Text 137
rāya kahe, — “prarocanādi kaha dekhi, śuni?”
rūpa kahe, — “mahāprabhura śravaṇecchā jāni”
rāya kahe – Śrīla Rāmānanda Rāya říká; prarocanādi kaha – prosím přednes prarocanu; dekhi – podívám se; śuni – a uslyším; rūpa kahe – Śrīla Rūpa Gosāñi odpovídá; mahāprabhura – Śrī Caitanyi Mahāprabhua; śravaṇa-icchā – touha poslouchat; jāni – myslím.
Rāmānanda Rāya řekl: „Přednes teď prosím část zvanou prarocanā, abych si ji mohl poslechnout a zkontrolovat.“
Śrī Rūpa odpovĕdĕl: „Myslím si, že touha Śrī Caitanyi Mahāprabhua naslouchat je prarocanā.“
Metoda, kdy se vychvaluje čas, místo, hlavní postava a publikum, aby se více a více zvĕtšila dychtivost diváků naslouchat, se nazývá prarocanā. Výrok týkající se prarocany se nachází v Nāṭaka-candrice:
deśa-kāla-kathā-vastu-
sabhyādīnāṁ praśaṁsayā
śrotṝṇām unmukhī-kāraḥ
kathiteyaṁ prarocanā
Podobnĕ ji popisuje i Sāhitya-darpana (6.286):
tasyāḥ prarocanā vīthī
tathā prahasanā-mukhe
aṅgānyatronmukhī-kāraḥ
praśaṁsātaḥ prarocanā
Každé dílo psané v sanskrtu se musí řídit zásadami hodnovĕrných slovníků. Odborné dotazy Śrīly Rāmānandy Rāye a odpovĕdi Śrīly Rūpy Gosvāmīho naznačují, že byli oba zkušení a plnĕ obeznámení s technikami psaní divadelních her.