Text 99
tuṇḍe tāṇḍavinī ratiṁ vitanute tuṇḍāvalī-labdhaye
karṇa-kroḍa-kaḍambinī ghaṭayate karṇārbudebhyaḥ spṛhām
cetaḥ-prāṅgaṇa-saṅginī vijayate sarvendriyāṇāṁ kṛtiṁ
no jāne janitā kiyadbhir amṛtaiḥ kṛṣṇeti varṇa-dvayī
tuṇḍe – v ústech; tāṇḍavinī – tančící; ratim – nadšení; vitanute – zvĕtšuje se; tuṇḍa-āvalī-labdhaye – získat mnoho úst; karṇa – ucha; kroḍa – v otvoru; kaḍambinī – klíčící; ghaṭayate – probouzí; karṇa-arbudebhyaḥ spṛhām – touhu mít milióny uší; cetaḥ-prāṅgaṇa – v zahradĕ srdce; saṅginī – jsoucí společníkem; vijayate – přemáhá; sarva-indriyāṇām – všech smyslů; kṛtim – činnosti; no – ne; jāne – vím; janitā – vytvořilo; kiyadbhiḥ – jakého množství; amṛtaiḥ – nektarem; kṛṣṇa – jméno Kṛṣṇy; iti – takto; varṇa-dvayī – dvĕ slabiky.
„Nevím, kolik nektaru tyto dvĕ slabiky ,Kṛṣ-ṇà vytvářejí. Když se zpívá Kṛṣṇovo svaté jméno, zdá se, že tančí v ústech, a my pak chceme mít mnoho úst. Když toto jméno vstoupí do ušních dírek, chceme mít milióny uší, a když tančí na nádvoří srdce, přemáhá činnosti mysli, a všechny smysly tak ustrnou.“
Tento verš pochází z Vidagdha-mādhavy (1.15), což je divadelní hra o sedmi dĕjstvích, kterou Śrīla Rūpa Gosvāmī napsal o zábavách Śrī Kṛṣṇy ve Vrindávanu.