Text 101
ei ta’ kahiluṅ haridāsera vijaya
yāhāra śravaṇe kṛṣṇe dṛḍha-bhakti haya
ei ta' — tak; kahiluṅ — hovořil jsem; haridāsera — Haridāse Ṭhākura; vijaya — o vítĕzství; yāhāra śravaṇe — o kterém když naslouchá; kṛṣṇe — Pánu Kṛṣṇovi; dṛḍha-bhakti — neochvĕjná oddaná služba; haya — stane se.
Tak jsem promluvil o vítĕzném odchodu Haridāse Ṭhākura. Každý, kdo tomuto vyprávĕní naslouchá, zajisté pevnĕ upne svou mysl na oddanou službu Kṛṣṇovi.
V Purušóttama-kšétře neboli Džagannáth Purí je chrám Ṭoṭā-gopīnātha. Když od nĕho půjdeme smĕrem k moři, najdeme dosud existující hrobku Haridāse Ṭhākura. Každý rok v den Ananta-caturdaśī je zde pořádána slavnost odchodu Haridāse Ṭhākura. Zhruba před sto lety byla na tomto místĕ instalována Božstva Nityānandy Prabhua, Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Advaity Prabhua. Prostředky k tomu dodal Bhramaravara, jeden urozený muž z Kéndrápády v Uríse. O řízení chrámu se starali gosvāmī od Ṭoṭa-gopīnātha.
Tento chrám byl pozdĕji prodán nĕkomu dalšímu, který se nyní stará o chrámovou sevā-pūju. Nedaleko tohoto chrámu a hrobky Haridāse Ṭhākura postavil Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura malý dům zvaný Bhakti-kuṭī. V bengálském roce 1329 (1922 n.l.) tam byl založen Puruṣottama-maṭh, pobočka Gauḍīya-maṭhu. V Bhakti-ratnākaře (3.222–223, 227–228) se uvádí:
śrīnivāsa śīghra samudrera kūle gelā
haridāsa-ṭhākurera samādhi dekhilā
bhūmite paḍiyā kailā praṇati vistara
bhāgavata-gaṇa śrī-samādhi-sannidhāne
śrīnivāse sthira kailā sasneha-vacane
punaḥ śrīnivāsa śrī-samādhi praṇamiyā
ye vilāpa kailā, tā śunile drave hiyā
„Śrīnivāsa Ṭhākura rychle utíkal k mořskému pobřeží. Když uvidĕl hrobku Haridāse Ṭhākura, okamžitĕ s modlitbami padl na zem a témĕř omdlel. Přítomní oddaní ho uklidnili sladkými slovy plnými náklonnosti a Śrīnivāsa se znovu hrobce poklonil. Když človĕk poslouchá o odloučení, které vyjevil Śrīnivāsa ve svém nářku u hrobky Haridāse Ṭhākura, jeho srdce taje.“