Text 161
parāmṛṣṭāṅguṣṭha-trayam asita-ratnair ubhayato
vahantī saṅkīrṇau maṇibhir aruṇais tat-parisarau
tayor madhye hīrojjvala-vimala-jāmbūnada-mayī
kare kalyāṇīyaṁ viharati hareḥ keli-muralī
parāmṛṣṭa – mĕří; anguṣṭha-trayam – tři prsty na délku; asita-ratnaiḥ – s drahými kameny indranīla; ubhayataḥ – na obou koncích; vahantī – mající; saṅkīrṇau – ozdobené; maṇibhiḥ – drahokamy; aruṇaiḥ – rubíny; tat-parisarau – oba konce flétny; tayoḥ madhye – mezi nimi; hīra – diamanty; ujjvala – zářící; vimala – čisté; jāmbūnada-mayī – pozlacené; kare – v ruce; kalyāṇī – velmi příznivé; iyam – toto; viharati – třpytí se; hareḥ – Kṛṣṇova; keli-muralī – flétna pro zábavy.
„ ,Flétna, kterou Kṛṣṇa používá při svých zábavách, mĕří na délku tři prsty a je posázená drahokamy indranīla. Na obou jejích koncích se krásnĕ třpytí drahokamy aruṇa (rubíny) a celá flétna je pozlacená a vykládaná žhnoucími diamanty. Tato příznivá flétna Kṛṣṇu tĕší a třpytí se v Jeho ruce transcendentální září.̀ “
Tento verš (Vidagdha-mādhava 3.1) vyslechla Lalitādevī od Paurṇamāsī.