Text 120
samīpe nīlādreś caṭaka-giri-rājasya kalanād
aye goṣṭhe govardhana-giri-patiṁ lokitum itaḥ
vrajann asmīty uktvā pramada iva dhāvann avadhṛto
gaṇaiḥ svair gaurāṅgo hṛdaya udayan māṁ madayati
samīpe – nedaleko; nīlādreḥ – Džagannáth Purí; caṭaka – nazývaného Čatak; giri-rājasya – krále dun; kalanāt – po spatření; aye – ó; goṣṭhe – pastvinu; govardhana-giri-patim – Góvardhan, krále kopců; lokitum – vidĕt; itaḥ – odsud; vrajan – jdoucí; asmi – jsem; iti – tak; uktvā – když řekl; pramadaḥ – šílený; iva – jako když; dhāvan – utíkající; avadhṛtaḥ – následovaný; gaṇaiḥ – oddanými; svaiḥ – svými; gaurāṅgaḥ – Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu; hṛdaye – v srdci; udayan – probouzí se; mām – mĕ; madayati – přivádí k šílenství.
„Nedaleko Džagannáth Purí je velká písečná duna zvaná Čatak-parvat. Když ji Śrī Caitanya Mahāprabhu spatřil, řekl: ,Ó, musím jít do Vradži zhlédnout kopec Góvardhan!̀ Potom se k ní rozbĕhl jako šílený a všichni vaiṣṇavové bĕželi za Ním. Tento výjev se probouzí v mém srdci a přivádí mĕ k šílenství.“
Tento verš je osmou slokou Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣi.