Text 74
nāma vinu kali-kāle nāhi āra dharma
sarva-mantra-sāra nāma, ei śāstra-marma
nāma – svaté jméno; vinu – bez; kali-kāle – v tomto vĕku Kali; nāhi – není; āra – nebo cokoliv jiného; dharma – náboženská zásada; sarva – všech; mantra – manter; sāra – podstata; nāma – svaté jméno; ei – to je; śāstra – zjevených písem; marma – význam.
„,V tomto vĕku Kali neexistuje jiná náboženská zásada než zpívání svatého jména, které je podstatou všech védských manter. To je význam veškerých písem.̀“
V dřívĕjších vĕcích – Satya-yuze, Tretā-yuze a Dvāpara-yuze – se přísnĕ ctily zásady systému parampary, ale v současném vĕku, Kali- -yuze, lidé tento systém śrauta-parampary neboli získávání poznání učednickou posloupností zanedbávají. Lidé tohoto vĕku jsou schopni tvrdit, že mohou pochopit to, co přesahuje hranice jejich omezeného poznání a vnímání, takzvanými vĕdeckými pokusy a pozorováním, aniž by vĕdĕli, že skutečná pravda k človĕku sestupuje od autorit. Tento vyzývavý postoj je v rozporu s védskými principy a pro toho, kdo jej zaujme, bude velice tĕžké pochopit, že svaté jméno Kṛṣṇy je stejnĕ dobré jako Kṛṣṇa samotný. A protože je Kṛṣṇa se svým svatým jménem totožný, je svaté jméno vĕčnĕ čisté a mimo vliv hmotných nečistot. Je to Nejvyšší Osobnost Božství v podobĕ transcendentální vibrace. Svaté jméno je nĕco naprosto jiného než hmotný zvuk, což potvrzuje i Narottama dāsa Ṭhākura: golokera prema-dhana, hari-nāma- -saṅkīrtana. Transcendentální vibrace hari-nāma-saṅkīrtanu přichází z duchovního svĕta. I když materialisté, kteří navykli experimentálnímu poznání a takzvaným „vĕdeckým metodám“, nejsou schopni do zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry vložit svoji víru, faktem zůstává, že pouhým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry bez přestupků se lze zbavit všech jemnohmotných i hrubohmotných pout. Duchovní svĕt se nazývá Vaikuṇṭha, což znamená „bez úzkosti“. V hmotném svĕtĕ je vše plné úzkosti (kuṇṭha), kdežto v duchovním svĕtĕ (Vaikuṇṭha) je vše prosté úzkosti. Ti, jež souží úzkost v různých podobách, nemohou pochopit Hare Kṛṣṇa mantru, která je prostá veškeré úzkosti. V současném vĕku je vibrace Hare Kṛṣṇa mahā-mantry jediný proces na transcendentální úrovni, mimo hmotné znečištĕní. Jelikož svaté jméno může podmínĕnou duši vysvobodit, je zde řečeno, že je sarva-mantra- -sāra neboli podstatou všech védských manter.
Jméno, které zastupuje nĕjakou vĕc v tomto hmotném svĕtĕ, může být předmĕtem dohadů a experimentálního poznání, avšak v absolutním svĕtĕ jsou jméno a jeho vlastník či sláva a oslavovaný jedno a totéž, a podobnĕ i vlastnosti, zábavy a vše ostatní, co se týká Absolutního, jsou absolutní. Māyāvādī se na jedné stranĕ hlásí k monismu, ale na druhé stranĕ dĕlají rozdíly mezi svatým jménem Nejvyššího Pána a Pánem samotným. Za tento přestupek, nāmāparādhu, ze svého vznešeného postavení brahma-jñāny postupnĕ poklesnou, jak je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32):
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
I když se přísnou askezí pozvednou na vznešenou úroveň brahma-jñāny, stejnĕ poklesnou, protože jejich poznání Absolutní Pravdy je nedokonalé. I když tvrdí, že chápou védskou mantru sarvaṁ khalv idaṁ brahma (Chāndogya Up. 3.14.1), což znamená „vše je Brahman“, nejsou schopni pochopit, že svaté jméno je také Brahman. Pokud však budou pravidelnĕ zpívat mahā- -mantru, mohou být oproštĕni od této mylné představy. Dokud človĕk správným způsobem nepřijme útočištĕ u svatého jména, nemůže se zbavit přestupků při zpívání svatého jména.