KAPITOLA SEDMÁ

Text 1: Nejdříve ze všeho skládám uctivé poklony Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi, jenž je nejvyšším cílem života tĕch, kdo v hmotném svĕtĕ přišli o všechno, a který je jediným důvodem snažení pro toho, kdo dĕlá pokrok v duchovním životĕ. Popíši tedy Jeho milostivý přínos v podobĕ oddané služby vykonávané s láskou k Bohu.

Text 2: Opĕvuji Nejvyššího Pána, Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Ten, kdo přijal útočištĕ u Jeho lotosových nohou, je tou nejslavnĕjší osobou.

Text 3: Na začátku jsem vysvĕtlil pravdu o duchovním mistrovi, a nyní se pokusím vysvĕtlit Pañca-tattvu.

Text 4: Tĕchto pĕt tattev sestupuje spolu s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem, který tak s velkou radostí zavádí svoje saṅkīrtanové hnutí.

Text 5: Z duchovního pohledu mezi tĕmito tattvami nejsou rozdíly, protože na transcendentální úrovni je vše absolutní. Přesto v duchovním svĕtĕ odlišnosti existují, a pokud je chceme vychutnat, musíme mezi nimi rozlišovat.

Text 6: Uctivĕ se klaním Pánu Śrī Kṛṣṇovi, který se projevil v pĕti podobách: jako oddaný, expanze oddaného, inkarnace oddaného, čistý oddaný a energie oddanosti.

Text 7: Śrī Kṛṣṇa, který je zdrojem veškeré blaženosti, je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nejvyšší vládce. Přestože Jej nikdo nepředčí ani se Mu nevyrovná, zjevuje se jako syn Mahārāje Nandy.

Text 8: Pán Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je tím, kdo si nejvíce užívá při tanci rāsa. Je vůdcem dívek z Vradži a všichni ostatní jsou jen Jeho společníci.

Text 9: Ten samý Pán Kṛṣṇa se zjevil jako Śrī Caitanya Mahāprabhu spolu se všemi svými vĕčnými společníky, kteří jsou stejnĕ slavní jako On.

Text 10: Nejvyšší vládce, jediná Osobnost Božství, Śrī Caitanya Mahāprabhu, se stal extatickým způsobem oddaným, ale Jeho tĕlo je přesto transcendentální a nedotčené hmotou.

Text 11: Transcendentální chuť milostné lásky ke Kṛṣṇovi je tak úžasná, že i samotný Kṛṣṇa přijímá podobu oddaného, aby ji plnĕ vychutnal.

Text 12: Z tohoto důvodu přijímá nejvyšší učitel Śrī Caitanya Mahāprabhu podobu oddaného a Pána Nityānandu přijímá za svého staršího bratra.

Text 13: Śrī Advaita Ācārya je inkarnace Pána Caitanyi v podobĕ oddaného. Tyto tři tattvy (Caitanya Mahāprabhu, Nityānanda Prabhu a Advaita Gosāñi) jsou tedy vládci neboli páni.

Text 14: Jeden z Nich je Mahāprabhu a druzí dva jsou prabhuové, kteří slouží lotosovým nohám Mahāprabhua.

Text 15: Tito tři vládci (Caitanya Mahāprabhu, Nityānanda Prabhu a Advaita Prabhu) jsou hodni být uctíváni všemi živými bytostmi. O čtvrtém principu (kterým je Śrī Gadādhara Prabhu) bychom mĕli vĕdĕt, že patří k tĕm, kdo Je uctívají.

Text 16: Existuje nesčetnĕ mnoho čistých oddaných Pána, v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem. Ti všichni jsou známí jako ryzí oddaní.

Text 17: Oddaní vedení Gadādharem Paṇḍitem jsou považováni za inkarnace Pánovy vnitřní energie. Jsou to důvĕrní oddaní pohroužení ve službĕ Pánu.

Text 18 - 19: Všichni důvĕrní oddaní či energie jsou vĕční společníci Pána v Jeho zábavách. Pouze s nimi Pán sestupuje, aby šířil saṅkīrtanové hnutí, pouze s nimi vychutnává nálady milostné lásky a pouze s nimi rozdává tuto lásku k Bohu všem.

Text 20 - 21: Kṛṣṇovy vlastnosti jsou pokladnicí transcendentální lásky. Přestože tato pokladnice sestoupila s Kṛṣṇou, když tu byl přítomen, byla zapečetĕná. Jakmile však přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými společníky – Pañca-tattvou, pečeť rozlomili a pokladnici vydrancovali, aby ochutnali transcendentální lásku ke Kṛṣṇovi. Čím více ji ochutnávali, tím více po ní prahli.

Text 22: Samotní členové Śrī Pañca-tattvy znovu a znovu tančili, čímž usnadňovali pití nektarové lásky k Bohu. Tančili, plakali, smáli se a zpívali jako šílení, a tak rozdávali lásku k Bohu.

Text 23: Při rozdávání lásky k Bohu Caitanya Mahāprabhu a Jeho společníci nebrali v úvahu, kdo je vhodný příjemce a kdo ne nebo které místo je vhodné a které ne. Nekladli si žádné podmínky. Členové Pañca-tattvy rozdávali lásku k Bohu, kdekoliv se naskytla příležitost.

Text 24: Přestože členové Pañca-tattvy vydrancovali pokladnici lásky k Bohu a snĕdli a rozdali vše, co v ní bylo, nevznikl nedostatek, protože tato úžasná pokladnice je tak dokonalá, že rozdáváním lásky z ní se její obsah stonásobnĕ zvĕtší.

Text 25: Záplava lásky k Bohu se šířila všemi smĕry, a tak se do ní ponořili všichni – mladí, staří, ženy i dĕti.

Text 26: Toto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy zaplaví celý svĕt a všichni se v nĕm utopí, ať už jsou to lidé slušní, ničemové, nebo dokonce chromí, nemocní či slepí.

Text 27: Když pĕt členů Pañca-tattvy vidĕlo celý svĕt zaplavený láskou k Bohu a semínko hmotného požitku v živých bytostech úplnĕ zničené, byli všichni nesmírnĕ šťastní.

Text 28: Čím více tĕchto pĕt členů Pañca-tattvy způsobuje, že padá déšť lásky k Bohu, tím více se záplava zvĕtšuje a šíří po celém svĕtĕ.

Text 29 - 30:
Protože se však impersonalisté, lidé dychtící po plodech své práce, falešní logici, rouhači, neoddaní a nejnižší mezi studenty umí velice šikovnĕ vyhýbat hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, nemohla se jich tato záplava vĕdomí Kṛṣṇy dotknout.
 

Text 31 - 32: Když Pán Caitanya vidĕl, že māyāvādī a další utíkají, zamyslel se: „Chtĕl jsem, aby tato záplava lásky k Bohu zasáhla všechny, ale nĕkterým se podařilo uniknout. Musím proto vymyslet nĕjakou lest, jak utopit i je.“

Text 33: Tak Pán po zralé úvaze vstoupil do stavu odříkání.

Text 34: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal dvacet čtyři let hospodářem a začátkem svého pĕtadvacátého roku přijal sannyās.

Text 35: Poté, co přijal sannyās, upoutal Śrī Caitanya Mahāprabhu pozornost všech tĕch, kteří se Mu předtím vyhýbali, počínaje logiky.

Text 36: A tak se všichni tito studenti, ateisté, ploduchtiví pracovníci i kritici přišli odevzdat u lotosových nohou Pána.

Text 37: Pán Caitanya jim všem odpustil a oni se vnořili do oceánu oddané služby, protože z této jedinečné láskyplné sítĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua nemůže nikdo uniknout.

Text 38: Śrī Caitanya Mahāprabhu se zjevil, aby osvobodil všechny pokleslé duše, a proto vymyslel mnoho plánů, jak je vyprostit ze spárů māyi.

Text 39: Všichni, dokonce i mlecchové a yavanové, byli obráceni v oddané Pána Caitanyi. Pouze neosobní filosofové, Śaṅkarācāryovi následovníci, se Mu vyhýbali.

Text 40: Když na své cestĕ do Vrindávanu Pán Caitanya Mahāprabhu procházel Váránasím, māyāvādští sannyāsī Jej mnoha způsoby pomlouvali.

Text 41: (Pomlouvači říkali:) „Přestože je sannyāsī, nestará se o studium vedānty, ale místo toho neustále zpívá a tančí v saṅkīrtanu.“

Text 42: „Tento Caitanya Mahāprabhu je negramotný sannyāsī, a proto nezná svoje skutečné povinnosti. Nechá se unášet pouhými sentimenty a potuluje se ve společnosti stejných sentimentalistů.“

Text 43: Když Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya slyšel tyto pomluvy, jen se v duchu pousmál, všechna tato obvinĕní odmítl a s mayāvādīmi nemluvil.

Text 44: Pán Caitanya Mahāprabhu si tedy pomluv māyāvādīch z Váránasí nevšímal a pokračoval v cestĕ do Mathury. Poté, co ji navštívil, se vrátil zpĕt, aby celou situaci vyřešil.

Text 45: Protože je Pán jako Nejvyšší Osobnost Božství plnĕ nezávislý, ubytoval se tentokrát v domĕ Candraśekhara, přestože ten byl považován za śūdru neboli kāyasthu.

Text 46: Pán Caitanya pravidelnĕ jedl zásadnĕ v domĕ Tapany Miśry. Nikdy se nesdružoval s ostatními sannyāsīmi, ani od nich nepřijímal pozvání.

Text 47: Když z Bengálska přišel Sanātana Gosvāmī, setkal se s Pánem Caitanyou v domĕ Tapany Miśry. Pán Caitanya tam zůstal celé dva mĕsíce, aby ho učil oddané službĕ.

Text 48: Śrī Caitanya Mahāprabhu poučil Sanātanu Gosvāmīho o všech pravidelných činnostech oddaného na základĕ Śrīmad-Bhāgavatamu a podobných písem, která tyto důvĕrné pokyny vyjevují.

Text 49: Zatímco Pán Caitanya Mahāprabhu učil Sanātanu Gosvāmīho, Candraśekhara i Tapana Mišra byli velice nešťastní. Vznesli tedy u lotosových nohou Pána žádost.

Text 50: „Jak dlouho máme ještĕ snášet neustálé pomluvy kritiků namířené proti Tvému chování? Než je poslouchat, radĕji skoncujeme se svými životy.“

Text 51: „Všichni māyāvādští sannyāsī Tvoji Svatost pomlouvají. Nemůžeme ty pomluvy poslouchat, protože nám to trhá srdce.“

Text 52: Když takto Tapana Miśra a Candraśekhara hovořili se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, jen se lehce pousmál a mlčel. Tehdy přišel Pána navštívit jeden brāhmaṇa.

Text 53: Brāhmaṇa okamžitĕ padl k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua a poprosil Jej, aby jeho návrh s potĕšením přijal.

Text 54: „Můj drahý Pane, pozval jsem k sobĕ domů všechny sannyāsī z Váránasí. Pokud i Ty přijmeš pozvání, splní se moje touhy.“

Text 55: „Můj drahý Pane, vím, že se nikdy nesdružuješ s jinými sannyāsīmi, ale přesto Tĕ prosím, buď ke mnĕ milostivý a přijmi moje pozvání.“

Text 56: Pán Caitanya se usmál a brāhmaṇovo pozvání přijal. Toto gesto učinil proto, aby prokázal milost māyāvādským sannyāsīm.

Text 57: Brāhmaṇa vĕdĕl, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu nikdy nenavštívil dům nikoho jiného. Přesto Jej úpĕnlivĕ žádal, aby přijal toto pozvání, protože mu k tomu dal Pán inspiraci.

Text 58: Dalšího dne, když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do domu tohoto brāhmaṇy, vidĕl tam sedĕt všechny sannyāsī z Váránasí.

Text 59: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu sannyāsī uvidĕl, ihned se jim poklonil a šel si umýt nohy. Poté si sedl na místĕ, kde si je myl.

Text 60: Když se Caitanya Mahāprabhu usadil na zem, projevil svou mystickou sílu v podobĕ záře připomínající milióny sluncí.

Text 61: Jakmile sannyāsī spatřili oslňující záři vycházející z tĕla Śrī Caitanyi Mahāprabhua, upoutala jejich pozornost, a všichni okamžitĕ uctivĕ povstali.

Text 62: Vůdce všech přítomných māyāvādských sannyāsīch se jmenoval Prakāśānanda Sarasvatī. Poté, co povstal, oslovil Pána Caitanyu Mahāprabhua s velkou úctou takto.

Text 63: „Tvoje Svatosti, pojď sem prosím, pojď. Proč sedíš na tom nečistém místĕ? Co je příčinou Tvého smutku?“

Text 64: Pán odpovĕdĕl: „Patřím k nižšímu řádu sannyāsīch, a proto si nezasloužím sedĕt s vámi.“

Text 65: Prakāśānanda Sarasvatī však vzal Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua za ruku a s velkou úctou Jej posadil doprostřed shromáždĕní.

Text 66: Prakāśānanda Sarasvatī potom řekl: „Vím, že se jmenuješ Śrī Kṛṣṇa Caitanya. Jsi žákem Śrī Keśavy Bhāratīho, a proto jsi slavný.“

Text 67: „Náležíš k naší Śaṅkara-sampradāyi a žiješ v naší vesnici Váránasí. Proč se tedy s námi nesdružuješ? Proč nás nechceš ani spatřit?“

Text 68: „Jsi sannyāsī. Proč se tedy oddáváš zpívání a tancování ve svém saṅkīrtanovém hnutí, obklopen samými fanatiky?“

Text 69: „Meditace a studium vedānty představují jediné povinnosti sannyāsīho. Proč tyto činnosti zanedbáváš a radĕji tančíš s fanatiky?“

Text 70: „Záříš, jako kdybys byl samotný Nārāyaṇa. Můžeš nám tedy vysvĕtlit, proč se chováš jako lidé z nižších tříd?“

Text 71: Śrī Caitanya Mahāprabhu Prakāśānandovi Sarasvatīmu odvĕtil: „Můj drahý pane, vyslechnĕte si prosím, proč tomu tak je. Můj duchovní mistr Mne považoval za hlupáka, a proto Mĕ pokáral.“

Text 72: „,Jsi hlupák,̀ řekl. ,Nejsi schopen studovat filosofii vedānty, a proto musíš neustále zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. To je podstatou všech manter neboli védských hymnů.̀“

Text 73: „,Pouhým zpíváním svatého jména Kṛṣṇy se lze vysvobodit z hmotného bytí. A nejen to, pouhé zpívání Hare Kṛṣṇa mantry umožní uzřít lotosové nohy Pána.̀“

Text 74: „,V tomto vĕku Kali neexistuje jiná náboženská zásada než zpívání svatého jména, které je podstatou všech védských manter. To je význam veškerých písem.̀“

Text 75: „Poté, co můj duchovní mistr popsal sílu Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, naučil Mne další verš a doporučil Mi, abych ho neustále uchovával ve svém hrdle.“

Text 76: „,V tomto vĕku Kali není jiná možnost, není jiná možnost, není jiná možnost, jak udĕlat duchovní pokrok, než svaté jméno, svaté jméno, svaté jméno Pána.̀“

Text 77: „Od té doby, co jsem od svého duchovního mistra dostal tento pokyn, zpívám svaté jméno neustále. Mĕl jsem ale pocit, že jsem se samým zpíváním pomátl.“

Text 78: „Když tak v čisté extázi zpívám svaté jméno Pána, úplnĕ se zapomínám a smĕji se, pláči, tančím a zpívám jako blázen.“

Text 79: „Proto jsem posbíral zbytky své rozvahy a začal zvažovat, že toto zpívání svatého jména Kṛṣṇy zakrylo veškeré Mé duchovní poznání.“

Text 80: „Zjistil jsem, že jsem se vlivem zpívání svatého jména zbláznil, a tak jsem se s tím okamžitĕ svĕřil u lotosových nohou Mého duchovního mistra.“

Text 81: „,Můj drahý Pane, co jste Mi to dal za mantru? Z pouhého pronášení této mahā-mantry jsem zešílel!̀“

Text 82: „,Když v extázi zpívám svaté jméno, nutí Mĕ to tančit, smát se a plakat.̀ Když to Můj duchovní mistr slyšel, usmál se a řekl.“

Text 83: „,Povahou Hare Kṛṣṇa mahā-mantry je, že každý, kdo ji zpívá, okamžitĕ rozvine extázi lásky ke Kṛṣṇovi.̀“

Text 84: „,Zbožnost, ekonomický rozvoj, uspokojování smyslů a osvobození jsou známé jako čtyři cíle života, ale před láskou k Bohu, která je pátým a nejvyšším cílem, se jeví bezvýznamné jako tráva na ulici.̀“

Text 85: „,Pro oddaného, který opravdu rozvinul bhāvu, je radost pocházející z dharmy, arthy, kāmy a mokṣi jako kapka ve srovnání s oceánem.̀“

Text 86: „,Závĕrem všech zjevených písem zní, že človĕk by mĕl probudit svoji neprojevenou lásku k Bohu. Máš velké štĕstí, protože jsi to dokázal.̀“

Text 87: „,Vlastností lásky k Bohu je, že samotnou svojí povahou v našem tĕle vyvolá transcendentální příznaky a způsobí, že čím dál více dychtíme dosáhnout útočištĕ u lotosových nohou Pána.̀“

Text 88: „,Ten, kdo skutečnĕ rozvinul lásku k Bohu, přirozenĕ nĕkdy pláče, nĕkdy se smĕje, nĕkdy zpívá a nĕkdy bĕhá sem a tam jako šílený.̀“

Text 89 - 90: „,Pocení, třes, ježení chlupů na tĕle, slzy, přeskakování hlasu, blednutí barvy pleti, šílenství, zádumčivost, trpĕlivost, pýcha, radost a pokora jsou různé přirozené příznaky extatické lásky k Bohu, jež způsobuje, že oddaný při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry tančí a plave v oceánu transcendentální blaženosti.̀“

Text 91: „,Mé drahé dítĕ, je moc dobře, že jsi dosáhl nejvyššího cíle života, že jsi rozvinul lásku k Bohu. Velice jsi mne tím potĕšil a jsem Ti za to nesmírnĕ zavázán.̀“

Text 92: „,Mé drahé dítĕ, pokračuj v tančení, zpívání a provádĕní saṅkīrtanu ve společnosti oddaných. Choď také kázat o důležitosti zpívání kṛṣṇa- -nāmy, protože tím budeš schopen osvobodit všechny pokleslé duše.̀“

Text 93: „Když to Můj duchovní mistr řekl, naučil Mne jeden verš ze Śrīmad- -Bhāgavatamu. Tento verš představuje podstatu všech pokynů Bhāgavatamu, a proto ho znovu a znovu opakoval.“

Text 94: „,Ten, kdo je skutečnĕ pokročilý, nachází potĕšení ve zpívání svatého jména Pána, který je mu nesmírnĕ drahý. Je rozrušený a hlasitĕ zpívá svaté jméno. Také se smĕje, pláče, je neklidný a zpívá jako blázen, aniž by se staral o lidi kolem.̀“

Text 95 - 96: „Pevnĕ vĕřím tĕmto slovům svého duchovního mistra, a proto neustále zpívám svaté jméno Pána, o samotĕ i ve společnosti oddaných. Toto svaté jméno Pána Kṛṣṇy Mĕ nĕkdy rozezpívá a roztančí, a proto zpívám a tančím. Nemyslete si prosím, že to dĕlám úmyslnĕ, dĕje se to spontánnĕ.“

Text 97: „Ve srovnání s oceánem transcendentální blaženosti, kterou človĕk vychutnává při zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, je blaženost z realizace neosobního Brahmanu (brahmānanda) jako mĕlká voda ve stoce.“

Text 98: „,Můj drahý Pane, ó vládce vesmíru, od té doby, kdy jsem Tĕ spatřil, moje transcendentální blaženost nabyla velikosti oceánu. Obklopen tímto oceánem nyní přicházím na to, že veškeré ostatní takzvané štĕstí je jako voda obsažená v otisku kopýtka telete.̀“

Text 99: Poté, co vyslechli Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, byli všichni māyāvādští sannyāsī dojati. Jejich myšlení se zmĕnilo, a tak promluvili příjemnými slovy.

Text 100:
„Drahý Śrī Caitanyo Mahāprabhu, vše, co jsi řekl, je pravda. Pouze ti, kterým přeje štĕstí, dosáhnou lásky k Bohu.“
 

Text 101: „Milý Pane, proti tomu, že jsi vznešený oddaný Pána Kṛṣṇy, nikdo nic nenamítá. S tím jsou všichni spokojeni. Proč se ale vyhýbáš rozhovorům o Vedānta-sūtře? Co je na nich špatného?“

Text 102:
Poté, co Pán Caitanya Mahāprabhu slyšel māyāvādské sannyāsī takto mluvit, lehce se pousmál a řekl: „Vážení pánové, pokud nemáte nic proti, řekl bych vám nĕco o filosofii vedānty.“
 

Text 103: Když to māyāvādští sannyāsī uslyšeli, nabyli jisté pokory a oslovili Caitanyu Mahāprabhua jako samotného Nārāyaṇa, kterým, jak se všichni shodli, opravdu byl.

Text 104: „Drahý Caitanyo Mahāprabhu, po pravdĕ řečeno, naslouchání Tvým slovům nás velice tĕší, a Tvoje tĕlesné rysy jsou navíc tak příjemné, že při pohledu na Tebe pociťujeme neobvyklou spokojenost.“

Text 105: „Milý Pane, naše mysli jsou díky Tvému vlivu velmi spokojené a vĕříme, že Tvoje slova nebudou nikdy nerozumná. Můžeš proto o Vedānta- -sūtře hovořit.“

Text 106: Pán řekl: „Filosofii vedānty tvoří slova pronesená Nejvyšším Pánem, Osobností Božství Nārāyaṇem v podobĕ Vyāsadevy.“

Text 107: „Hmotné nedostatky v podobĕ omylů, iluze, podvádĕní a nedokonalosti smyslů se ve slovech Nejvyšší Osobnosti Božství nenacházejí.“

Text 108:
„Absolutní Pravda je popsána v Upaniṣadách a Brahma-sūtře, ale jejich verše musíme chápat tak, jak jsou napsány. To je nejslavnĕjší pochopení.“
 

Text 109: „Śrīpāda Śaṅkarācārya popsal veškerou védskou literaturu z hlediska nepřímých významů. Ten, kdo tyto výklady uslyší, je ztracen.“

Text 110: „Není to však Śaṅkarācāryova vina. To Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, mu nařídil, aby zakryl skutečný význam Véd.“

Text 111: „Podle přímého chápání je Absolutní Pravdou Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž vlastní úplný duchovní majestát. Nikdo se Mu nemůže vyrovnat a nikdo Jej nepředčí.“

Text 112: „Vše, co se týká Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, je duchovní, včetnĕ Jeho tĕla, majestátu a doprovodu. Māyāvādská filosofie však Jeho duchovní majestát zakrývá a hlásá teorii impersonalismu.“

Text 113: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá duchovními energiemi. Proto i Jeho tĕlo, jméno, sláva a doprovod jsou duchovní. Māyāvādský filosof z nevĕdomosti říká, že to vše jsou jen promĕny hmotné kvality dobra.“

Text 114:
„Śaṅkarācārya, jenž je inkarnací Pána Śivy, neudĕlal žádnou chybu, protože je pouze služebníkem, který vykonává Pánovy příkazy. Avšak ti, kdo následují jeho māyāvādskou filosofii, se řítí do záhuby. Přijdou o veškerý pokrok, kterého v duchovním poznání dosáhli.“
 

Text 115: „Osoba, která považuje transcendentální tĕlo Pána Viṣṇua za výtvor hmotné přírody, se dopouští té nejvĕtší urážky u lotosových nohou Pána. Horší urážka Nejvyšší Osobnosti Božství neexistuje.“

Text 116: „Pán je jako velký planoucí oheň a živé bytosti jsou jako malé jiskry tohoto ohnĕ.“

Text 117: „Živé bytosti jsou energie a nikoliv zdroj. Tímto zdrojem je Kṛṣṇa, což je názornĕ popsáno v Bhagavad-gītĕ, Viṣṇu Purāṇĕ a dalších védských textech.“

Text 118: „Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromĕ tĕchto nižších energií je zde ještĕ Má jiná, vyšší energie tvořená živými bytostmi, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.“

Text 119: „,Energie Pána Viṣṇua je rozdĕlena do tří kategorií: duchovní energie, živé bytosti a nevĕdomost. Duchovní energie je plná poznání, živé bytosti sice patří k duchovní energii, ale mohou být zmateny, a třetí energii, která je plná nevĕdomosti, je vždy vidĕt v plodonosných činnostech.̀“

Text 120: „Māyāvādská filosofie je tak zkažená, že považuje nepatrné živé bytosti za Pána, Nejvyšší Pravdu, a takto monismem zakrývá slávu a svrchovanost Absolutní Pravdy.“

Text 121:
„Ve své Vedānta-sūtře Śrīla Vyāsadeva napsal, že vše je pouhou přemĕnou Pánovy energie. Śaṅkarācārya nicménĕ zmátl svĕt tvrzením, že Vyāsadeva udĕlal chybu. Tak způsobil, že se na celém svĕtĕ zvedl velký odpor k teismu.“
 

Text 122: „Přijetím teorie o přemĕnĕ energie človĕk podle Śaṅkarācāryi vytváří iluzi, protože nepřímo uznává, že se Absolutní Pravda mĕní.“

Text 123: „Přemĕna energie je dokázaná skutečnost. Iluzí je mylné tĕlesné pojetí vlastního já.“

Text 124: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá majestátem ve všech ohledech, a proto působením svých nepochopitelných energií promĕnil hmotný vesmírný projev.“

Text 125: „Na příkladu zázračného kamene, který svojí energií promĕní železo ve zlato, a přesto zůstane stejný, můžeme porozumĕt tomu, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přemĕňuje své nesčetné energie, a přesto zůstává beze zmĕn.“

Text 126: „Zázračný kámen zůstává stejný i přesto, že vytváří spoustu vzácných kamenů různých druhů. Nezmĕní svoji původní podobu.“

Text 127: „Mají-li tak nepochopitelnou moc hmotné předmĕty, proč bychom nemĕli vĕřit v nepochopitelnou energii Nejvyšší Osobnosti Božství?“

Text 128:
„Védská zvuková vibrace oṁkāra, ústřední slovo ve védské literatuře, je základem všech védských vibrací. Oṁkāru bychom tedy mĕli přijmout jako zvukové zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství a zdroj vesmírného projevu.“
 

Text 129: „Zámĕrem Nejvyšší Osobnosti Božství je představovat praṇavu (oṁkāru) jako zdroj veškerého védského poznání. Slova ,tat tvam asì vysvĕtlují védské poznání pouze částečnĕ.“

Text 130: „Praṇava (oṁkāra) je mahā-vākya (mahā-mantra) ve Védách. Śaṅkarācāryovi následovníci to zakrývají, aby neautorizovanĕ zdůrazňovali mantru tat tvam asi.“

Text 131: „Tím, kdo má být skrze všechny védské texty a sūtry poznán, je Pán Kṛṣṇa. Śaṅkarācāryovi následovníci však skutečný význam Véd zakryli svými nepřímými výklady.“

Text 132: „Nejvyšším ze všech důkazů je védská literatura, která dokazuje sama sebe. Vytvářením výkladů se však její sebedokazující povaha ztratí.“

Text 133: „Kvůli tomu, aby dokázali svou filosofii, ponechali členové māyāvādské školy stranou skutečný a snadno pochopitelný význam védské literatury a zavedli nepřímé významy založené na jejich vlastní představivosti.“

Text 134: Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu ukázal nedostatky Śaṅkarācāryových výkladů každé sūtry, všichni shromáždĕní māyāvādští sannyāsī žasli.

Text 135: Všichni māyāvādští sannyāsī řekli: „Tvoje Svatosti, prosíme Tĕ vĕz, že proti Tvému vyvrácení tĕchto výkladů nic nenamítáme, protože jsi přednesl jasné vysvĕtlení sūter.“

Text 136: „Víme, že celá tato hra se slovy pramení ze Śaṅkarācāryovy představivosti, a i když nás to neuspokojuje, přijímáme to proto, že náležíme k jeho škole.“

Text 137: Māyāvādští sannyāsī pokračovali: „Podívejme se nyní, jak jsi schopen sūtry popsat na základĕ jejich přímého významu.“ Když to Pán Caitanya Mahāprabhu slyšel, zahájil své přímé výklady Vedānta-sūtry.

Text 138: „Brahman, který je vĕtší než nejvĕtší, je Nejvyšší Osobnost Božství. V plné míře oplývá šesti druhy majestátu, a proto je zdrojem konečné pravdy a absolutního poznání.“

Text 139: „Ve své původní podobĕ Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá transcendentálním majestátem, který je nedotčený nečistotami hmotného svĕta. Je třeba pochopit, že podle veškeré védské literatury je Nejvyšší Osobnost Božství konečným cílem.“

Text 140: „Hovoříme-li o Nejvyšším jako o neosobním, popíráme tím Jeho duchovní energie. Je logické, že když přijmete poloviční pravdu, nemůžete pochopit celek.“

Text 141:
„K Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, lze přistoupit pouze skrze oddanou službu, počínaje nasloucháním. To je jediný způsob, jak se k Nĕmu přiblížit.“
 

Text 142:
„Praktikováním této usmĕrnĕné oddané služby pod vedením duchovního mistra človĕk probudí svoji nerozvinutou lásku k Bohu. Tento proces se nazývá abhidheya.“
 

Text 143: „Rozvine-li človĕk lásku k Bohu a přilne k lotosovým nohám Kṛṣṇy, ztratí postupnĕ svoji připoutanost ke všemu ostatnímu.“

Text 144: „Láska k Bohu je tak vznešená, že je považována za pátý cíl lidského života. Probuzením lásky k Bohu lze dosáhnout úrovnĕ milostné lásky a vychutnávat ji už v tomto životĕ.“

Text 145: „Nejvyšší Pán, který je vĕtší než nejvĕtší, se podřídí i nepatrnému oddanému díky jeho oddané službĕ. Krásnou a vznešenou povahou oddané služby je, že se díky ní nekonečnĕ velký Pán podřídí nekonečnĕ malé živé bytosti. Ve vzájemných oddaných vztazích s Pánem oddaný skutečnĕ vychutnává transcendentální náladu oddané služby.“

Text 146: „Vztah s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, činnosti konané na základĕ tohoto vztahu a konečný cíl života (rozvinutí lásky k Bohu) jsou tři témata, která jsou popsána v každém aforismu Vedānta-sūtry, protože jsou vrcholem celé vedāntské filosofie.“

Text 147: Potom, co všichni māyāvādští sannyāsī vyslechli vysvĕtlení Caitanyi Mahāprabhua založené na principech sambandha, abhidheya a prayojana, promluvili s velkou pokorou.

Text 148: „Milý Pane, jsi zosobnĕné poznání Véd a samotný Nārāyaṇa. Odpusť nám prosím přestupky, kterých jsme se dopouštĕli tím, že jsme Tĕ pomlouvali.“

Text 149: Od chvíle, kdy si māyāvādští sannyāsī vyslechli Pánovo vysvĕtlení Vedānta-sūtry, se jejich mysli zmĕnily a na pokyn Caitanyi Mahāprabhua i oni neustále zpívali „Kṛṣṇa!“, „Kṛṣṇa!“

Text 150: Tak Pán Caitanya prominul māyāvādským sannyāsīm všechny přestupky a milostivĕ je požehnal kṛṣṇa-nāmou.

Text 151: Potom sannyāsī vzali Pána mezi sebe a všichni společnĕ poobĕdvali.

Text 152: Po obĕdĕ s māyāvādskými sannyāsīmi se Śrī Caitanya Mahāprabhu, známý jako Gaurasundara, vrátil do svého obydlí. Tak Pán provádí své úžasné zábavy.

Text 153: Když Candraśekhara, Tapana Miśra i Sanātana Gosvāmī slyšeli argumenty Śrī Caitanyi Mahāprabhua a vidĕli Jeho vítĕzství, byli velice spokojeni.

Text 154: Po této události přicházeli mnozí māyāvādští sannyāsī z Váránasí, aby mohli Pána vidĕt, a celé mĕsto Jej velebilo.

Text 155: Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívil mĕsto Váránasí a všichni obyvatelé Mu za to byli vdĕční.

Text 156: Před vchodem do Jeho obydlí se shromažďoval obrovský dav čítající statisíce lidí.

Text 157: Když šel Pán navštívit chrám Viśveśvary, shromáždily se statisíce lidí, aby Jej spatřily.

Text 158: Kdykoliv šel Śrī Caitanya Mahāprabhu ke břehům Gangy, aby vykonal svou koupel, shromáždil se tam dav statisíců lidí.

Text 159: Jakmile se sešel velký dav, Śrī Caitanya Mahāprabhu zvedl ruce a zakřičel „Hari! Hari!“ Všichni lidé to po Nĕm opakovali a tato vibrace se rozléhala zemí i nebem.

Text 160: Poté, co Pán takto osvobodil všechny lidi, chtĕl z Váránasí odejít. Poučil tedy Śrī Sanātanu Gosvāmīho a poslal jej do Vrindávanu.

Text 161: Pak se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do Džagannáth Purí, protože Váránasí bylo neustále plné hlučících davů.

Text 162: Tyto zábavy Pána Caitanyi jsem zde popsal pouze v krátkosti, ale pozdĕji je popíši obšírnĕ.

Text 163: Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu a Jeho společníci z Pañca-tattvy rozdávali svaté jméno Pána, aby v celém vesmíru probudili lásku k Bohu, a celý vesmír jim za to byl vdĕčný.

Text 164: Śrī Caitanya Mahāprabhu vypravil své dva generály, Rūpu Gosvāmīho a Sanātanu Gosvāmīho, kázat oddanou službu do Vrindávanu.

Text 165: Tak jako byli Rūpa a Sanātana Gosvāmī posláni do Mathury, byl Nityānanda Prabhu poslán do Bengálska, aby tam mohutnĕ kázal učení Caitanyi Mahāprabhua.

Text 166: Samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu se vydal do jižní Indie a šířil svaté jméno Pána Kṛṣṇy v každé vesnici a každém mĕstĕ.

Text 167: Tak Pán došel až k nejjižnĕjšímu cípu indického poloostrova, známému jako Sétubandha (mys Kumárí). Všude rozdával učení o bhakti a lásku ke Kṛṣṇovi, a tak každého osvobodil.

Text 168: Takto jsem vysvĕtlil pravdu o Pañca-tattvĕ. Každý, kdo toto vysvĕtlení slyší, obohatí své poznání o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 169: Když zpíváme Pañca-tattva mahā-mantru, musíme zpívat jména Śrī Caitanyi, Nityānandy, Advaity, Gadādhara a Śrīvāse i s jejich mnoha oddanými. To je správný postup.

Text 170: Znovu a znovu se klaním Pañca-tattvĕ. Myslím si, že tak budu schopen popsat alespoň nĕco o zábavách Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 171: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.