Text 5
e-saba-prasāde likhi caitanya-līlā-guṇa
jāni vā nā jāni, kari āpana-śodhana
e-saba – všechny tyto; prasāde – milostí; likhi – píši; caitanya – Pána Caitanyi; līlā-guṇa – zábavy a vlastnosti; jāni – znám; vā – nebo; nā – ne; jāni – znám; kari – činím; āpana – sebe; śodhana – očištĕní.
Je to jenom milostí všech tĕchto vaiṣṇavů a guruů, že se vůbec mohu pokusit psát o zábavách a vlastnostech Pána Caitanyi Mahāprabhua. Ať je znám, nebo ne, píši tuto knihu, abych se očistil.
Toto je podstata transcendentálního psaní. Spisovatel musí být autorizovaný vaiṣṇava, pokorný a čistý. Transcendentální literaturu by mĕl psát proto, aby se očistil, a ne pro uznání. Psaním o Pánových zábavách se přímo sdružuje s Pánem. Nemĕl by si ctižádostivĕ myslet: „Budu velkým spisovatelem. Budou mĕ oslavovat.“ To jsou hmotné touhy. Mĕl by se snažit psát proto, aby se očistil. Potom se to může publikovat, nebo ne, ale to nehraje roli. Je-li při psaní skutečnĕ upřímný, pak se mu všechny touhy splní. Zda je uznán jako velký spisovatel, je vedlejší. Nemĕl by se snažit psát transcendentální literaturu pro hmotné uznání a slávu.