Text 17
jñānataḥ su-labhā muktir
bhuktir yajñādi-puṇyataḥ
seyaṁ sādhana-sāhasrair
hari-bhaktiḥ su-durlabhā
jñānataḥ – rozvíjením poznání; su-labhā – snadno dosažitelné; muktiḥ – osvobození; bhuktiḥ – smyslový požitek; yajña-ādi – provádĕní obĕtí a podobnĕ; puṇyataḥ – a zbožnými činnostmi; sā – ta; iyam – toto; sādhana- sāhasraiḥ – vykonání tisíců obĕtí; hari-bhaktiḥ – oddaná služba; su-durlabhā – je velmi vzácná.
„Rozvojem filosofického poznání lze pochopit vlastní duchovní postavení, a tak být osvobozen, a provádĕním obĕtí a zbožných činností lze dosáhnout smyslového požitku na vyšších planetárních soustavách. Oddaná služba Pánu je ale tak vzácná, že ji nelze získat ani po vykonání stovek a tisíců takových obĕtí.“
Prahlāda Mahārāja vysvĕtluje:
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
(Bhāg. 7.5.30)
naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-'bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
(Bhāg. 7.5.32)
Tyto verše je třeba prodiskutovat. Jejich význam je takový, že kṛṣṇa-bhakti neboli oddané služby Pánu nelze dosáhnout formálním konáním védských obřadů. Musíme vyhledat čistého oddaného. Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra peyeche kebā – „Kdo může udĕlat pokrok, aniž by sloužil čistému vaiṣṇavovi?“ Prahlāda Mahārāja tedy říká, že dokud nejsme schopni přijmout prach z lotosových nohou čistého vaiṣṇavy, není možné dosáhnout úrovnĕ oddané služby. To je to tajemství. Výše zmínĕná tantra-vacana, citovaná z Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.1.36), je v tomto ohledu pro nás dokonalým vodítkem.