Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura shrnuje čtrnáctou kapitolu takto: Pocity odloučení od Kṛṣṇy u Śrī Caitanyi Mahāprabhua vyústily ve vysoce pokročilé transcendentální šílenství. Když stál u Garuḍa-stambhy a modlil se k Pánu Jagannāthovi, jedna žena z Urísy si ve velké dychtivosti vidĕt Pána Jagannātha stoupla na Pánovo rameno. Govinda jí za to vynadal, ale Caitanya Mahāprabhu chválil její dychtivost. Při návštĕvĕ chrámu Pána Jagannātha byl Caitanya Mahāprabhu pohroužený v extatické lásce a vidĕl jen Kṛṣṇu. Jakmile si však uvĕdomil přítomnost této ženy, okamžitĕ se probral k vnĕjšímu vĕdomí a opĕt uvidĕl Jagannātha, Baladevu a Subhadru. Caitanya Mahāprabhu také vidĕl Kṛṣṇu ve snu a byl zaplavený extatickou láskou. Když už Kṛṣṇu nevidĕl, přirovnal se k yogīmu a vyprávĕl, jak tento yogī vidĕl Vrindávan. Nĕkdy se u Nĕho projevily všechny transcendentální extatické příznaky. Jedné noci si Govinda a Svarūpa Dāmodara všimli, že Pán není ve své místnosti, i když byly všechny troje dveře zamčené. Svarūpa Dāmodara šel proto s ostatními oddanými ven a našli Pána ležet v bezvĕdomí u brány Simha-dvára. Jeho tĕlo bylo neobvykle protáhlé, s uvolnĕnými klouby. Oddaní postupnĕ přivedli Śrī Caitanyu Mahāprabhua zpíváním Hare Kṛṣṇa mantry znovu k vĕdomí a odvedli Ho zpátky do Jeho obydlí. Jindy si zase Śrī Caitanya Mahāprabhu spletl písečnou dunu zvanou Čatak-parvat s kopcem Góvardhanem. Když k ní utíkal, najednou ztuhl a na Jeho tĕle se z velké lásky ke Kṛṣṇovi projevilo osm extatických promĕn. Všichni oddaní tehdy zpívali Hare Kṛṣṇa mantru, aby Ho uklidnili.