Text 15

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura k tomu říká, že lidé ve svém úzkoprsém pojetí života vytvářejí mnoho různých lidumilných činností, ale lidumilné činnosti zavedené Śrī Caitanyou Mahāprabhuem jsou jiné. Pro logiky, kteří nepřijmou nic, co není dokázáno logikou a argumenty, je samozřejmé, že bez logiky a rozumu se o přijetí Absolutní Pravdy nedá vůbec hovořit. Když se však naneštĕstí tito logici vydají po této cestĕ bez milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, zůstávají na úrovni logiky a argumentů, aniž by udĕlali pokrok v duchovním životĕ. Je-li však nĕkdo dostatečnĕ inteligentní a použije svoje argumenty a logiku k citlivému pochopení základní duchovní podstaty, zjistí, že ubohé poznání založené na svĕtské logice človĕku nemůže pomoci v porozumĕní Absolutní Pravdĕ, která je mimo dosah nedokonalých smyslů. Mahābhārata (Bhīṣma-parva 5.22) proto říká: acintyāḥ khalu ye bhāvā na tāṁs tarkeṇa yojayet. Jak by bylo možné se přiblížit pouhou logikou k nĕčemu, co se nachází za hranicemi představivosti nebo smyslové spekulace svĕtských tvorů? Logika a argumenty jsou na tom s duchovní silou dost špatnĕ a pro použití ve vztahu k duchovnímu chápání jsou vždy nedokonalé. Zdůrazňováním svĕtské logiky človĕk často dochází k mylným závĕrům o Absolutní Pravdĕ a výsledkem může být poklesnutí, třeba do tĕla šakala.

I přes to všechno jsou ti, kdo opravdu chtĕjí porozumĕt filosofii Śrī Caitanyi Mahāprabhua pomocí logiky a argumentů, vítáni. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī je oslovuje takto: „Podrobte prosím milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua kritickému zkoumání, a jste-li opravdu logici, dospĕjete ke správnému závĕru, že neexistuje milostivĕjší osobnost než Pán Caitanya.“ Nechť logici srovnají výsledky všech ostatních lidumilných činností s milostivými činnostmi Pána Caitanyi; pokud budou nestranní, pochopí, že žádné jiné lidumilné činnosti nepřekonají ty, které koná Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Každý provádí lidumilné činnosti na základĕ tĕla, ale z Bhagavad-gīty (2.18) víme, že: anta-vanta ime dehā nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ – „Hmotné tĕlo je předurčeno ke zkáze, kdežto duše je vĕčná.“ Filantropické činnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua se vztahují k vĕčné duši. Tĕlo se můžeme snažit ochránit, jak chceme, ale nakonec bude zničeno a my budeme muset podle svých současných činností přijmout tĕlo další. Pokud tedy nĕkdo této vĕdĕ o převtĕlování nerozumí a považuje tĕlo za všechno, jeho inteligence není příliš pokročilá. Proto Śrī Caitanya Mahāprabhu, aniž by opomíjel tĕlesné potřeby, rozhýbal duchovní pokrok k očištĕní životních podmínek celého lidstva. Učiní-li tedy nĕjaký logik nestranné posouzení, nepochybnĕ zjistí, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je mahā-vadānyāvatāra, nejvelkodušnĕjší inkarnace. Je dokonce velkodušnĕjší než samotný Pán Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa vyžadoval, abychom se Mu odevzdali, ale lásku k Bohu nerozdával tak štĕdře jako Śrī Caitanya Mahāprabhu. Śrīla Rūpa Gosvāmī se proto Pánu Caitanyovi uctivĕ klaní se slovy namo mahā-vadānyāya kṛṣṇa-prema-pradāya te / kṛṣṇāya kṛṣṇa-caitanya-nāmne gaura-tviṣe namaḥ. Pán Kṛṣṇa lidem dal Bhagavad- -gītu, ze které můžeme poznat Pána Kṛṣṇu takového, jaký je, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu, jenž je také samotný Kṛṣṇa, lidem dával lásku ke Kṛṣṇovi bez rozlišování.