Text 16
bahu janma kare yadi śravaṇa, kīrtana
tabu ta’ nā pāya kṛṣṇa-pade prema-dhana
bahu – mnoho; janma – zrození; kare – dĕlá; yadi – jestliže; śravaṇa – naslouchání; kīrtana – zpívání; tabu – přesto; ta' – i když; nā – ne; pāya – dostane; kṛṣṇa-pade – lotosovým nohám Kṛṣṇy; prema-dhana – lásku k Bohu.
Človĕk obtĕžkaný deseti přestupky proti zpívání Hare Kṛṣṇa mahā- -mantry nedosáhne lásky k Bohu, která je konečným cílem zpívání svatého jména, ani po mnoha životech takové snahy.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti vysvĕtluje, že i když může nĕkdo pokračovat ve zpívání Hare Kṛṣṇa mantry mnoho let, nemůže dosáhnout úrovnĕ oddané služby, nepřijme-li Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Musíme přísnĕ následovat pokyn Śrī Caitanyi Mahāprabhua v Śikṣāṣtace (3):
tṛṇād api su-nīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
„Svaté jméno Pána by mĕl človĕk zpívat v pokorném stavu mysli, kdy se bude považovat za nižšího než tráva na ulici, bude snášenlivĕjší než strom, zbaven falešného pocitu důležitosti a připraven vzdávat veškerou úctu druhým. V tomto rozpoložení může zpívat svaté jméno Pána neustále.“ Ten, kdo se řídí tĕmito pokyny a je osvobozený od deseti druhů přestupků, bude v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy úspĕšný a nakonec dosáhne úrovnĕ láskyplné služby Osobnosti Božství.
Musíme dospĕt k pochopení, že svaté jméno Pána a samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se od sebe neliší. K tomuto závĕru však nemůžeme dospĕt, dokud naše zpívání svatého jména není prosté přestupků. Se svým hmotným přístupem vidíme mezi jménem a podstatou rozdíl, ale v duchovním svĕtĕ je Absolutní vždy absolutní a jméno, podoba, vlastnosti i zábavy Absolutního jsou stejnĕ dobré jako sám Absolutní. Považuje-li se nĕkdo za vĕčného služebníka svatého jména a rozdává v tomto duchu svaté jméno svĕtu, rozumí se, že je vĕčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud v tomto duchu svaté jméno také zpívá, aniž by se dopouštĕl přestupků, pochopí, že se svaté jméno a Osobnost Božství navzájem neliší. Sdružovat se se svatým jménem a zpívat ho znamená sdružovat se přímo s Osobností Božství. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je jasnĕ řečeno: sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ. Svaté jméno se projeví, když mu budeme sloužit. Tato pokorná služba začíná jazykem. Sevonmukhe hi jihvādau – jazyk musíme zamĕstnat službou svatému jménu. Naše hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy se zakládá na tomto principu. Všechny členy tohoto hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy se snažíme zamĕstnávat službou svatému jménu. A protože se svaté jméno a Kṛṣṇa od sebe neliší, členové hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy nejenže bez přestupků zpívají svaté jméno, ale také svým jazykům nedovolí jíst nic, co nebylo obĕtováno Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán prohlašuje:
patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
„Jestliže Mi nĕkdo obĕtuje s láskou a oddaností lístek, kvĕt, ovoce nebo vodu, přijmu to.“ (Bg. 9.26) Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kṛṣṇy má proto všude po celém svĕtĕ mnoho chrámů, a v každém z nich jsou Pánu obĕtována tato jídla. Na základĕ Pánových požadavků oddaní bez přestupků zpívají Jeho svaté jméno a nikdy nejedí nic, co Mu nebylo obĕtováno. Činnosti jazyka v oddané službĕ jsou zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a jíst prasādam obĕtované Pánu.