuna požádal Pána, aby předvedl svoji vesmírnou podobu, čímž vyzkoušel, že je opravdu Nejvyšší Pán. Podobnĕ musíme vyzkoušet podle daných mĕřítek každou takzvanou inkarnaci Boha. Abychom nebyli ošáleni nĕjakou ukázkou mystických sil, je nejlépe takzvanou inkarnaci Boha provĕřit ve svĕtle výroků śāster. Caitanya Mahāprabhu je jako inkarnace Kṛṣṇy popsán v śāstrāch, a chce-li tedy nĕkdo Pána Caitanyu napodobovat a prohlašovat se za inkarnaci, musí předložit důkaz ze śāster o svém zjevení, aby svoje tvrzení opodstatnil.